Svátek řemene 2011

Celý podnik byl organizován jako jednodenní výstava. Přihlásit se mohly pouze dvojkolky vyrobené do roku 1918, a to včetně replik. Motocykly byly rozdělené do čtyř kategorií. Pojízdné stroje, kompletní nepojízdné motorky, torza v předrenovačním stavu a dobové artefakty, tedy části motocyklů, plakety atd. Jak jsem již zmínil, mnozí z účastníků setkání dorazili na hrad již  
v pátek.

Už z potvrzených přihlášek bylo předem jasné, že půjde o velkou podívanou. A to  navíc jak v pátek, tak v sobotu doráželi za opravené cimbuří hradu Kámen další nepřihlášení účastníci. Celý vyčleněný prostor za hradbami se postupně zaplňoval jak účastníky ojedinělého setkání, tak zvídavými diváky. Pro případ špatného počasí byly pro řemenáče připravené altány.

Ty však chránily naštěstí účastníky spíše před sluncem, protože po celý víkend bylo na Vysočině nádherné počasí, které podtrhovalo skvělou atmosféru celé akce. Pro výstavu artefaktů byly přiraveny stoly. Prostor za hradem byl určen pro stanování a kempování a byl také v pátek odpoledne velmi rychle zaplněn. Někteří účastníci zvolili  noc pod hvězdami mezi stařičkými miláčky. 

V poledne se úctyhodných 51 strojů vydalo v hustém dovolenkovém provozu na šest kilometrů dlouhou pouť do městečka Pacov. Cestu všem znepříjemnilo několik prudkých kopců. Pro doprovodné týmy a novináře byly vypraveny dva autobusy. Sluncem rozpálené kostky na pacovském náměstí a panoramata starých domů s církevními stavbami byliy důstojnou kulisou pro nejstarší pojízdnou techniku. Zde čekal na odvážné muže oběd a jeden z hřebů celé akce, tradiční společná fotografie před kostelem. Oproti prvnímu ročníku účastníků mnohonásobně přibylo a tak byl problém je před objektiv v několika řadách vůbec porovnat. Po fotografování se účastníci rozjeli zpět na základnu pod hrad Kámen. Zde v odpoledních hodinách proběhlo vyhodnocení celého setkátkání.

Okolí celého hradu bylo v obležení jak automobilů, tak motorek. Zvědaví diváci přijeli jak na starých či starších motocyklech, tak i na strojích vyrobených nedávno. Každého zajímalo, jak to vše začalo. Jak vypadal motocyklový pravěk. A nezbývá smeknout před odvážnými muži z počátku dvacátého století, kteří se proháněli na železných ořích po prašných cestách.

Je však třeba mít v úctě také jejich dnešní následovníky. Ti jezdí sice po  trochu kvalitnějších cestách, ale stále na složitě ovládaných strojích, a v mnohem hustším provozu. Často bez spojky, s málo účinnými brzdami, padajícím řemenem a v některých případech z nespolehlivým odpařovacím karburátorem.

Nelze nevzpomenout ani zručnost všech, kdo mají zásluhu na tom, že jsou dvoukolky rozpohybovány. A zlaté české ručičky na závěr. Pavel Malaník před pěti lety ohromil přítomné replikou čtyřválce Laurin&Klement. Letos převezl na Kámen bonbónek v podobě repliky čtyřválcového Torpéda, které také vzbuzovalo nebývalou pozornost a zájem. Stejný unikátní stroj v rozpracovaném stavu přivezl i Martin Vraspír.

Celé setkání nelze hodnotit jinak než jako výjimečné a povedené. To podtrhuje jednak pětiletý interval konání setkání motorových dvoukolek, rok 1918, jenž je limitem dvoukolek pro účast, a v neposlední řadě atmosféra hradu Kámen a pacovského okruhu. Mimořádnost celé akce dodává i velká účast zahraničních účastníků z mnoha zemí. Liboru Marčíkovi, otci celé myšlenky a hlavnímu organizátorovi, patří velký dík.