Austrálie - Nový Jižní Wales a Victoria

Dovolená v Austrálii  - to zní jako naprosto nesplnitelný sen a taky trochu jako pošetilý nápad, nebýt pozvánky, která přišla v roce 2011. Byla jsem pozvána jako rozhodčí na klubové výstavy basetů a rhodéských ridgebacků ve státě Victoria, plánované na květen 2014. Takové pozvání se neodmítá, a tak jsme začali spřádat plány a pátrat, co vše by se dalo v Austrálii vidět. Přece jenom je to kontinent, který je od Evropy velmi odlišný.
Nečekejte reportáž o tom, jak přejet na motorce celý tento kontinent napříč pouštěmi - nejsme šílenci tohoto typu. Nejradši jezdíme po silnicích a spíme pod střechou. Spíš než polykání kilometrů nás baví vlastní zážitky z cesty, poznávání nových míst.
Od roku 2008 absolvujeme naše dovolené výhradně na motorce. Je to daleko zábavnější a ze sedla motorky máme daleko víc požitků, než zpoza oken klimatizované konzervy. Naše děti jsou už dospělé a dávno s námi na dovolené nejezdí, tak proč autem? Zprvu české destinace jsme postupně doplnili i zahraničními - a dokonce i na naší daleké a dlouhé cestě po USA jsme si alespoň na jeden den motorku zapůjčili (viz můj cestopis z Route 66)... tak proč ne v Austrálii?

Především nutno podotknout, že Austrálie je nesmírně veliká země. Už i televizní reportáž, kterou -mimo jiné též z Austrálie- natočila hvězda TV kanálu Travel Chanel anglický motorkář Henry Cole, hovoří jasně: cestovat na motorce Austrálií je nejmíň na dva týdny. Náš časový rozvrh cesty nám umožnil poznat jenom některé části ze států Nový Jižní Wales a Victoria, ale i to stálo za to - a ráda se s vámi o naše zážitky podělím.

Před cestou viselo ve vzduchu mnoho otazníků. Jaké jsou zde silnice? Je to tak hrozné s klokanama, jak varuje Henry Cole? Seženeme do naší GPS navigace australské mapy a za kolik? Kolik by půjčení motorky stálo? Budeme si půjčovat jenom stroj anebo i helmy a oblečení? Pokud si motorku půjčíme, bude to na pár dní anebo na celý pobyt? To znamená 900 km přesun mezi Sydney, kde naše cesta začíná, do Melbourne, odkud za tři týdny putování odlétáme zpět domů. Je vůbec počasí v květnu v této části Austrálie na cestování motorkou vhodné?
Abychom našli na naše otázky odpovědi, začali jsme pátrat po půjčovnách motorek na internetu. Výběr je více než slušný. Existují zde cestovní kanceláře, které vás vybaví motorkou, helmou, oblečením, navigací, trasou, zajistí noclehy a dají vám svůj kompletní itinerář, podle kterého cestujete po trase, jež si můžete vybrat z pestré nabídky výletů na několik dní i týdnů. Můžete dokonce dostat i průvodce, který s vaší skupinou motorek celou trasu absolvuje. Ta představa nás ale neláká.  Nejradši jezdíme sami a neradi se na cokoliv a kohokoliv vážeme. Proto jsme zaměřili své pátrání na půjčovny, které nabízejí motorku, případně s navigací a oblečením, avšak bez dalších služeb. Těch je v Austrálii - stejně jako jinde ve světě- většina. Myšlenku na přejezd mezi Sydney a Melbourne jsme také nakonec zavrhli. Sice jsme do poslední chvíle před odletem čekali, zda se na webovkách některé půjčovny neobjeví speciální výhodná nabídka na tuto jednosměrnou cestu ve dnech, kdy zde budeme. Byla by to sice velká náhoda, ale cenově by to mohlo být tak lákavé, že jsme o tom byli ochotni uvažovat spíš, než o placení poplatku za "drop-off" na jiném místě, který všude ve světě dělá i několik set dolarů. Navíc bychom ale řešili, jak a za kolik bychom za námi dopravili naše kufry, se kterými jsme do Austrálie letěli. Konec konců nebylo vůbec jisté, zda počasí v květnu umožní v Novém Jižním Walesu a Victorii cestovat na motorce. Jsou to státy na jihovýchodě Austrálie, kde je přesně opačné počasí, než u nás. Je to země protinožců, takže jsme předpokládali, že květnové počasí bude srovnatelné s naším listopadem. Tento předpoklad se ukázal být mylným - v oblasti Sydney jsme měli počasí podobné našemu babímu létu v září - a v Melbourne nám vydrželo toto pěkné počasí i nadále - avšak měli jsme prý štěstí - místní "rosničkáři" hlásili, že za celých posledních čtyřicet let tam teplejší květen ještě neměli!
Nicméně to jsme před cestou nemohli vědět, a proto jsme rozhodnutí, zda motorku ano či ne, nechali až do Austrálie - a předem si  "zmapovali terén" a propočítali ceny, které jsme na internetu viděli.

Zde pár odkazů na pár z mnoha firem, které v Austrálii pronajímají motorky:
http://offtrackmotorcycles.com.au/
www.bikeroundoz.com/‎ -zde jsme našli hodně inspirací pro naše cestování kolem Sydney
http://sydneymotorcyclehire.com.au -zde jsme si půjčili Stromka na výlet k pobřeží u Sydney. Bohužel mezitím, než vznikl tento cestopis, vypadl Stromek z jejich nabídky - asi ten výlet s námi byla jeho poslední projížďka… Služby této firmy nás mile překvapily, počtěte si v dalších kapitolách.
http://www.garnersmotorcycles.com.au - zde jsme si půjčili Stromka podruhé, a to na cestu po Great Ocean Road, Grampians a Black Spur. Opět jsme byli spokojeni a můžeme jenom doporučit.

Ceny za navigaci, helmu a "hadry" nás přesvědčily, že si mnoho z vybavení přivezeme s sebou. Navíc, není nad to být "ve svém". Ve svých helmách máme interkomy - a možnost komunikovat za jízdy v mnohém cestu usnadní, zejména, pokud spolujezdec má v hlavě itinerář - a také, pokud je zvyklý na kruhových objezdech hlásit "Zprava dobrý!" - vcelku praktický návyk, získaný na pár cestách po Anglii. S navigací GPS to bylo horší. Máme sice svůj přístroj, ale aby fungoval v Austrálii, musíme pořídit australské mapy.  Po nedobré zkušenosti s nákupem a stažením map na internetu, kterou jsme učinili předchozího roku, se nám do toho znova nechce. Tehdy se nám nedařilo stáhnout již zaplacené mapy USA a museli vyhledat pomoc až u obchodního zástupce firmy Garmin v Praze. Čeští hoši v Praze nám po ověření, že jsme platící klienti, nahráli do přístroje mapy, které byly k dispozici v Praze na firmě, tedy nikoliv ty aktuální, co jsme platili přes internet - víc pro nás udělat nemohli, ale i to nám nakonec stačilo. Spolehněte se ale, že to stejně dobře dopadne, když si zaplatíte mapy Austrálie... Došli jsme k přesvědčení, že australské mapy koupíme levněji a hlavně spolehlivěji - ne na internetu, ale přímo v Austrálii v kamenném obchodě. Takže jsme si zabalili GPSku, helmy, rukavice, boty, bundy i kalhoty - a letěli jsme do Austrálie. Navigaci a helmy jsme si vzali do příručního zavazadla s sebou na palubu, a ostatní putovalo do velkého kufru. Díky našemu motorkářskému vybavení jsme tedy měli o jeden kufr navíc, ale do limitu na osobu jsme se ještě vešli. Naše příruční batohy kvůli helmám měly rozměry už nadlimitní, ale naštěstí to nikde na letišti, ani v Praze ani v Paříži, neřešili. Navíc se docela se divím, že naše helmy vyplněné různými nabíječkami (na GPS, interkomy, notebook, mobily, kameru i fotoaparát) nevzbudily na bezpečnostních bránách letišť žádnou pozornost. Asi nevypadáme jako teroristi.
Cesta do Austrálie byla pochopitelně dlouhá - počítám-li to od okamžiku, kdy jsme ráno doma vstali z postele, do momentu, kdy jsme odemykali dveře hotelového pokoje v Sydney, uplynul celý den a půl. Pár dní jsme si zvykali na nový čas - se vstáváním ráno problém nebyl, ale ještě několik dní, tedy nocí, se mi stalo, že jsem se ve čtyři ráno vzbudila a ne a ne znova zabrat. Díky tomu mám alespoň docela podrobný cestovní deníček, který jsem po těchto bezesných nocích psala.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE