Moto Guzzi Griso 1200 8V (2009)

Kokořínské údolí je jedno z nejkrásnějších míst které znám. Z Brandýsa je to kousek. Je to pro mě místo výletů autem, na kole, vlakem a dokonce i pěšky, je to jen 35 km. Oběd U Grobiána, podívat se na Kokořín a zpátky. Později s dětmi všechno ještě jednou. Objevování nových míst ve známé oblasti. Skály, písek, lesy, voda co do přírodních krás. Pečlivé rekonstrukce, turistika a rozklad co do počínání člověka. Kouzlo této malé oblasti je nevyčerpatelné.

Kontrast mezi péčí a rozpadem je zde velmi patrný. Jsou zde seskupení pečlivě zrekonstruovaných objektů a zároveň místa rozkladu původního lidského snažení. Někde mezi těmito póly najdeme ještě tragické rekonstrukce z devadesátých let minulého století s dominujícími prvky německé “kvality “- kultura Hornbachu, OBI a jim podobných.

Tento Kokořínský ráj je skryt za přírodním valem. V Mělníku opustíme placaté polabí. Táhlé stoupání na zde výjimečný val je pro Griso příjemná změna. Neřadím, trojka má takový rozsah, že to není zapotřebí. Rovinka nad polabskými rovinami poskytne úžasný rozhled. Pár set metrů a klesám do Kokořínského údolí. Krásné zatáčky dolu z kopce a před trartí vlevo. Jsem tady.

Probouzení věcí dávno zapomenutých k novém životu je něco co mám velmi rád. Není to snadné. Rekonstrukce si musí najít nové místo a novou funkci aby opět žila. Muzea a skanzeny mají jistě důležitou historickou a vzdělávací hodnotu, ale tyto objekty jsou pro mě neživé. Umění je nalézt pro zrekonstruovaný objekt novou úlohu, v novém čase a to tak, aby původní charakter nebyl narušen.

Je zde takové místo. Roubenka. Je položena nad Kokořínským údolím v obci Truskavna, historický roubený objekt z roku 1791 s přilehlými staveními. Proběhla zde citlivá rekonstrukce, původní charakter je plně zachován a má novou funkci - rekreační objekt. Každý pokoj je jiný, vše původní jen technická náplň je nová. Na první pohled je do prostoru umístěn luxusní sprchový kout s kruhovým vodičem závěsu. Při bližším ohledání však nenacházíme chromované tyče a lesklé snobské baterie, vše je vyrobeno zde, na místě. Rám je z ručně pocínovaných měděných trubek s obyčejnými instalačními kohouty. Kapky cínu na trubkách dělají dílo jedinečným, navazujícím na lidovou tradici.

Na nádvoří Roubenky jsou jakoby odložené dřevěné plastiky. Nevíme, zda jsou hotové, nebo zda si sochař jen na chvíli odskočil. Záhony jsou posety koláči bylin a trvalek typických pro českou krajinu. Pod starou jabloní je schován meditační domek z rákosí a nepálené hlíny. Moderní bazén je taktně schován za hlavním objektem. Výhled do kraje, Kokořínského údolí je úchvatný. Takt, cit, vkus a neměrná dávka tvořivosti je tak osvěžující.

Vrátím se zpět do údolí a vyjedu nahoru k hradu Kokořín. Ta cesta není pro Griso to pravé. Je dlážděná a opravovaná asfaltem, navíc hojně posypaná jemným štěrkem. Je tady ale tunel a ten rozhodně stojí za poslech. Je krátký, klenutý, nejezdí zde moc aut a tak je možné jet prostředkem. Ozvěna je ohlušující, hutná, rezonuje. Vracím se opět zpět a zkouším pár dalších cest. Cesta od hospody U Grobiána nahoru do Kaniny je úplně nová, krásné zatáčky. Opět se vrátím a zkouším další menší cesty, listnatým lesem, poslouchám zvuk Grisa.

Rekonstrukce motorek mě velmi láká. Rád bych někdy nějaké po šroubcích vrátil život. Láká mě ten proces a výsledek. Nejsem si však jist funkcí rekonstruované motorky. Nechci ji jen oprašovat a koukat se na ni. Nechci mít doma muzeum. Zkouším si představit líné letní vyjížďky, závody veteránů. Cítím, že to tam je, ale ta vize není kompletní.

Domů se vracím opět přes údolí. Je tam takové krásné akustické místo. Skála na jedné straně a voda na druhé. Za vodou borový les. Skála vrací ozvěnu a ta se ztrácí nad vodní hladinu. Od skály přichází akustický vítr a snaží se mě s Grisem natlačit do vody. Poslední zatáčka, Griso tepe ven z údolí.