Moto Guzzi Griso 1200 8V (2009)

Ta cesta byla, práce je práce, ale Griso zůstalo doma. Dlouho jsem si tu cestu plánoval, Bundesstraße 7 známá jako “Holandská cesta”. Sedmička začíná v Německu ve městě Rochlitz a vede napříč Německem až do Venlo ležícím na hranici s Holandskem. Z Venlo do Amsterodamu je to pak ještě dvě hodiny po dálnici. Na začátek cesty také nějaká hodina a k tomu celá sedmička 530 km. Chtělo by to dva dny na cestu a taky proč ne, je-li tak krásný cíl, Amsterodam.

Před odjezdem na letiště mám chvíli čas, je zima, ale nedá mě to. Když nemůžu až do Amsterodamu, tak aspoň kolem komína. Důkladně se obléknu, Griso nechám tentokrát dlouho zahřát. Jedu pomalu, ruce v letních rukavicích křehnou. Je zataženo, asi bude pršet. Projíždím známé cesty, poslouchám Griso, čerpám energii.

Úsek sedmičky mezi Wuppertalem a Hagenem by konstruován v roce 1788 a je jednou z nejstarších cest v západním Německu. Část mezi Eisenachem a Erfurtem, asi 60 km sleduje historickou cestu Via Regia, královská cesta z dob říše Římské. Erfurt dodával Juliu Cesarovi vzácné indigo.

Přiletím do Amsterodamu, prší. Druhý den je ráno tma jak v noci, prší. Běžím v dešti za prací. Podbíhám dálniční nadjezd a seshora mě ošplejchne auto. Mokrý se vracím do hotelu a snažím se napravit škody fénem. Podruhé jedu raději taxíkem, stále prší. Večer se vracím do hotelu, prší. Ráno vstanu, je krásný východ slunce. Předražená snídaně a za prací, opět prší. Večer jedu na letiště vlakem, stále prší.

Dámy zde jezdí na kole vzpřímeně, ne jako u nás. “Jezdí u nás dámy na kole?”, proletí mě hlavou. Zdejší kola jsou černá, za retro designem se skrývá super technika. A ta ergonomie! Dáma sedí, řídí jednou rukou a v druhé má deštník. Je u nás snad ostudou být dámou a musíme se hmoždit na horských kolech? Mám kamaráda co mé kolo za sto tisíc a ani to nemá blatníky. Bláznivý svět. Lépe se držet motorek.

Někde v tom, dešti vidím motorkáře. Chci mu zamávat, ale asi by to nepochopil. Kdoví jak by to dopadlo v této liberální zemi. Stojí na křižovatce, voda z něj teče. Vím, že když už v tom člověk je, tak to není zase až tak strašné. Akustika v dešti je jiná, vše je takové tlumené. Dokonce mám jízdy v dešti svým způsobem rád. V létě. Tady je 5 stupňů.

V letadle je narváno, to nemám rád. Uzavřené prostory mě nedělají dobře. Napadá mě ten kontrast mezi jízdou na motorce a letadlem co do vnímání prostoru. Letadlo je v nezměrném prostoru, ale já jsem uvnitř, jakoby naschvál, abych ten prostor nemohl vnímat. Na motorce jsem pánem prostoru.

Griso trpělivě čeká doma. Sedmičku si nechám na příští rok