Test Triumph Scrambler 1200 X: Síla okamžiku

Dovedete si představit modelovou řadu britského Triumphu bez kategorie scrambler? Já tedy ne a sám za sebe říkám, že v Hinckley to dělají fakt skvěle a moderním scramblerům dokážou dát duši. Však se na Triumph Scrambler 1200 X podívejte a nejspíš mi dáte za pravdu, že každý detail je ve stylu a dělá dojem poctivého železa. Jasně, mohl by tu být klasický analogový budík a také vkusnější držák značky, ale jako celek Triumph Scrambler 1200 X vypadá fantasticky a dá se říct, že si na nic nezkouší hrát, protože takový je.

Abych všechno uvedl na pravou míru, hned úvodem připomenu, že dvanáctkový Triumph jako takový není letošní novinkou, v portfoliu značky se objevil už před pěti, respektive před šesti lety. Už tenkrát byl k mání ve dvou verzích, tedy ve verzi terénní a ve verzi o něco víc silniční. Tak tomu je i v modelovém ročníku 2024, který přinesl drobné změny, a to i v názvosloví. Nový model X má větší pochopení pro silnici a klidnější svezení v terénu, zatímco model XE stále pamatuje na všechny ty, kteří si v terénu rádi pustí žilou a nebojí se větších akcí. Jak se správně domníváte, největším rozdílem je pérování, a ten se oproti minulé generaci ještě víc prohloubil, protože verze X šla se zdvihy o třicet milimetrů dolů. Podle PR oddělení zákazníci toužili po ještě víc silničně orientovaném scrambleru a také volali po níž položeném sedlu. Továrna je vyslyšela a výsledkem je Scrambler 1200 X.

Sedlo čtyřiadvacítkového modelu leží o dva centimetry níže, tedy ve výšce 820 mm, a kdyby to náhodou bylo stále málo, je možné pořídit nižší sedlo, zaručující výšku 795 mm, což už musí vyhovovat i těm nejmenším. Na nižší stavbě se dost zásadním způsobem podílí nenastavitelné pérování Marzocchi se zdvihy 170 mm vpředu i vzadu, přičemž předpětí dvojice tlumičů na zadku lze nastavit. I když se fabrika rozhodla dvanáctkového scramblera více „posilničnit“, stále mu dopřává drátěná kola offroadových rozměrů 21“/17“ a stále je možné ze stupaček jednoduše demontovat gumu nebo si bez problémů vypnout kontrolu trakce a ABS na zadním kole, a to je v tom nejlepším pořádku. Brzdy jsou od značky Nissin a musí si umět poradit s 228,5 kg těžkým strojem a je super, že váha udávaná výrobcem víceméně sedí s vážením na naší redakční váze. Samozřejmě, že jsme v redakci Triumph vážili ve stavu vyrazit do boje, tedy s plnou patnáctilitrovou bandaskou.

Sáhlo se také lehce na motor Bonneville, ale opravdu se nejedná o žádné zásadní úpravy, takže na pohled krásný dvouválec se žebrováním není až tak jiný, než tomu bylo u předchozí generace. Jeho maximem je výkon 90 koní při 7000 ot./min, ovšem nejspíš mi dáte za pravdu, že víc než o maximální výkon tu půjde o mohutný točivý moment, chcete-li krouťák. Proto údaj 110 Nm při 4250 ot./min není vůbec špatnou vizitkou, a to se dá říct také o servisních intervalech po každých 16 000 km. Charakteristika motoru je do jisté míry ovlivnitelná výběrem jednoho z pěti jízdních režimů, takže je lze zvolit režim Rain, Road, Sport, nastavitelný Rider a v neposlední řadě také Offroad. Přeci jen tu máme terénní kola, výfuk do nebes, lehčí chránič motoru nebo zubaté stupačky a z toho pramenící chuť alespoň trošku vystrčit růžky v terénu. Scrambler si do jisté míry zakládá na jednoduchosti, a právě proto mu byla nadělena jednoduchá přístrojovka, přesněji řečeno TFT displej, který zobrazuje vše potřebné, včetně zmíněných jízdních režimů, zařazené rychlosti, stavu paliva, otáček motoru, ale i dalších informací, mezi kterými se listuje pomocí tlačítek na levém řídítku. Jak známo, na pravé straně je plyn, tak proč s ním konečně neotočit a nevyrazit zjistit, jak Triumph jezdí?

Už bublání zahřívajícího se motoru je příslibem návalu emocí a stačí jen krátce švihnout plynem, aby velký dvouválec ukázal, jak se umí rozvášnit. Vyzpěvuje i ve chvíli, kdy ho překlápím ze zatáčky do zatáčky a na výjezdech mu dávám pořádně pokouřit. Řeknu vám, tohle je velká paráda a jsem ohromen mohutným zátahem od nízkých otáček a hladkým přechodem do středního pásma. Motor je fakt boží a baví mě ho škádlit při každém výjezdu z vinglu, protože pak má svezení velké grády a já si doslova chrochtám blahem. Tu pružnost a lineární průběh řadového dvouválce v celém spektru otáček bych vám přál zažít. Scrambler dokazuje, že to na asfaltu umí a není pro něj překážkou ani pérování se stosedmdesátkovými zdvihy, ale ani velká kola 21“/17“. No dobře, vím o nich, ale absolutně mě to nelimituje ani při svižnějším svezení v utažených a úzkých zatáčkách, kde mě Triumph velice mile překvapuje neuvěřitelnou obratností a hravostí. Kruci, tohle je paráda! Pérování není vyloženě tvrdé, to bych ani u motorky podobného ražení nemohl čekat, ale je naladěno hodně rozumně, přesněji řečeno na kompromis terén/silnice a na asfaltu mi sedí, i když trošku zatlačím na pilu a přichvátnu. Ani na intenzivních brzdách se mi předek nepříjemně nepotápí, ale ani při prudší akceleraci se nijak nehoupe, za to palec nahoru. Teď vůbec není potřeba motor točit do bezvědomí, to vůbec ne, naopak si stačí hrát s mohutným spodkem a využívat střední pásmo otáček, kde má dvanáctikilo sílu jako bejk. Zkrátka, jak se říká, objem ničím nenahradíš.

Jednoduchá ovladatelnost a velice dobré jízdní vlastnosti určitě těží z pocitově nízko položeného těžiště a také proto se s Triumphem celkem dobře manipuluje na místě. S výškou 173 cm nemám sebemenší problém došlápnout, tyhle věci na Scrambleru 1200 X nebudou komplikací ani pro menší postavy, ale ani pro zkušené dříve narozené motorkáře, kteří občas s vysokou stavbou nejrůznější motorek bojují, protože se jim špatně přehazuje noha přes sedlo. Rovné jednodílné sedlo je naprostou klasikou, ovšem musím přiznat, že po celém dni cítím zadek a nezbývá než konstatovat, že moc pohodlné na delší výlety není a celkem rychle se prosedí. Na něm by chtělo ještě trošku zapracovat, nebo se obrátit na šikulu z dílny Ku-sy. Co vylepšit nepůjde, to je výheň od výfuku, který celkem logicky griluje pravou nohu, tím spíš v době testu, kdy teploty šplhaly nad tropickou třicítku.

Hlavně ve městě je to očistec, protože při pomalém projíždění roztopené metropole mi to dává britský Scrambler sežrat. Na tohle nezbývá než říct Parádo trp!, srazit paty a v tichosti přijmout úděl. Jestli by stálo něco za vylepšení, tak je to kromě sedla ještě displej, který se docela špatně čte a mám na mysli jeho čitelnost za bílého dne, konkrétně na přímém slunci. Samotné uspořádání a provedení mi přijde fajn, ta zase jo, a kulaté provedení je mnohem vkusnější, než tomu bylo u minulé generace. Scrambler na mě dělá dobrý dojem také při courání po městě, protože mi dává příjemnou ovladatelnost a díky dříve zmíněné docela nižší stavbě a nízko položenému těžišti není jízda v pomalých rychlostech skrz ucpané ulice ničím nepříjemným. Plusové body ve městě sbírají i širší řídítka, které mi zaručují velkou páku a pohodové řízení v nízkých rychlostech a manipulování v kolonách.

Přesně to samé oceňuji v terénu, kam se ve stupačkách Triumphu vždycky strašně rád vydám a kde se oddávám offroadovým radovánkám. Kdepak, nemám v úmyslu něco hrotit, to vůbec ne, chci se jen svézt po polňačkách a zmizet z nesnesitelných rozpálených ulic matičky Prahy. Netrvá dlouho a vím, že jsem udělal dobře, protože je tu mnohem příjemnější klima a na hlíně se bavím víc, než jsem čekal. V cuku letu mám nastaven režim Offroad, vypnutou kontrolu trakce a vypnuté ABS na zadním kole. Pozice ve stupačkách není úplně špatná a není až takový problém zaujmout rozumnou pozici za řídítky, ke kterým se nemusím až tak krkolomně hrbit. Život mi komplikuje pouze výfuk, o který se opírá lýtko, a nemám potom tak dobrý kontakt chodidla se stupačkou. Triumph Scrambler 1200 X na mě dělá dojem stylového průzkumníka, který nemá žádné velké terénní ambice a vlastně od něj očekávám především fungování v kochacím tempu než sportovní svezení.

Přesně to mi dává a na rovinu říkám, že toho na nezpevněném povrchu dokáže víc, než jsem čekal. Pérování zvládá kdejakou polní cestu a docela dobře filtruje i výmoly a rozbité úseky. Už proto si dávám menší skok a světe div se, není to vyloženě trápení a musím dvanáctkového Scramblera ocenit palcem nahoru. Také výkon se hezky kontroluje, a když za plyn vezmu na výjezdu ze zatáčky, je tu akcelerační smyk natošup. Za pochvalu stojí příjemné dávkování spojky, dobře fungující zadní brzda, ale i velice slušný rejd. I když Scrambler 1200 X z pohledu jízdy v terénu oproti předchozí generaci trošku podřadil, dává to moc hezky a dokáže se pořádně rozohnit. Souhlasím, proto si ho nikdo pořizovat nebude, protože od toho tu je verze XE na lepším pérování, ale jeden nikdy neví, kdy ho to čapne a bude chtít zatopit pod kotlem. Tenhle Triumph je totiž klasikem, který vyhoví všem náladám a všem povrchům a není kategorii scrambler vůbec nic dlužen.

Několik dní za řídítky dvanáctkového Scrambleru X jsem si opravdu užit a musím říct, že na mě udělal skvělý dojem. Jednak skvěle funguje na asfaltu i v terénu, a pak je také parádním kouskem, který nenásilně spojuje vzhled klasika a moderní pojetí kategorie scrambler, do které stále víc proniká elektronika a moře jízdních asistentů. Mně se líbí, že svezení je plné emocí, a ty neutichají ani v okamžiku, kdy ho parkuji v garáži a jen tak se kochám detaily, na kterých si Britové dali opravdu záležet. Odpovídá tomu i vyšší cena, konkrétně 340 000 Kč, ke které je ale potřeba ještě připočíst 9000 Kč za tuto atraktivní šedou barvu, stejně jako v případě zvolení červeného provedení. Standardem je pouze černá, která ale taky nevypadá úplně špatně. 

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE