Co najdete za olympijskou SOČI? - aneb 1986 ABCHÁZIE 2013 zakázaná poválečná země - Sólová výprava

Předmluva

Kdysi v minulém tisíciletí, Léta Páně 1986.

Tenkrát jsem se svými rodiči navštívil tuto zemi poprvé. A jaká byla? C-cha! Věčně zelené pobřeží, blankytně modré Černé moře, pobřeží bělostně čisté. V turistických centrech kupodivu sic tatarsky, ale kulturní. Při večerních vystoupeních Abcházky vilně tancovaly na kloubech u nohou sevřených prstů. Dámy byly takto vysoké vznešenější a spanilejší. Bolestné, o to však krásnější.
ROH národního podniku Kovohutě Břidličná, tímto způsobem motivovalo své mravenečky zaměstnance. Nebylo potřeba devizového příslibu a ROH doplácelo jistou část ceny tak, že na osobu a 14 dnů včetně letenky Vám postačil dvojnásobek běžné mzdy. Byla to tedy celkem únosná záležitost. Jako šestiletý klučina jsem se zde naučil plavat, milovat borové háje a hory, cítit sílu moře a vnímat kolem jsoucí krásno. Při letu proudovým Tupolevem TU-154M jsem byl jak u vytržení. Viděl a pochopil, že život na zemi mohu vnímat i z jakési 11 kilometrové perspektivy. Jednalo se tedy o zážitek nevšední a mnoho mých soukmenovců podobný rozhodně nemělo.

Po tvrdém přistání na hrbatou runway 06 letiště SOČI-ADLER nás čekalo:

- dvouhodinové zadržování v rozpálené hale příjmu meždu-na-ro-dnych ljiotů, jako bychom my mravenečci, byli nějací špióni
- subtropická vedra, vlhké klima opřené o horské masivy Kavkazu vystupující přímo z moře a konec konců i z konce naší bláznivé ranveje…
- počichu „vůně“ benzínových autobusů bělostné funkcionalistické hotely, architektonicky splývající s poloostrovem Sovětské Riviery Picunda,
- hotely vykládané mramorem a v obležení borovic picundských, vysazených již za osmanské říše, vyskytujících se pouze zde – vypadaje, jak vynořené z pravěku – pózující krasavice
- líný šofér zavírajíc dveře pokrčeného výletního autobusu vždy o jednu z těch borovic…
- návrat od jezera Rica kořeněný popíjením vodky, kterou šofér nebrzdícího soustrojí autobusu užívá jako uklidňujícího léku před každou větší serpentinou…

Zajímavostí je i územní sepětí s historií bájné Kolchidy, která byla domovem krále Aiéta a jeho dcery Médey. V proslulém a rozsáhlém mýtu o Argonautech a Iásonovi se stala cílem velké výpravy pro Zlaté rouno, proslulé z příběhu Frixa a Hellé.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE