Poslední test Ducati 1098

Odhalit světu své temperamentní křivky měla Ducati 1098 v plánu na milánském veletrhu EICMA v listopadu roku 2006. Jenže jak to tak chodí, někdy se žhavé novinky nedokážou udržet pod pokličkou a to se pak informace po internetu šíří rychlostí blesku. V případě nástupce legendární 916 a „kontroverzní“ 999 je rychlost předávání prvních fotografií minimálně dvojnásobná.
Štíhlá stavba, zadní letmáč, dvě úzká přední světla vedle sebe nebo dvě oválné výfukové koncovky pod sedlem jsou pro tyto dvě různé generace supersportovních Ducatek charakteristickým rysem. Ducati 1098 není mašinou, která by trpěla nedostatkem temperamentu. Typicky Ducatí červená v podání „desetdevětosm“ je nemilosrdným útokem na chtíč každého bikera, jehož srdíčko bije sportovním rytmem.
Při pohledu z očí do očí až mrazí. Díky úzkým lichoběžníkovým reflektorům s kulatými čočkami se Ducna tváří ukrutně přísně a dává tušit, že bude pořádně ostrou potvorou. Ani otvory náporového sání na tomto faktu nic nemění. Vedle nízkého plexi trčí jako tykadla pěkně tvarovaná zpětná zrcátka s integrovanými LED diodovými směrovky. Za ergonomicky tvarovanou nádrží se značným vybráním pro stehna přechází typicky sportovní sedlo v parádní podsedlovku. Na té se designéři museli pekelně vyřádit. Boční průduchy nebo zapuštěné koncové dvoudílné světlo je opravdovou pastvou pro oči. Pod drobounkým sedlem spolujezdce se nabízí menší prostor pro nářadí nebo třeba doklady.
Spolujezdcovo sedlo však skrývá ještě jednu důležitou věcičku, červenými nazvanou Ducati Data Analiser (DDA). Tu tvoří USB kablík, díky kterému se můžete připojit a následně zjistit hafo dat, důležitých především při nahánění sekund na závodním okruhu. Zadní partii nejostřejší Ducati dělají ještě více sexy dvě oválné koncovky výfuku 2-1-2, tak jak tomu bylo u staré známé 916. Co by to bylo za Ducnu, aby se alespoň z části nepochlubila svým typickým příhradovým rámem. Také 1098 ho lehounce staví světu na obdiv, i když z větší části ho skrývá pod kapotáží s drobnými průduchy. Ovšem klasický trojúhelník pod sedlem na očích je. Čistou červenočernou kompozici narušuje pouze žlutá pružina zadního tlumiče Showa. Černý letmo uložený pětipaprskový disk z lehkých slitin pochází z produkce značky Marchesini, která dost o sportovním světě jedné stopy ví. Přední pětipaprskáč, pochopitelně stejné značky z větší části zakrývají plovoucí 330 milimetrové brzdové kotouče, do kterých se s chutí pouštějí čtyřpístkové radiální Monobloky Brembo.
Opravdu pěkná podívaná ve chvílích, kdy „desetdevětosmičce“ dopřávám zaslouženej čas k zahřátí eLkového dvouválu Testastretta Evoluzione s desmodromickým rozvodem. V okamžiku seznamování vašeho pozadí se sedlem tvrdým jak prkno, položeným 820 mm nad zemí a s ostře sklopeným k nádrži, začínáte zvažovat, jestli radši 1098 nepřikurtujete na vlek a nepofrčíte ji poškádlit na nejbližší okruh. Jednou ze závodnických záležitostí tohoto superbiku je multifunkční displej, který našel své kořeny u Ducati Desmosedici, prohánějící japonskou konkurenci v šampionátu MotoGP. Tlačítko „mode“ na levém řidítku vás provede listováním nahoru a dolů spoustou údajů více či méně důležitých pro jízdu v běžném provozu. Omrknout máte příležitost rychloměr, otáčkoměr nebo také stopky, teplotu vzduchu, hodiny, maximální rychlost, upozornění na servis, teplotu motoru, kontrolky nízkého tlaku oleje, palivoměr, rezervu nebo imobilizér a směrovky. To je panečku informací, že? Klidně bych se ale přimluvil za doplnění jednoho jediného číslíčka, které by mi zahlásilo zařazenou rychlost.
V šestistupňové převodovce klapne jednička - příjemně lehce ovladatelná páčka spojky se vzdaluje od řidítka a 1098 hned prosí o větší pootevření plynu a jedem. Odhodlání, s jakým se „destedevětosma“ vrhá vpřed už v nějakých třech tisících ot/min, je až neuvěřitelné. Nad hlavou mi visí otazník a říkám si, co se asi tak bude dít při dvojnásobných, trojnásobných nebo dokonce čtyřnásobných otáčkách? První kilometry se na digitálním displeji načítají v hustém provozu pražských ulic, kde se o slovo přihlásí jednička, dvojka a poštěstí-li se i trojka. V kolonách aut je 1098 poněkud neklidná, poskakuje, jakoby už chtěla trošku volnosti. Teplota se rychle šplhá ke stovce, kterou posléze pokořuje a pod zadkem mi pořádně zatápí výfukově svody.
Taky si uvědomuji, jak radikálně sportovní posed na štíhloučké „devětosmě„ je. Kompromisy nedostaly šanci a přilepen na nádrž začínám litovat, že jsem si nevzal z tašky s hokejovým vercajkem suspenzor. Stejně tak není šance cokoliv kromě svých paží vidět ve zpětných zrcátkách, což by v rušném městě nebylo k zahození. Po nutném kličkování kolonami je nejvyšší čas dát matičce Praze sbohem a začít si vychutnávat silničky se serpentinami nejrůznějších utažení.
Příležitost povolit uzdu všem 160 plnokrevníkům, kteří zařehtají pří 9750 ot/min se nenaskytuje příliš často. Je to pak totiž strašný kalup a zdánlivě vzdálená zatáčka se přiblíží až nezdravě rychle. To je další, čím Ducati 1098 umí blafovat. Máte pocit, že frčíte tak akorát, ale digitální číslice rychloměru vyšších hodnot vás rychle vyvede z omylu. Vnímání rychlosti je možná i díky radikálnímu posedu dost zkreslující. Rovinky střídající utažené zatáčky prověřují brzdy od chlapíků z Bremba. Tím snáším velikou poklonu, protože brzdný účinek je fakticky razantní a můžu potvrdit, že jde o to nejlepší, co jsem v sezoně 08 měl příležitost vyzkoušet. Nejdříve jemný nástup a pak mohutný, ale perfektně čitelný zátah. Do zatáček není potřeba „desetdevětosmu“ nějak extra nutit. Hezky se do ní položí, jistě podrží zvolenou stopu a plynule za asistence plynu z ní vypochoduje.
Zvukový doprovod výfukového systému s oválnými laufy pod sedlem, si nezaslouží nazvat jinak, než provokatérem, co vás nutí zatápět pod kotlem a přitom si vychutnávat vzteklé chrochtání osmiventilového dvouválu v celém spektru možných otáček. Mohutný zátah 90-ti stupňového dvouválce začíná kolem tří tisíc a lineárně stoupá dál, bez jakékoliv díry nebo naopak záludného kopance. Jakoukoliv reakci citlivé plynové rukojeti odměňuje 173 kilovou (suchá váha) 1098 bleskovým výletem do vysokých otáček, až běhá mráz po zádech. Při akceleraci proto oceníte tlumič řízení, který se spolehlivě postará o to, aby Ducna neměla tendence rozkmitat řidítka a nepřipravila vám nějaké ty horké chvilky.
Do této chvíle jsem se proháněl po širokých silnicích se slušným povrchem. Jakmile se mění v okresní silničky, kde hrbol střídá výmol, začíná Ducna vehementně protestovat a všechno dává náležitě sežrat. Tvrdý - opravdu fest tvrdý podvozek z vás vyklepe duši bez sebemenšího slitování. Okamžitě víte, že závodní okruh s ideálním povrchem bude tím pravým hřištěm, kde se vám Ducati 1098 ráda předvede v tom pravém světle. Ostatně, něco o tom ví Tommy, který měl šanci při okruhových dnech Ducati „destedevětosmu“ náležitě proklepnout na mosteckém okruhu a její chování v uvedené reportáži moc pěkně vystihl.
Ducati 1098 potvrdila očekávání. Bez debat se jedná o sportovní náčiníčko, kterému jsou obyčejné české silničky malé. Jízdní vlastnosti a brutální výkon si určitě nevychutnáte nikde jinde lépe, než na závodním okruhu, pro který byla stvořena především. Kolikrát si říkám, jakou raketu homologovanou pro běžný provoz si může koupit obyčejný smrtelník.

Desetdevětosma je opravdu kus! Při pohledu na červené stvoření srdíčko zaplesá i člověku, který si běžně s jednou stopou nezadá, a věřím, že se nikomu jen tak neokouká. U některých mašin design předčí technickou stránku věci a naopak. Myslím si, že u Ducati 1098 jsou síly vyrovnány a ani jedna nezůstává ve stínu té druhé. Nicméně, jak to tak bývá, nikdo není dokonalý a také zde se pihy na kráse najdou. Jsou to například nefunkční zpětná zrcátka, řídítka ve velkém rejdu tisknoucí ruce ke kapotáži nebo rozpálené svody výfuku topící pod sedlem. Jsou to však věci, které nemají a asi nedostanou příležitost rozhodovat o tom, jestli Ducati 1098 v garáži zaparkujete nebo ne. Velkou roli bude hrát finanční stránka věci, která se, stejně jako charismatický motocykl, vymyká standardu. A když uvážím, že letos vyráží na okruhy posílený nový model 1198, myslím, že se máme na co těšit.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Tomas Mysliveček - (Odebírat články autora)
Jan Sommer - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE