Ducati Tour pokračovala v Ostravě

Zázemí akce

Testovací akci opětovně hostil areál Motobaru Bravantice, umístěný jen několik kilometrů od města Ostrava. Organizátorský tým testovacích jízd pro moravsko-slezský kraj ze společnosti AMG moto tak navázal na úspěšný první ročník, který se na stejném místě odehrál pod jejich záštitou už loni. Místo nebylo zvoleno náhodou, všichni příznivci jedné stopy na Ostravsku totiž prostředí v obci Bravantice důvěrně znají, hlavně kvůli jeho skvělé poloze, s bohatými možnostmi výjezdů do přilehlého okolí. Motobar je také velmi dobře přístupný i z dálnice, což uvítali hlavně testovací piloti přijíždějící z větší vzdálenosti.
Zachován zůstal rovněž testovací okruh, shodný s úvodním ročníkem, což musím hodnotit pouze pozitivně. Se svojí délkou cca 50 km a různorodou skladbou testovacích podmínek totiž nabízí skvělou možnost poznat motorky opravdu ve všech situacích. Nechybí na něm přejezdy obcemi, rovinky, klikaté úseky na kvalitním asfaltu, ale také pasáže s horším povrchem. Znovu musím vysoko vyzdvihnout i připravenost trasy z pohledu značení. Organizátor udržel vysokou úroveň nastavenou z loňského ročníku a všechny kritické odbočky byly vždy viditelně označeny i pro případ, že byste trasu úplně neznali.

Oblíbený testovací okruh zůstal zachován

Testovacího dne se nešlo zúčastnit bez povinné registrace u Ducati Czech. Tady mají výhodu všichni ti, kteří se akce už někdy v minulosti zúčastnili. Hlavní stránka si ve své databázi totiž uchovává detaily účastníků z minulých ročníků, jak tomu bylo i v mém případě. Pro ty nové však registrace neznamenala žádnou překážku a zabrala sotva dvě minuty. Registrační systém poté umožňoval výběr dvou modelů, na konkrétní dva hodinové bloky. Více motocyklů se zarezervovat dopředu nedá – systém rezervování jízd je striktní a hlavní myšlenkou je, aby se dostalo na všechny. Nebylo ale třeba zoufat. Další testovací jízdy bylo možno objednat přímo na místě akce, pokud zůstal některý z motocyklů v daný blok neobsazen. Zárukou úspěšné online registrace byl poté potvrzovací email, který dorazil do vaší emailové schránky po dokončení a potvrzení registračního formuláře.
Jízdy byly zpoplatněny „klasickou“ částkou 1000 Kč za první výjezd, všechny další byly zpoplatněny ve výši 800 Kč. Podmínky účasti zahrnovaly klasické standardy testovací akce – dosažený věk minimálně 21 let, platné doklady, složená kauce 35 000 Kč (tu bylo možno složit i elektronicky) a podepsané prohlášení jezdce. Milou odměnou organizátora za účast byl „otevřený účet“ na nápoje pro všechny jezdce a k občerstvení byl připraven i raut. Je třeba říci, že vrásky na čele připravovalo organizátorovi hlavně počasí, které ještě několik dní před akcí slibovalo mokré podmínky. Testovací jízdy však nakonec proběhly při převážně polojasné obloze a za suchých podmínek.

Atmosféra akce

Testování v provozu

Testovací jízdy probíhaly v plném provozu, všichni jezdci tak byli před každým výjezdem řádně poučeni o zásadách takového druhu testu. Na testovací vyjížďky pak jezdci vyráželi zcela individuálně, kde si každý volil své tempo. Vysoce hodnotím i péči o sedlanou techniku. Celá trasa se dala absolvovat za 45 minut jízdy pohodovým tempem a tím pádem členění výjezdů do hodinových bloků dávalo mechanikům možnost vždy zkontrolovat stroje, doplnit benzin či ověřit stav brzd, pneumatik a řetězu.
Dovolím si tvrdit, že v portfoliu ročníku 2024 si vybral opravdu každý. Příznivci endur měli možnost vyzkoušet model DesertX a DesertX Rally. Model Multistrada byl zastoupen verzemi V2 S, V4 RS a V4 S Radar. Nabídka modelů zaměřených na jízdu ve vyšším tempu zahrnovala modely Hypermotard 698 Mono, Hypermotard 950 RVE, Monster, Streetfighter V2, Streetfighter V4 S a Panigale V4. Nechyběly ani velmi oblíbené modely v podobě Diavela V4 a Scramblera Nightshift 2G.

Flotila testovacích motocyklů

Za redakci jsem využil možnost zapůjčit si modely Streetfighter V2 a Diavel V4. Bez většího přemýšlení musím uznat, že mi model s motorem V2 Superquadro 955 původem z Panigale sedl víc. Cítil jsem z něj totiž stále duch „minulé doby“, která se u novodobějších Ducati začíná trochu ztrácet. Nechápejte mě špatně, nechci tvrdit, že jde o špatný směr. Je to bezpochyby pokrok, ovšem pro všechny, kteří stále tíhnou k předchozímu tvrdšímu charakteru dokáže Ducati i dnes stále nabídnout motorku s pověstným syrovým projevem. Pravda, pokrokem doby už poněkud umírněným, stále však dostatečně svéhlavým, aby mě nepřestal bavit. Celému zmiňovanému charakteru modelu Streetfighter V2 kraluje samozřejmě jeho motor. Ten je za mě famózní – hlad po otáčkách v celém otáčkovém spektru mi během celé hodiny testovací jízdy nedovolil ubrat z nadšení. Jeho palivové mapy sice potencionálně otevírají možnosti využitelnosti i pro méně zkušené jezdce, stále však asi platí, že motorku s maximálním výkonem 153 koní by měli vodit ti, co už mají něco za sebou. Vyzdvihnout musím určitě i velmi dobře čitelný multifunkční TFT display (který italská značka využívá u vícero svých modelů), ovladatelnost, přesnou převodovku doplňovanou rychlo-řazením a na výsost skvělé brzdy. Líbil se mi také její design s krátkým výfukem, který dodává motorce patřičný šmrnc. Pokud bych měl ovšem hledat i nějakou tu nevýhodu, po dlouhé úvaze bych jmenoval poněkud nešikovná zpětná zrcátka a osobitý elektronický plyn s menší prodlevou.

Streetfighter V2

Následně sedlaný Diavel V4 byl pro mě tak trochu krokem do neznáma. V redakčním kalendáři se mi totiž tento model prozatím vyhýbal, a proto bylo pro mě prostředí Ducati Tour 2024 skvělou příležitostí poznat jaký vlastně je. Asi není pochyb o tom, že Diavel si vlastně tak trochu utvořil vlastní cestu vnímání motorek, se kterým jsem v duchu počítal. Bezprostřední přesednutí ze sportovního naháče mi však přineslo dosti rozporuplné pocity. Sezení v motorce, ruce natažené do výšky a nohy předsazené na stupačkách dost vpředu mě popravdě překvapily. Je pravdou, že na její styl řízení, s pocitem mírné těžkopádnosti celého kolosu je třeba si zvyknout. Pokud ji ovšem pochopíte, v zatáčení vám přinese pocit přesnosti chirurgického skalpelu a zvláštního klidu, přesně tak jak tomu bylo u mě. Zajímavé tvrdit něco takového o motorce s opulentními rozměry a zadní pneumatikou o šířce 240 mm. Díky modelu Diavel jsem taky konečně pochopil srovnání jízdy na motorce s jízdou jako po kolejích. Motorka je v mých očích rozhodně návyková i díky motoru s potencionálem pokořit ve zrychlení vše na co si ukáže. Hlavně nejsilnější palivová mapa odkrývá celý potenciál skvostného motoru V4 a dokáže nahnat husí kůži. Nakonec se ve společném podání jednalo o příjemné svezení a nový zážitek. Pro mě se však nakonec králem bratrského rozstřelu sobotního testovacího dne stal Streetfighter.

Diavel V4

S ohlédnutím se za ročníkem 2024 musí udělit vysoký kredit za bezproblémový chod celého sobotního eventu hlavně všem členům organizátorského týmu. Je vidět, že motorkami žijí a společně tak vytvářejí pocit doslova rodinné atmosféry. Velký dík za pozvánku a už teď se za redakci těším na další ročník 2025.

Informace o redaktorovi

Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE