Moto Guzzi Griso 1200 8V (2009)

Podzim je chudý na moto vyjížďky, stále častěji jezdím autem. Jsem tak více v roli pozorovatele, než aktivního cestovatele. Jedeme s rodinou do Rakouska, po německé dálnici, velmi rychle. Rychlost ale vnímám jen vzdáleně, vzadu děti hrají nějakou hru. Je zde teplo, pohodlí, přesouváme se z místa na místo. Absence zážitků je uspávající. Myšlenky se toulají.

Našemu autu je už skoro pět let. Za tu dobu si získalo naší důvěru, máme ho rádi. Přemýšlím o cyklech věcí které vlastním a které vlastní mě. Vždy když něco koupím, padne na mě tíha. Teď to mám a co s tím? Pečlivě vypracované argumenty se rozplývají, cítím se hloupě. Ten pocit se pere se zvědavostí a netrpělivostí to vyzkoušet. Euforie maskuje nedostatky a moje povrchní znalosti. Nová věc spotřebovává čas a energii potřebnou k jejímu zvládnutí.

V období poznávání objevuji co je pod povrchem. Morální banka je zatím prázdná, musím ji plnit. První dobré zkušenosti, špatné zkušenosti. Oblast, kde očekávání byla překročena a naprostá selhání. Vlna počáteční euforie stále funguje, překrývá ty negativní stránky, ale pomalu se začíná vytrácet. Vystřízlivění a racionální úvahy předurčí mé chování v dalším období, tom nejtěžším. Šedivé pásmo. Jen málo věcí překoná toto období racionality. Drtivá většina věcí se zde ztrácí.

Ty šťastnější věci zažijí ještě jednou první období euforie s novým vlastníkem. Cyklus se opakuje. Ty méně šťastné jsou odloženy a zapomenuty. Nikomu nestojí za oživení v daném čase. Ty nejšťastnější překonají i toto šedivé pásmo a stanou se naší nedílnou součástí. Stárnou společně s námi, každý trochu jinak. Čas máme společný, měření opotřebení každý jiné. Motorka má počítadlo kilometrů, co máme my? Je-li čas čtvrtá dimenze, je stárnutí dimenzí pátou?

Nové věci to u mě nemají snadné, jsem krutý. Zcela sobecky požaduji, aby mě inspirovaly, probouzely kreativní myšlenky. Musí těšit mé smysly, estetické cítění, být nástrojem a ne cílem. Televize, diktátor a zabiják kreativity u mě místo nenašel. Nikdy jsem nepochopil mikrovlnku, podstata její užitečnosti v ohřívání hotového přímo útočí na podstatu radosti z přípravy jídla. V jednoduchosti je krása. Nůž. Není nic krásnějšího než ukrojit chléb, tak tlustý jak si přeji, s nepravidelnými okraji. Každý řez kvalitním nožem je požitek. Nechci žádné roboty, které by mě o tento zážitek připravily.

Následující tvrzení je na velmi tenkém ledě, ale přesto cítím že je správné: ”Věc má své opodstatnění, probudí-li ve mě vlnu inspirace a kreativity”. Nebaví vás fotit starým foťákem? Vyřeší-li to nový, kupte si ho! Je to primitivní cesta, ale funguje-li proč se jí bránit. Jako hodit balvan do stojaté vody. Letos jsem objevil Griso. Je pro mě estetickým dílem. Je cestou k zážitkům, myšlenkám. Je pro mě inspirací. Hledám dál.