Moto Guzzi Griso 1200 8V (2009)

Je krásné říjnové ráno. Mám chvíli času, tlačím Griso z garáže. Manipulace s ním není jednoduchá, ale je to jen cvik. Odemknout, sklopit stojánek, držet váhu lehce na sobě a couvat. Už jsem to dělal tolikrát. Před garáží, směrem ven, postavím opět na stojánek. Nastartuji. Zvuk je nejdříve trochu kovový, potřebuje se zahřát. Zatím nejde do otáček. Nasadím, levou rukavici, sáhnu do pravé kapsy na dálkové ovládání brány. Druhá rukavice a jede se. Hledí sklopím až venku. Izolován od veškeré moderní digitální komunikace.

Dnes mám s sebou fotografické nádobíčko, rád bych udělal nějaké fotky. Nejraději fotím lidi, portréty a hlavně svoje děti. Minulý týden jsem je vzal do lesa na stromy, bylo to krásné. Počasí bylo ideální na portrétní fotografii. Slunce těsně nad mraky dodalo měkké světlo. Vítr cuchal vlásky dětí do barokních obrazů. Barvy, barvy všude. Jak ale fotit Griso zatím nevím. Lesk, který se snažíme eliminovat u portrétů, je zde žádoucí. Ty chromy. Napudrovat?

Jedu po cestě, kterou znám už tolik let, Brandýs - Lysá nad Labem. První kilometry na kole, testování různých motorových prostředků, honba za cementem po okolních stavebninách v době komunistické. A houby, ty zdejší lesy znám snad poslepu. Železniční závory za Starou Boleslaví jsou snad vždy dole. Domek výpravčího je stejný snad desítky let, vykonává tam stéle někdo nějakou železniční činnost?

Rád bych našel nějaké pěkné exteriéry, neutrální pozadí, les asi ne. Vodu, nebo duny písku. Může to znít šíleně, ale tady kolem Labe jsou opravdu hromady písku, i když opravdové duny to nejsou. Moje fotografická výbava je teď hodně minimalizovaná. Jsem v takovém fotografickém meziprostoru, nechci se pustit filmů a nenacházím digitální obdobu, která by mě oslovila. Tak mám takového kočkopsa, malý Sony NEX s mezikroužkem na objektivy Leica. Dnes jsem si vzal oblíbený Summilux 35mm a na makro Elmarit 60mm. Ten Summilux umí sametové pozadí, rok výroby 1981 a makro by mohlo být zajímavé na nějaké detaily.

Griso tepe lesem plným místních houbařů, zkusím najít nějaké místo u Jizery. Mezi Podbrahy a Sojovicemi je krásná zatáčka, nájezd na most. Tentokrát si ji neprojedu, zastavím zde u vody a rozhlížím se kolem. Zatáčka poskytne neutrální pozadí a vytvoří kontext. Řada patníků v pozadí bude Grisu slušet.

Sluníčko je nízko. Teplé světlo. Na malém parkovišti v zatáčce hledám to správné místo. Není to jednoduché, strakám Griso sem a tam než najdu místo kde bude pozadí pěkně spolupracovat. Volím nejsnazší fotografickou metodu pro měření světla, zaměřím nejtmavší část modrého nebe jako neutrální šedou. Světlo se nemění, teď už budu jen fotit. Jde to samo. Zkouším makro. Objevuji na Grisu dosud nepoznané detaily. Projíždí motorkář, zastaví a ptá se zda něco potřebuji. S poděkováním a přáním pěkné cesty se rozloučíme.

Po krátké zastávce jede motor Grisa velmi hladce. Může to být subjektivní, ale mám pocit, jakoby vyšší teplota motoru umocňovala vibrace a mechanické rázy. To je asi ten charakter. Přidám plyn, setrvačnost podélně uloženého dvouválce zhoupne Griso na stranu. To se mi líbí. Jedu hledat další místo na focení. Jedu pomalu, silnice jsou po nočním dešti stále mokré.

Fotografování mě vede k úvahám o HMI - Human Machine Interface - o tom jak se ovládají stroje. Umění fotografovat, ve svém technickém smyslu, je kombinace dvou parametrů - času a clony v závislosti na množství světla. Z kreativního pohledu je zda navíc perspektiva, kompozice a textura (citlivost). Výrobci fotoaparátů jsou schopni z těchto pár parametrů vytvořit desítky programů. Nebylo by jednoduší se naučit fotit? Výkonné procesory měří světlo v mnoha bodech, počítají, algoritmizují, ale to podstatné nevědí - jaký je záměr fotografa?

Motorky mají dnes své uživatelské rozhraní pevně dané, nemusíme se učit řídit ten konkrétní model. Odjedeme na každé. Mění se jen rozmístění ovládacích prvků nadstavbových funkcí. Griso žádné takové nemá, je to jen spojka, brzda, plyn. Ovládání světel bylo zredukováno, jsou stále rozsvícená. Dále blinkry, dálkové světla, startér, chcípák a houkačka. A ano, dnes nezbytný palubní počítač. Zde reprezentovaný jedním tlačítkem a přepínačem programů. Velmi intuitivní.

Kavárna U kostela v Benátkách je ráno zavřená. Ptám se, zda je možné objet rozkopanou cestu do Kochánek. Místní mě posílají na cyklistickou stezku, prý to jde projet. Moc se mě to nelíbí, je mokro, stezka úzká. Vede na starý most přes Jizeru, tak krásné místo jsem dlouho neviděl. Zelený obloukový most. Ocelové pláty po stranách a uprostřed masivní fošny. Syté barvy mokrého podkladu. Strašně to klouže. Dole temné stíny Jizery, podzimní stromy v pozadí. Silné boční slunce. Fotím. Je to příliš krásné, aby se to dalo dostat do foťáku. Nevím si s tím rady. Ještě sem pojedu.

Krásné zatáčky před Kochánkami, Předměřice, potom přes Sudovo Hlavno, Hlavenec domů. Zaposlouchám se do zvuku Grisa. Už je tepleji, krajina zalitá sluncem. Už se chci jen dívat a poslouchat. Focení bylo dnes dost.

GALERIE