AJP PR7 - portugalský rallyman

Text: Martin Hakl | Foto: Tomas Mysliveček | Zveřejněno: 15.5.2017 | Zobrazeno: 43 269x

Portugalskou značku AJP jsme na našem webu představili už několikrát, většinou se ale jednalo spíš o menší endura se čtvrtlitrovými motory. Už delší dobu se však šuškalo o tom, že Portugalci připravují motocykl zcela jiného kalibru, postavený v duchu soutěžních speciálů využívaných v dálkových rally. Od prvních zmínek a prezentací prototypů uběhly bezmála tři roky, než se nám do ruky dostal motocykl, který už český dovozce v letošním roce nabízí k prodeji.

Kapitoly článku

Hned první pohled na enduro AJP PR7 630 jasně ukazuje, že i tenhle motocykl vychází z konceptu, který známe z menších čtvrtlitrových sourozenců, ale pokud bychom je postavili vedle sebe, působil by vedle nich jako testosteronem nabušená těžká váha vedle začínajícího lehkého veltera. Zatímco se všemi nižšími váhami (PR3, PR4 či PR5) si užijete plno zábavy i v případě, že si s offroadovými motocykly příliš netykáte, tak nejsilnější model v nabídce portugalské značky už v terénu vyžaduje pevnou ruku a chladnou hlavu zkušeného ridera.

K jízdě se ale dostaneme později, prozatím ještě zůstaňme u designu a techniky. Když jsem psal, že „sedmička“ vychází ze známého konceptu, je tahle návaznost znát hlavně na rámu, který je tvořen zčásti z ocelových trubek v kombinaci s mohutnými hliníkovými odlitky. Zatímco hliníková kolíbka tvoří hlavní část rámu, odolnější ocelový svařenec je přišroubovaný jako ochrana motoru a z oceli je tvořen také podsedlový rám. Motor je dále chráněn duralovým krytem přišroubovaným na ocelové části.

Zadní kyvná vidlice je stejně jako u menších sourozenců odlita z hliníku a přes přepákování je odpružena plně stavitelným centrálním tlumičem Sachs Piggyback se zdvihem 280 mm. Přední plně nastavitelná převrácená vidlice o průměru 48 mm je usazena ve frézovaných brýlích a má zdvih 300 mm. Kola mají tradiční endurové rozměry, tedy jednadvacet a osmnáct palců, jejich rozvor činí 1540 mm a jsou obuty do pneumatik Continental Twinduro. Brzdy jsou koncernové, tedy značky AJP, a zatímco přední plovoucí kotouč o rozměru 300 mm brzdí dvoupískový třmen, tak zadní s velikostí 240 mm si vystačí s jednopístkovým třmenem. Brzdové hadice jsou pro lepší účinek s kovovým opletem.

Řídítka Reikon šířky 820 mm jsou opatřeny ovládacími prvky s tradičním rozmístěním, sklopná zrcátka využijete při jízdě v terénu, kde jinak při pádu hrozí jejich poškození. Abyste v nich ale i v normální poloze viděli dění za vámi, musíte si v sedle trošku zatancovat, jinak si prohlédnete tak akorát svoje lokty.

Sedlo je ve výši 920 mm a velmi dobrou průchodnost terénem zajišťuje 320 mm světlé výšky. Palivová nádrž o objemu sedmnáct litrů se nachází pod sedlem, ale na rozdíl od čtvrtlitrů její uzávěr je na tradičním místě jako u klasických „bandasek“. Tam, kde se obvykle nachází nádrž, je umístěn airbox a dvojdílný chladič motoru, a na jejich ochranné kryty v přední části navazuje i vysoký ochranný štít. Ten je tvořen z průhledného plastu a při čelním pohledu spolu s ním tvoří skvělou dominantu dva kruhové světlomety.

V prostoru za ochranným štítem je držák pro montáž roadbooku, ve kterém je u prodejních modelů umístěný tablet a je pouze na vás, jaké aplikace budete využívat (navigaci, GPS tachometr…). Ducha značky opticky ctí i ostře řezané rysy plastů značky Acerbis s vysokým předním blatníkem či blástery s kovovou výztuží pro ochranu proti pádu. Sedlo je zajištěné zámkem umístěným na pravém boku, ale zapomeňte na to, že pod něho cokoliv umístíte, prostor pod ním je zcela vyplněný ústím palivové nádrže, palivovým čerpadlem a elektronickou jednotkou Delphi. Ta je spolu s laděným výfukovým potrubím s koncovou firmy Doma Racing a také karbonovým vyústěním aiboxu součástí kitu „Extreme“, který byl k dispozici pro tento test. Tyto díly navýší cenu oproti základní verzi o 1000 Euro.

Ačkoliv první prototypy byly osazeny motorem Minarelli 660 a poté se uvažovalo o jednotce vlastní konstrukce o objemu 530 ccm, nakonec se i kvůli normě Euro 4 v „sedmičce“ usídlil motor o objemu rovných 600 kubických centimetrů. Původně byl zkonstruován v Husqvarně a do roku 2013 poháněl její modely TE/SM630, nyní je licenčně vyráběn v italské firmě SWM a od původní „Husky“ se liší zejména modifikovanou hlavou motoru. Jedná se o kapalinou chlazený čtyřtaktní jednoválec se čtyřmi ventily a rozvodem DOHC, tedy se dvěma vačkovými hřídeli. O snížení vibrací se stará vyvažovací hřídel a i když AJP výkonové parametry neposkytuje, tak Husqvarna u modelů TE/SM630 udávala výkon 57 koní při 6500 ot/min a točivý moment 41 Nm při 5000 ot/min – u „sedmičky“ budou výkony podobné. Směs připravuje elektronické vstřikování, startér je pochopitelně elektrický bez možnosti kickstartéru. Hydraulicky ovládaná vícelamelová spojka odděluje přísun výkonu od šestistupňové převodovky. Hmotnost plně natankovaného motocyklu je 165 kilogramů.