Předsezónní rozcvička s Davidem Cardou

David Carda je už na první pohled pohodový týpek, který jde na vše s námořnickou rozvahou, takže než jsme osedlali jeho baworáky, nad ranní kávou jsme nějaký čas řešili věci, týkající se jeho aktivit - nejedná se totiž jen o klasickou motoškolu, ale nabízí toho mnohem víc. Začít můžete u autoškoly, ve které během jednoho týdenního kempu zvládnete udělat "papíry" na libovolnou motocyklovou skupinu a k dispozici budete mít jak teoretickou výuku, tak nadstandardní praxi na silnici, v terénu i na okruhu ve Vysoké Mýtě a samozřejmě i závěrečné zkoušky. Pokračovat můžete ve zdokonalovacích kurzech, ve kterých si můžete dále zlepšovat svoje schopnosti v ovládání motorky jak v terénu, tak i na silničním okruhu. Protože Davidova motoškola je oficiálním partnerem BMW, k dispozici budete mít jejich léty prověřené stoje - od malé G 310 GS, přes paralelní dvouválce F 750, 800, 850 a 900 GS až po etalon všech cestovních adventur v podobě boxeru R 1300 GS. Vyzkoušet ale můžete i lehká endura Fantic stejně jako trialový speciál GasGas. Vedle Davida se vám budou věnovat i další instruktoři včetně několikanásobného mistra republiky v trialu Martina Matějíčka, stutridera Martina Krátkého, nebo vítězky loňského ročníku GS Trophy Anny Cardové. Právě Davidova manželka dokazuje, že obsah a forma jejich výuky funguje na jedničku, protože její příprava na tuhle náročnou soutěž probíhala podle stejně metodiky, která se uplatňuje i při výuce klientů a zákazníků. Označení "klient" nebo "zákazník" však působí dost neosobně a k téhle motoškole vlastně moc nepasují, protože tady jsou vztahy osobnější, dlouhodobější a až tři čtvrtiny lidí se k Davidovi a jeho kolegům i nadále vrací například i na dlouhodobější akce v zahraničí, během kterých máte v podstatě all inclusive možnost procestovat nejvyhlášenější destinace v Itálii, Španělsku, Portugalsku nebo Maroku.

Po ranní kávě jsme vyrazili do terénu - počasí sice bylo propršené, že by psa nevyhnal, ale motorkářští redaktoři nejsou z cukru - nedaleko základny je totiž motokrosová trať, na jejíž louce probíhá dril základních jízdních prvků. Ani slovo dril vlastně asi není to pravé ořechové, zní totiž přísně až vojensky, což je pravý opak způsobu, kterým nám David svoje poznatky předával - jeho první heslo je totiž: v pohodě, klídku, uvolněně a s úsměvem. Jen tak totiž zaručíte, že spolu s uvolněnou hlavou budete mít uvolněné i tělo a nebudete stroj řídit křečovitě. Další jeho heslo je: pokud chceš zrychlit, nejprve zpomal! Tenhle princip vychází z metodiky vynikajícího trialisty a jezdce extrémního endura Grahama Jarvise a nutno uvést, že podobný přístup zastává více tuzemských motoškol. Důležité je také říct, že Davidova škola není primárně určena pro motocyklové závodníky, spíš se zaměřuje na běžné jednostopé cestovatele, kteří namísto na závodní okruhy a tratě vyráží za cestovatelskými zážitky. I z toho důvodu mu vyhovuje partnerství s BMW, kterážto motocyklová značka není tak vyhraněně "Ready to Race" jako například oranžová konkurence. Poměřování kdo je rychlejší, lepší či tvrdší, typické pro adrenalinové závodníky napumpované testosteronem, tady není zvykem, stejně jako je naprosto cizí vyzrálým redaktorům tohoto portálu.

