Royal Enfield oslaví 120 let existence cestou na jižní pól

Jestli na Antarktidě někdy byla nějaká motorka, to netuším. Čtyřkolky tam mají, ale jedna stopa zde nedává moc smysl. Jenže některé věci smysl dávat nemusejí, což však neznamená, že nejsou fajn. Jako tenhle nápad. Oslavovat 120 let existence značky, nebo také 120 let čistého motorkaření (120 Years of Pure Motorcycling), jak Royal Enfield říká, šlo všelijak a mohla kolem toho být spousta alkoholu a juchání. Namísto toho vyrazí 26. listopadu dva kluci na Himalaynech na jižní pól jako vůbec první expedice tohoto typu na tomto kontinentu. Celý projekt se jmenuje 90° Jižně – Hledání pólu a vlastně to možná dává větší smysl, než to juchání...

Historie Royal Enfieldu je zajímavých expedic plná. V roce 1929 vyrazili ze Stockholmu čtyři muži na dvou litrových dvouválcových motocyklech Royal Enfield Model 182, doplněných o sajdkáry, na cestu do Kapského města přes nebezpečnou Saharu. Bohužel nedojeli, tři dobrodruzi odpadli již v Evropě, ovšem poslední to dotáhl až do Mali k řece Niger, takže Saharu přejel, tam mu ale stopku vystavila malárie. Úspěšnější byl v roce 1933 KS Jones, který na malém dvoutaktu Model A s motorem o objemu 225 cm³ dokázal dojet z Pretorie až do Londýna a stal se tak prvním člověkem, který na motocyklu přejel Afriku. Další důležitou osobou byla Winifred Wellsová, jež v roce 1951 sama na nové třistapadesátce Bullet přejela Austrálii od západu k východu a zpět. Winnie, jak jí přátelé říkali, zemřela loni v únoru ve věku 92 let. Její nejstarší dcera Susie chtěla letos matčinu slavnou jízdu zopakovat v sedle nového Meteoru 350, bohužel covidová omezení cestu zhatila.

​

Overland Pioneer: 1933 z Pretorie do Londýna

Pojďme o pár desetiletí dále, v roce 1997 se na cestu od severního na jižní polární kruh vydal Američan Greg Staves známý pod přezdívkou Iron Ass (železná p*del). Ten to měl v rámci svého boje proti rakovině a cestu zvládl přesně za šest měsíců, a to opět na Bulletu, tentokráte pětistovce. Ve stejný rok se v Indii uskutečnila hromadná akce jezdců na Royal Enfieldech, kteří v rámci oslav 50 let nezávislosti zdolali známý pas Khardung La, často mylně označovaný za nejvyšší sjízdné sedlo na světě. Že je "až" třetí s výškou 5359 m n. m., na úctyhodnosti výkonu nic nemění. A rok 1997 do třetice, Gordon May na půllitrovém dvouválci z roku 1952 zdolal 22 tisíc kilometrů z nejsevernějšího evropského po nejjižnější africké místo.

Pan American Bullet 1997: Amerikou od severu na jih

Předloni skupina 11 jezdců na nových Himalayanech zdolala Karákóramský průsmyk, vyšší ještě o dalších 180 metrů než Khardung La. Výkon zajímavější o fakt, že tři jezdci nebyli jezdci, nýbrž jezdkyně. Himalayana si na svou cestu vybral i Jack Groves, který to ovšem ve stejný rok vzal rovnou kolem celé Zeměkoule. Domů dorazil až letos (kvůli Covidu zůstal uvězněný 225 dní v Peru) a stal se ve věku 21 let nejmladším motorkářem, kterému se to podařilo.

​

Himalayan Heights 2019: Přes Karákóramské sedlo

A model Royal Enfield Himalayan bude i tím strojem, jenž má za úkol dojet až na jižní pól. Nebude to tedy poprvé, co se na Antarktidě objeví Royal Enfield, ovšem v roce 1954 to nebyly motocykly, nýbrž dieselové agregáty Enfield určené pro výrobu elektrického proudu, přičemž některé z nich by měly být na nejjižnějším kontinentu v provozu dodnes. Největší problém tehdy prý byl, je nastartovat, vzhledem k teplotám kolem -15 stupňů, ale pak prý běžely bez sebemenších problémů.

My budeme držet palce, aby to samé platilo i pro dvojici Himalayanů, na nichž se od Rossova šelfového ledovce na jižní pól do stanice Amundsen-Scott vydají dva zaměstnanci Royal Enfieldu, šéf oddělení Rides & Community Santhosh Vijay Kumar a konstruktér Dean Coxson. Jejich trasa má měřit 770 kilometrů, trvat 39 dní a pojede se po pevné sněhové trase, aby se snížil odpor motocyklu a omezily se emise na naprosté minimum. Expediční tým by neměl zanechat žádnou stopu s výjimkou stop kol, veškerý odpad včetně lidského bude odvezen, jak je na Antarktidě zvykem. Vzhledem k tomu, že má expedice proběhnout v úzkém partnerství se společností Arctic Trucks, která zde funguje jako taková hodně specifická cestovka, dá se očekávat, že s motocykly pojede ještě nějaké doprovodné vozidlo, byť se o tom tisková zpráva vyloženě nezmiňuje.

Oba Himalayany budou pro antarktické dobrodružství lehce upraveny, aby byly schopné dlouhodobě jet ve sněhu a ledu. Himalayan byl sice vyvinut se zkušenostmi z provozu po nejvyšším světovém pohoří, ale Antarktida je přeci jenom speciální záležitost. Proto byl tým dvakrát testovat na Islandu na ledovci Langjokull, který má dobře odrážet podmínky Antarktidy. Motorky tak dostanou menší pastorek sekundárního převodu (13 namísto 15 zubů) pro více síly na zadním kole, na kterém budou mít obutou bezdušovou pneumatiku s hřeby, schopnou fungovat i při nízkých tlacích kvůli lepší adhezi. Posílen bude alternátor, který má dávat více proudu, aby si jezdci mohli připojit vyhřívané oblečení a nevysáli přitom baterku. Hodně štěstí a málo omrzlin, hoši!

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE