Aprilia Scarabeo 500 Light

Posaz

Usazení řidiče je na první pocit velmi pohodlné. Pozadí zapadne do bohatě polstrované sedačky. Schválně zdůrazňuji do a ne na, protože do sedačky opravdu dosednete. Nohy zapadnou do prolisů a pocit je opravdu dobrý. Ruce uvolněně spočinou na řidítkách a všechny ovládací prvky máte na dosah. Výhled ze zrcátek na místě v pořádku. Pohled na budíky je také dobrý. Co mi rušilo výhled je jen vodorovně dělený štítek. Před sebou máte možnost ukrýt pár drobností do zamykatelné schránky, která obsahuje 12V zásuvku. To je velmi dobré.

Druhý dojem

Můj osobní pocit se začal s tímto skútrem zlepšovat. Na místě s ním jde až podivně lehce manévrovat a rejd předku je více než slušný. Posaz solidnost sama. Pod sedlo se vejde spousta věcí, ale integrálka ne, což je sice mínus, ale zde se určitě počítá s přídavným zadním kufrem. Motor naskakuje na první pokus a „kolotoč“ před startem, kdy problikají všechny kontrolky a ručička rychloměru proběhne až na konec, nemusím snad ani popisovat. Papírově je 39 koní slušná hodnota. Jak s tím ale Light naloží? Rozjezd perfektní. Hodně síly a motor zabírá ani se nemusí tolik vrtět s plynem. Pocitově bych to tipoval právě na těch 40 kobylek. Stovku tam máte za pár sekund, a hle štítek funguje, rozráží proud vzduchu na jedničku. Protáhnutí se zácpou v Praze? Naprosto v pohodě. Úzká stavba to jen podporuje. I když je skútr poněkud delší. Trocha cviku a jde to.

Spolujezdec si nestěžuje na nic. Nohy v pohodě opře do vyklápěcích stupaček a prostor pro své pozadí má také velmi komfortní. Navíc má možnost se přidržet za nosič, který je ve standardu.
Brzdy slušné a hlavně obsahují integrální přepouštěcí ventil, kdy dochází ke kombinaci přední a zadní brzdy i při zmačknutí jediné páčky. Sice to není tak výrazné jako u konkurence (např. CBS), ale bez problémů to poznáte. Navíc je to funkční, takže nic proti. Při aktivaci obou páček je brzdný účinek dostatečný a neměl bych k ní výhrady.
Přichází malá nepřízeň počasí a musím uznat, že zde aerodynamika funguje také dobře, ač se to při pohledu „zvenčí“ nezdá, třeba právě ten zadní blatník zabezpečí, že ač je silnice třeba i zablácená, na vás se zezadu nedostane ani smítko. I zadní část sedadla zůstane za jízdy suchá, což není v dešti obvyklé.
Spotřeba se pohybovala kolem neuvěřitelných 4,5 l někdy i spíše méně. Ale zase vím, že jsem jezdil konstantní rychlostí kolem stovky a trasy do 70 km. Podvozek snášel pražské komunikace s maximální možnou mírou komfortu, i když se nevyhnul drnčení na kostkách a při přejezdu kolejí. Větší „pasti“ na českých cestách obvyklé mu již způsobují vrásky, ale stále je to slušné. Jízdní pohodlí odpovídá italskému naturelu a spíše počítá s kvalitnějším povrchem vozovek. Do stovky podvozek funguje slušně, nad tuto hranici je v hlubokých náklonech znát konstrukce bez rámu mezi koleny, ale není to nic co bych nečekal. Hodnotím to spíše kladně.
Pod sedlo se dá dostat přes dálkový ovladač nebo po odklopení přední schránky je zde páčka pro ruční otevření. Navíc dálka obsahuje i alarm. Light má i tlačítko výstražných blikačů. Oba stojánky fungují velmi dobře. Tankování je v klidu proveditelné a bezproblémové. Nádrž je umístěná v tunelu mezi nohama a můžete u toho i sedět. Přídavná pláštěnka chránící sedlo před namočením je také plus k užitkovosti.
No a musím přiznat, že po dvou dnech mi užitkovost vynahradila můj negativní optický dojem. Jediné co mě vadilo, byla nemožnost si jinak umístit chodidla. Stejná poloha po hodině cesty byla docela nepříjemná. Ale přesto ještě přišla docela nečekaná situace.

Třetí dojem

Ten nastal, když jsem chtěl otestovat kolik vlastně Light jede, protože motor na to má. Na dálnici jsem najížděl u Mladé Boleslavi a tam jsem otočil plynem na doraz. Ve stotřiceti klídek pohoda. Kolem 140 na vás už začíná foukat. Navíc přichází jemný neklid od zadního kola. Skútr zrychluje dále, ale nepříjemný pocit neklidu se stupňuje. Ve 160 se již celý skútr vlní jako had a řidítka se vám snaží vytrhnout z rukou. Zde jsem se pěkně lekl a nejdřív jsem si myslel, že jsem chytil nějakou nerovnost, ale při opakovaných pokusech to vyšlo nastejno. Ovšem potenciál na zrychlování stále je. Dodal jsem si odvahy a našel opravdu kvalitní kus dálnice, bez vlnek a i bez zatáček. Prvotní neklid přišel až ve 150 a tachometr ukázal přes 170. Pak už jsem se opravdu bál, že skútr „neukočíruju“ a vlnění mě shodí nebo rozhodí natolik, že to nesrovnám. Tohle mě opravdu nedalo a při dotazu v servisu jsem byl nejdřív odkázán na servismana, který mi potvrdil, že neklid je vždy odzadu, ale také, že je to způsobeno pneumatikami. To se mi na 100% nepozdává a tipl bych to tak na 50% podíl. Dalších 50% bych směřoval k podvozku. I když uznávám, že přemýšlím i o tuhosti rámu, který možná nestihne pohltit všechny torzní podněty už i z důvodu, že jde o skútr a tedy je závislá na její tuhosti středové části. Právě tuto teorii ve mě podporoval pocit, že moje pozadí se kolébalo přesně opačně než ruce. Ovšem tohle asi nerozlousknu, tedy maximálně sdělím „světu“ svůj poznatek.

Závěr

Pokud, se vám skútr libí s pohodlím budete spokojeni. Na středně dlouhou dopravu, tedy něco kolem 40 km jedna cesta s použitím dálnice je bez problému. Ve městě máte pod sebou dostatek síly k akceleraci a úzká stavba podporuje jízdu v ucpaných částech. Pokud se ovšem chystáte k pokoření rychlostního rekordu, nechte si zajít chuť.

Informace o redaktorovi

Marek Hrodek (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE