BMW K 1300 S (2010)

Káčko stojí v garáži, Griso je v servisu. Obcházím kolem a prohlížím si detaily. Je tam pár zajímavých vychytávek. Když zapnu zapalování, rozsvítí se malá žárovička v předním světlometu, když postrčím Káčko vpřed, rozsvítí se hlavní světlo. Zajímavé, asi kdybych postrkoval motorku v noci bez motoru, tak vždy když je v pohybu, svítí. Ergonomie ovládacích tlačítek je výborná, vše kde má být a perfektně provedené. Na střechu garáže dopadají velké kapky vody. O víkendu máme rodinnou oslavu v Moravském sklípku, je tady nová motorka a pěkná cesta na vyzkoušení. Jen to počasí.

Předpověď je šílená na celý víkend, ale nedám se. Silnice jsou vlhké, ale právě neprší, těžké mraky však neslibují nic dobrého. Snad tomu ujedu, na Moravě je vždycky pěkně. Z Brandýsa na D1 jedu přes Říčany, začíná krápat. Nevnímám to, užívám si jízdy. Proti Grisu je to obrovský rozdíl. Káčko je těžší, popojíždění s ním není až tak snadné. Za městem zkouším řazení bez spojky, to je fantastické. Trochu se obávám neojetých kol, ale drží perfektně. Brzdy naprosto dokonalé.

Nájezd na dálnici skoro 270° si opravdu užiju, začínám jí věřit. 4-5-6 a už to fičí, na tachometr se raději nedívám. Začíná pršet, lejt. Trochu zpomalím, ale je to celkem fajn. Nepromoky fungují, Káčko jako na kolejích. První stovka je pryč, tankuju. Cola a sušenka už k mým zastávkám patří. Těším se na další vplutí na dálnici. Kouknu do zrcátka, něco tam jede, ale to nevadí 3-4-5-6, to mě snad nikdy nepřestane bavit!

Sále prší, před Brnem mě začíná být vlhko, trochu zima. Že by protekly nepromoky? Jako bych seděl v lavoru s vodou. Stále prší. Stavím v Brně u pumpy na něco teplého. Zkoumám škody, jak se mě dostala do kalhot voda? Problém se ukázal být velmi prostý, na poslední pumpě jsem si nezapnul poklopec nepromoků. Všechna voda z nádrže tak proudila přímo do kalhot, to snad není pravda! Volám manželce, veze mě náhradní oblečení, právě vyjela z Prahy. Do háje! Dám si dva čaje a horkou polívku a hurá na slunnou Moravu.

Stále prší, ale je tu tepleji. Bavory, kroužím vesničkou a hledám ten pravý sklípek. Místní mě posílají sem a tam. Nějaký veselý pán se ptá, zda jsem neviděl paní co ho hledá. O chvíli později nacházím paní, která se ptá, zda jsem neviděl pána co ji hledá. Jak je možné ztratit se v tak male vesničce? I já jsem ztracen. Jezdím nahoru a dolu a nenacházím co hledám. Další paní říká: “musíte rovně a ukazuje doprava”. Vzdávám to a jedu zpět k ceduli Bavory. Za chvíli přijíždí švagr, tak snad to spolu najdeme.

Byla to výborná party. Širší rodina v posledních měsících prošla těžkým obdobím, jako by to teď vše odplavalo a vyčistilo se výborným vínem. Ráno je celkem pěkně, vlhko, ale neprší. Těším se na cestu zpět. Odjíždím první před nastoupenou širší rodinnou, zase si jednou připadám jako malej kluk.

Nikdy bych nevěřil, že mě bude bavit jízda po dálnici. Nejedu nijak zvlášť rychle, ale nikdo mě nepředjíždí. Držím se v levém pruhu a když někoho dojedu, nechají mě jet. Já je skokem předjedu, aby se mohli vrátit do jediného pruhu na D1 v kterém se dá jet. Kolem Sázavy je i dálnice trochu kroucená, překvapí mě jak prudká se zatáčka zdá být ve větších rychlostech. Asi byla původně navržená na 110 km/h. No ne že by to bylo nějaké super klopení, ale je to pěkný náklon!

První cestu na Káčku mám za sebou a hodně nových prožitků. Je to tak jiné než Griso, je to jak jsem plánoval. Káčko jsem chtěl na cesty do Budapešti, vybral jsem dobře.