Mokrá tráva je povrch s asi nejvíc nejhorší přilnavostí, ale všechny BMW byly proti šrámům opatřeny bohatě dimenzovanými ochrannými rámy, na kterých už bylo vidět, že nejednou měly možnost splnit svoji funkci. Nic nám tedy tak nebránilo začít s tím úplně základním prvkem - jízdou pomalosti. Dvě pneumatiky umístěné ve vzdálenosti deseti metrů, jízda ve stupačkách, pohrávání si s plynem, spojkou a zadní brzdou a hlavně stopky zajistily to, že už při tréninku tohoto prvku jsem chtěl Zajocha pokořit. Byl mezi námi pouze vteřinový rozdíl, a i když vlastně nevím, jestli jsem byl rychlejší nebo pomalejší nežli on, určitě jsem byl lepší - měl jsem totiž mohutné R 1300 GS a s ním to bylo mnohem náročnější než s jeho ovladatelnějším devítikilem! Nebo jsme ty motorky měli opačně?

Také rozcvička na motorce, při které jsme opakovali prvky po Davidovi, byla super. Pouštění řídítek tu levou, jindy zase pravou rukou, postoje na jedné noze ve stupačkách, na sedle, přelézání z jedné strany na druhou a završená tzv. holubičkou nám nejenom rozhýbala celé tělo, ale také ukázala, že motorka je postavená tak šikovně, že v podstatě je schopná jet sama. Naším úkolem je do řízení kecat co nejméně a zbytečně jí to nekazit.

Následoval nácvik průjezdu zatáček, nejprve vykružování koleček s co nejmenším poloměrem, ideálně s řídítky v plném rejdu. Že to s podobnými mastodonty na mokré trávě není možné? David nám při úvodní ukázce jasně ukázal, že to jde úplně bez problémů a podobně je tomu tak i při nácviku ostatních prvků - vždy nejprve vysvětlí k čemu daný prvek slouží, jak ho provést a vše následně i osobně předvede. Důležité je to, že nestaví žádná dogmata, vždy řekne svůj názor na věc, ale nebrání se ani dalším směrům, tréninkovým či jízdním prvkům. S přibývajícím počtem nakroužených kol se jejich poloměr neustále zmenšoval a co je důležité - moje kolečka byla určitě menší, nežli ta Zajochova! Mohli jsme tak přejít na kličkování mezi kužely vyžadující nalezení kompromisu mezi pořádnou fyzickou makačkou při práci s tělem, které však musí být zároveň dostatečně uvolněné. Poté jsme si vyzkoušeli přenášení tenisáku z vrcholu jednoho kužele na druhý, což opět skvěle prověřilo naši práci se spojkou při jízdě na volnoběh a rozhýbání těla při sklánění se necelý půlmetr nad terén.

Snad v každé motoškole se trénuje krizové brzdění, ale většinou je tomu tak pouze na asfaltu, málokdy si vyzkoušíte brzdění v terénu na samém limitu s takovými stroji, jakou je právě R 1300 GS. Samotné brzdění zadní brzdou bez kontroly ABS, "přetlačování" předního kola blokovaného ABS s prohrabujícím zadním kolem, kombinace brzdění oběma koly navíc okořeněná brzdným smykem sklánějícím motorku pro průjezd zatáčkou - tohle s vlastním GéeSem nejspíš radši moc nezkoušíte?

Na motokrosovou trať jsme bohužel nevyrazili - po několikadenních lijácích nebyla sjízdná ani pro ostrou krosku, natož pro cestovní endura. Každopádně i jízda na ní je jinak obvyklým zpestřením těchhle kurzů. Nepřišli jsme ale o trénink jízdy v tzv. "double locku" kdy projíždíte mezi dvěma kovovými trubkami simulující uzavření kol ve vyjeté koleji a také prvek, který jsem dosud nikdy netrénoval a během něhož je přední kolo na odlišné straně trubky, nežli kolo zadní. Ruce už byly po pár hodinách pořádně vytahané a tak jsme v duchu hesla "v nejlepším skončit" dali kávu na rozloučení (já větší a silnější nežli Zajoch) a vyrazili do svých domovišť. Rozcvička to byla parádní a já tak můžu směle říct: teprve teď považuji sezónu 2025 za zahájenou!

 

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE