Chorvatsko 2010 na Burgmanovi

Mnoho lidí, v ČR zvláště, má dovolenou v Chorvatsku zapsanou jako konzervově-stanovací. Tedy nabalit konzervy a čínské polívky, pak třináct hodin rozvrzanou Karosou do kempu, nafasovat stan a deset dní se rožnit na přecpané pláži. Pak vyhodit prázdné konzervy a zase Karosou domů. Tohle je moje noční můra. Chorvatsko má kromě moře jistě co nabídnout, a tak jsme se s Markétkou rozhodli pěkne ho projet a prozkoumat - v sedle Burgmanu 650.

Den 1 - sobota 24.7.2010

Odjezd z Dolního Benešova v 7:10, krátké zastavení v Hrabůvce pro řízečky a hurá na cestu. Prší a obloha je šedá všude kolem jako při apokalypse... Jedem na Brumov-Bylnice, kde nás má čekat Láďa na mém bývalém Kymcu i s Jankou a pavem. Máme menší zpoždění (za které já samozřejmě nemůžu) a odhaduju, že dorazíme tak nejdříve v deset, místo původně plánovaných devíti.
Malá odbočka: Testujeme novou komunikaci Interphone F3 BT. Ta nahradila naši starší komunikaci z Globusu s dratky za 180 korun a já bych vzhledem k ceně (4800,-) rád slyšel jen chválu. Jenže Markétka tvrdí, že mě nějak není slyšet a že ta stará byla lepší a ...ach jo :-) Takže zkouším i další funkci: Předpokládám, že mi Láďa zavolá, kdeže, kruciš, jsme, a tak komunikaci páruji i s mobilem, uvidíme, co to umí...
Jedu jako slušný kluk, ale ať dělám, co dělám - v tom dešti to prostě rychleji nejde. V 9:20 mi to v uších nějak divně pípne. Mačkám multifunkční čudlík a slyším Láďu - už na nás čekají. No ještě budou muset počkat :-) Ale první dobrá zpráva - komunikačka funguje jak má!
V Brumově mrholí, ale dle Ládi na Slovensku ani neví, že je někde déšť, takže po řízku (já) a doutníčku (Láďa) vyrážíme. Láďa říka zajímavou větu: "Já musím jet pomalu, neboť mám Janku a pavíka, jo?" Volí fajn cestu mimo dálnici, ale jestli to, jak jede, je pomalu, tak já jsem čínská váza i s podstavcem.
Kolem 11:30 přijíždíme do Chtelnice, kde máme sraz s Persim. Nevíme, jak dál, a tak Láďa zatáčí na takovy plácek, jako stvořený pro parkování motorek. Já tam zatáčím taky a zastavuji, ale najednou hrk a bum - Burgoš je na zemi a Markétka taky. Klasická situace s převážením mašiny a krátkou nohou je tu zase, už ani nepočítám, po kolikáté. Váhu stroje chytá pravý kufr a pak se smíchem prskolet zvedáme.
Přijíždí Persi a vede nás k sobě. Cestou míjíme parkoviště veteránů, kteří mají někde v okolí sraz. Fotíme je a pokračujem k Persimu domů, kde nás čekají parádní cukinové a karamelové zákusky. Kecáme s Persim, chválíme Evči zákusky a po necelé hodince už zase vyrážíme.
Pohodová cesta je zakončena menším navigačním nepochopením, které klasicky řeší Markétka. Takže jedem dopředu a vedem konvoj v celkovém počtu 2 strojů neomylně k Europakempinku. Cestou ještě skáknou holky do Intersparu. Proč ne do Tesca, to bych nerad rozebíral, má to něco málo společného s rondlem, odbočkou a mým chvilkovým nesoustředěním. Kupuji pár pivsonů (Soproni - moc dobré), chleba a nějaké salámové mňamky.Do kempu dorážíme celkem příjemně unaveni, stavíme stanové městečko (2 stany) a díky velké únavě ani moc nevykecáváme a jdem chrnět. Ne na dlouho. Zvedá se totiž vítr a sílí až do mocnosti hurikánu. Ve stanu je to docela problém. Sice je přikolíkovaný, ale stejně to s ním háže, jako by ho to mělo odnést i s námi až někam na Balkán.

Den 2 - neděle 25.7.

Příšerná noc končí až někdy kolem 4. ráno, kdy vítr slábne (nebo si na něj zvykáme, nebo už máme dost, nebo nejspíš kombinace všeho) a my konečně jakž-takž usínáme. Spíme asi do devíti a mne už to nebaví. Šťourám Markétku z pelechu a po snídani a rozloučení v 11:00 vyjíždíme směr Plitvice. Můj odhad je, ze dorazíme asi tak kolem šesté večer. V Maďarsku kolem konce Balatonu nás chytají dešťové přeháňky (Machu - čemu se divím, že?) a následuje kratší bloudění kolem mesta Keszthely, ze kterého se nějak nemůžem vymotat. Dementní maďarské značení a šipky... Na příště už asi tu navigaci fakt koupím. Nakonec se vymotáváme a opouštíme Maďarsko do Slovinska přes přechod u města Redics. Přes Slovinsko jedeme jen asi 20 km. Na hranicích nám kontrolují pasy a pouštejí nás do Chorvatska. Zde je navigace jednoduchá - jedeme bočními cestami podél dálnice až do města Sesvete, kde najíždíme na dálnici. Po ní objíždíme Zagreb a valime do Karlovacu (2E). Z Karlovacu do Plitviček je krásná zatáčkovitá cesta s kvalitním asfaltem, jen je třeba se krotit a v dědinkách jet předpisově - policajti s měřícími pistolkami jsou na každém rohu! Naštěstí má moje navigace (Markétka) funkci hlášení při překročení rychlosti. Projíždíme městečko Rakovica a už koukáme po bydlení na následující dvě noci - v plánu je totiž celodenní prohlídka Plitvických jezer, a jízda tak připadá v úvahu až další den. Stavíme v kempu KORANA a na recepci se na mne usmála kočka s rovnátkama, až se jí knír zatřásl: Dvě osoby, jedna noc, jeden stan, jedna motorka = 25 ojro. Dvě noci = 50 ojro. Dobrá pálka. Otáčíme prskolet a po 100 metrech nacházíme první zimmer frei, kde nám domácí dává dvě noci za 60 ojro. Bez nutnosti stavět stan, se samostatnou sprchou a WC, s kuchyňkou, v pěkném domečku bez zpovykané mládeže všude kolem a jen 6 km před národním parkem. Takže berem, ubytováváme se a jdem vařit gychnu, pít pivo (jeden poslední Soproni) a spát. Za probdělý včerejšek už si to i zasloužíme.
Mimochodem: Markétka už se sžívá s komunikačkou :-)

Den 3 - pondělí 26.7.

Dnes máme naplánovaný výlet na Plitvická jezera. Mockrát jsem jel kolem, ale nikdy jsem je jeste nenavštívil. Někdo říká, že to nestojí za to, tak uvidíme... Počasí je nějaké nemastné-neslané. Oblačno kam až oko dohlédne, akorát místy dírka v mracích, kterou vykukuje sluníčko.Vyjíždíme v 9 ráno a za chvilku jsme na místě. Motorky mají parkování zdarma. Jsme u vchodu číslo 2. Platíme 110 kuna za osobu, akorát nevíme, jestli to platí jen za vstup, nebo i na autobus a loď. To se dovídáme u stanice autobusu - lístek platí na všechno, což je docela dobrá zpráva. Z nabídky tras volíme typ "H". Autobus nás vyváží někam nahoru, z velkých oken vidíme jen tyrkysově modrou vodu dole. Po zastavení vystupujeme a jdeme dál pěšky. A po pár stech metrech nevěříme vlastním očim - krása přírody v této oblasti překonala naše očekávání! Fotky řeknou více, těžko se popisuje, kam všude se voda dostala, jaké modrozelené tůňky vytvořila, aby se vzápětí z nich vrhla střemhlav do hloubky v podobě vodopádů... Po krajině Plitvických jezer jsme se brouzdali skoro celou šichtu (8 hodin), domů jsme se dostali až krátce po šesté večer. Cestou jsme koupili pivo (Ožujsko 2l) a hromadu šťavnatých nektarinek. Pivo jsme vypili až do dna a nektarinky jsme snědli až po pecku a vyčerpaní šli spát. Láďa píše, ze počasí na Balatonu je pořád na houby. Zítra už nás čeká moře!

Den 4 - úterý 27.7

Vstáváme nějací rozlámaní a moc se nám nechce. Platíme bydlení (nakonec 55E, neboť majitel kdysi lítal na Jawě) a v 9 ráno vyjíždíme směr Knin. Krátká zastávka na tankování je zpestřena hromovým duněním, kterým hlásí příjezd tři němečtí motorkáři na motocyklech BossHoss s obrovskými motory 5,7l V8 z Chevroletu Corvette. Vidět a slyšet tento monstrózní motocykl je rozhodně zážitek.Z Kninu jedeme dále na Sinj a za Sinj na Cista Provo. Pamatuju si, ze cestou kolem Cista Provo je dům ve tvaru lodě. Chtěl jsem si ho mockrát vyfotit, ale zatím to nikdy nevyšlo. Snad ještě bude stát. Čím víc se blížíme k pobřeží, ubývají mraky a vzduch je teplejší. Markétka už využívá komunikaci naplno, například: "Majki, tady je šedesát a já nechci platit pokutu", nebo "A kdy už uvidím to moře?" až po stručné a výstižné "Už tam budeeem?" Je fajn, že z ní má konečně taky radost jako já :-) Projíždíme kolem Cista Velka a najednou koukám - dům ve tvaru lodě ještě stojí! Brzdím tak, az Markétka leknutím málem spadne. Fotím se u lodě a jsem pro dnešek spokojený. Jak se tam asi bydlelo? Nebo to byla hospoda?Najednou projjíždíme mezi skalami a zničehonic je před námi modrý, vlnitý kopr. Konečně moře! Spouštíme se serpentýnami k jadranské magistrále nad městem Brela a jedeme už v klidu směr Makarska. Koukáme po nějakém ubytování. Kolem cesty stojí týpci s cedulemi "Rooms, Sobe, Zimmer" a lákaji lidi. Stavime u jednoho z nich a ptáame se na cenu. Pokoj bez klimy za 20 Eur za osobu/noc někde daleko od centra. Hustá pálka. Kašlem na ně a hledáme dále. V "turisticne agenturje" se nás ujímá mladá kost a volá nějaké Marině. Chvíli se hašteří a pak že prý Marina pro nás přijede. Přijíždí ženská, která mi připomíná Meryl Streep ve filmu Mamma Mia!, která taky vlastnila hotel. Pokoj je malinký, ale útulný a v pěknem prostředí, navíc za solidní prachy, takže si plácnem. Společnost nám dělají další hosté a babka, která neustále něco uklízí a něco mele. Její nejčastější slovo směrem k hostům je "dobro, dobro".
Po vybalení jdem na prohlídku města a na oběd, je už totiž po čtvrté a máme hlad. Cestou zjišťujeme, ze nám chybí dvě věci: uhlíky do vodní dýmky a hrací karty. Sháníme je, kde se dá, ale bez šance. A mně boty sdírají kůži z nohou, takže je zouvám a jdu na boso. V tu chvíli si musím do Markétky rýpnout: "Markét, mám čtyři páry bot, ale jdu boso. Zato ale nemám ani karty, ani uhlík do vodárny. To je to ženské baleni :-D " Snad mi večer pivo nalije... Aspoň že na Balatonu už je lépe a slunečno, jak píše Láďa.

Den 5 - středa 28.7.

Dnes máme v plánu O&R = Odpočinek&Rekreaci. Na pláž jdeme hned z rána a nestačíme se divit - je tu hlava na hlavě. Moře není pro samé grilující se lidi vůbec vidět. Přesto nacházíme docela pěkné místo jen na skok od vody a jdem se grilovat taky. Jakmile nastoupí nuda, jdu se porozhlédnout mezi stánky s blbostmi, jestli náhodou nemají někde ty naše karty. Mají a dokonce plastové, takze si i zahrajem. Večer se procházíme v přístavu kolem lodí a necháme se zlákat náhončím na výlet kolem ostrovů spojený s jezením ryby. Jde o jediný výlet, ktery neděláme na vlastní pěst. Odjezd zítra o půl deváté, takže je třeba nastavit budík. Poslední zastávka na naší cestě k ubytku je Tobacco shop, jestli - opet náhodou - nemají uhlíky do vodárny. No koukám jak Švejnar na hrad - mají! Jediný obchod ve městě, kde mají uhlíky... Takže večer dáváme vodárničku, pivo a Dalmatinski Pršut a jdem spokojeni spát. Tak trochu jsem zapomněl zmínit, jestli dodržujem pitný režim. Samozřejmě, že ano - dnes ubyla první třetina Pepe Lopeze, pokračování příště :-)

Den 6 - čtvrtek 29.7.

Ráno jdeme na loď a o půl deváté vyplouváme směr ostrov Hvar, mesto Jelsa. Jde o malé rybářské městečko, ve kterém by byl patrně šílený kopr, pokud by sem výletní lodě, jako ta naše, nesypaly každý den hromady turistů. Je tu dohromady nic, a tak se i hodina na prohlídku zdá až zbytečně moc. Pokračujeme směr ostrov Brač, město Bol. Cestou dostaváme makrelku (mňam) a víno (nic moc, asi chateau de tetrapack). Město Bol mělo asi ještě menší význam, než Jelsa, ale v roce 2001 nedaleko od něj začali Chorvati budovat umělou pláž, zvanou Zlatni Rat. Tenhle ocásek, či výběžek, je od té doby na každé reklamní fotce na Chorvatsko. Vznikl navezením hromady tatrovek plných jemných oblázku a jejich správným navrstvením na sebe (tedy vrstvením hrubých na jemné). Při přílivu je ocasek vychýlený doleva a při odlivu se přesype doprava. Z Bolu se na na něj dá dostat asi za 15 minut lodí (10 kuna/osobu), nebo pěšky příjemnou cestičkou pod borovicemi za asi 30 minut. Ježto jsem už na Ratu byl dříve, a vím, že není o co stát a kam se hnát, volíme cestu pěšky. Ta nám otvírá pěkné výhledy na Rat, protější ostrov, moře, pláže pod námi i na jen tak se poflakující kočky okolo. Po přichodu na Rat koukám, že se tu od mé poslední návštěvy nic nezměnilo. Lidí je tady tolik, že nejen, že není kam dát deku, ale mezi lidmi se ani nedá projít k vodě. Před sluníčkem není kam se schovat, nejbližši stromy jsou asi 130 metrů a celý výběžek je rozžhavený do běla. Fotím panoramu, plácnem si, jakože jsme tu opravdu byli a hurá pryc. Nacházíme pěkné místečko asi 200 metrů za ratem a sluníme se a koupeme a nechápeme, proč je kolem toho Ratu takový humbuk. Holt - dobrá reklama prodá cokoliv.Cesta zpátky do Makarské vede podél pobřrží ostrova Brac, kde je pár usedlostí, kam se nedá dostat jinak než lodí. Prostě vás tam vysadí ze člunu a jedou pryč. Vy si tam žijete jak poustevníci, daleko od starostí, signalu GSM i internetu, daleko od cest a aut a turistů, dokud pro vás zase nepřijedou. Hezké, ne? Výlet se povedl, jsme spokojeni, že jsme stravili den na lodi, viděli zase i jiné části Chorvatska a prijemně unaveni dáváme na pokoji pivečko. Zítra omrknem jízdní řád Jadrolinije, rád bych Hvar projel na prskoletu a mrknul na ten do skály vytesaný tunel. A taky mrknu na půjčovné vodního skútru, to přece musím zkusit, ne?