Moto Guzzi Griso 1200 8V (2009)

Náhodné kapky buší do helmy. Pršet má až odpoledne, ale už je to ve vzduchu. Mlžný opar se drží nad zemí a halí vršky stromů. Měkký poklop vytváří iluzi stísněnosti. Drobné nečistoty urychlují kondenzaci. Ťuk, ťuk další a další roztříštěné kapky rezonují helmou. Silnice je zatím suchá, tepání Grisa se ztrácí v nevlídnosti okolí.

Jsem dobře oblečen, není mi zima. Teploměr ukazuje 8 stupňů, ale alespoň jeden bude od Grisa, laciný trik jak mě udržet na silnici. Je nedělní poledne, silnice prázdné, rozhled dostatečný, nijak nerušen dalekou panoramou. Je to jako uzavřený svět, jako mravenec pod posouvajícím se kelímkem. K okraji mlhy nedojedu, vždy se posune o kousek dál.

Většina stromů už shodila své listí, pár jich ale otálí. Malé břízky se zlatým listím se tak snadno nedají. Jsou jako majáky kolem cesty. Neočekávaně teplý okr zlatého listí v měkkém světle spojen pavučinou větviček k bělostnému tělu. Čistě bílá září na pozadí temného oraniště a v dlouhém pásu mění svou špínu v šedou mlhu. Břízka září na tomto smutném podzimním plátně a ukazuje cestu.

Hustota kapek se zvětšuje, silnice už je mokrá, jedu pomaleji. Panuje zde úžasný klid. V zatáčce podřadím, brzdná síla motoru je větší než třecí síla zadního kola na vlhké silnici. Grisem projede vlna nesouhlasu. Pevně uchopím řidítka. Je to jen okamžik, otáčky zadního kola se opět srovnají s rychlostí jízdy. Podřazovat v zatáčkách dnes už nebudu.

Déšť je blízko. Vyjedu z Kokořínského údolí nahoru a sjíždím dolů k Mělníku. Silnice je už mokrá, ale čistá. Bubnování kapek na helmu je v menší rychlostí jemnější. Kousek za Mělníkem bubnování skončí, silnice je opět suchá. Jedu rychleji a najednou mě začne prostupovat zima. Kouzlo tiché krajiny se vytrácí a láká hrnek teplého čaje.