Moto Guzzi Griso 1200 8V (2009)

Nemotorkář bude těžko rozumět dlouhým diskuzím o zvuku motorek. Termíny jako “laďák” mluví samy za sebe. Zajímavé je, že termín “tuning”, překladem evokující ladění zvuku, je více vázán na výkon a vzhled. Nechme to tak a věnujme se raději zvuku. Rád jezdím krajinou, městem, tunely a poslouchám zvuk Grisa. Zvuk proniká do helmy s různou intenzitou podle prostředí kterým projíždím. Ale to není všechno. Já ho cítím. Cítím pulsování stroje. Jako kdybych svíral mohutnou tepnu. Tělo absorbuje pulsy ze sedla, stupaček a z řidítek. Někde uvnitř těla se sčítají.

Nemám rád hlučné stroje. Griso mě však přesvědčilo svým kultivovaným tónem. Pokusil jsem se ty tóny izolovat. Zastavím uprostřed planin. Je bezvětří, úplné ticho, jen tepající Griso. Poslouchám. Vpředu, u kebulí, je to staccato tepajících podkov. Tento zvuk mě vyděsil, když jsem poprvé vjel do garáže. Uvnitř se zvuk roztříštil a já myslel, že je něco velmi špatně. Vzadu je to sytý bas. Všechny zvuky jsou fázově spojené, synchronizované otáčkami motoru. Je to generátor frekvencí v násobku otáček motoru. Barva, jako když zahrajeme jeden tón v mnoha oktávách.

Průjezd volnou krajinou poskytuje minimální odezvu prostředí. Zvuk se šíří do kraje formou podélného vlnění. Vyšší frekvence se vytrácejí v nejbližším okolí, zatímco hluboké basové tóny se nesou dál a dál. Vzduch se ředí a houstne v rytmu otáček. Basový tep Grisa je zaměnitelný se zvukem lodního motoru rybářů. Uchopím řidítka pevněji, tepání prochází hluboko do mého těla. Plavu krajinou a vnímám výrazný tep.

Les změní zvukový projev. Smrky zvuk zjemní, je to jako průjezd zasněženou krajinou. Borovice lehce zvýrazní bas a podkovy koňů tepou po tvrdé zemi. Listnatý les nasytí barvu zvuku. Tady je to návykové. Tepající podkovy mají až zvonivý charakter a zároveň ze všech stran přibíhají celá stáda po udusaném jehličí, listí, a měkkých bahnitých cestách. Barva staccata je tak bohatá, že bere dech. Bas se vrací v širokém spektru hlubokých tónů.

Město je divoké. Basa tvrdí muziku bez výrazných výkyvů. Pokovy koní však nesou celé příběhy. Barva dusání kopyt se mění podle charakteru okolních staveb. Křišťálově ostré u skleněných ploch, měkce barevné u členitých fasád. Členitost ulic vyžene koně z jedné strany, aby se odrazily a vrátily ze strany druhé. Mnohanásobné odrazy posouvají fázovou závislost do lehké disharmonie.

Co se děje v tunelech je velmi těžko popsatelné. Každý tunel je naladěn, reaguje na komplexní generátor fázově závislé frekvence. Vjíždím do tunelu. Půl Grisa je v tunelu, podkovy koňů se rozeběhnou a s mohutnou ozvěnou se vracejí. K ustálení tónu nedojde. Griso je celé uvnitř a basa následuje koně. Okamžitě se vrací zmatený silný zvuk. Je to jen okamžik. Tunel je laděn na jiné frekvenci. Masivní rezonance pronikají do helmy. Zvuk pulzuje od kataklyzmatického hluku po úplné ticho. 2600 otáček. Přidám plyn. Interval mezi rezonancemi se zkracuje. 2800, naladění je blízko, rezonance pulzují stále rychleji. 3100 otáček. Rezonance mizí, tunel hraje společně s Grisem v jedné tónině. Ticho po výjezdu z tunelu mě překvapí. Opět cítím tepání Grisa.