Hayabusa je výjimečná motorka a na světě je jen málo strojů, které se s ní mohou rovnat. Proto ji také v mohla nahradit jen nová Hayabusa.
Motorka koupena od Triskel s. r. o. (Břeclav) - Profesionální přístup k zákazníkovi, ochota a kvalitní komunikace. Dokumentace k motorce kompletní a velmi pečlivě vyplněná - to se rozhodně nevidí všude.
Výška jezdce: 170 cm
Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Suzuki GSX-R 750: Na dlouhé cesty až příliš agresivní poloha za řídítky, minimalistické sedlo spolujezdce.
První dojmy - Co se mi líbí? Jedním slovem: tradice. Motorka ze staré školy bez zbytečných cetek. Ano, je tu přepínač jízdních režimů a ABS, ale jinak pilotovi do řízení žádná elektronika nekecá. Brzdy se s chutí zakusují, motor táhne jak lokomotiva (a ten zvuk), přitvrzený podvozek je neskutečně ukecaný a všechno ostatní je jen o pravém zápěstí. Co chtít víc?
Motorku bych doporučil pro - Spousta strojů užívá zkratku GT, ale jen málo z nich si označení Gran Turismo opravdu zaslouží. Hayabusa je jednou z nich. Brutální výkon a sportovní geny v komfortním balení na dlouhé cesty.
Recenze
Některé věci na světě jsou naprosto výjimečné a jako takové nejsou pro každého. Někdy jsou to Popelky bojující o přežití, jindy se těší zasloužené přízni zákazníků. Jedno ale mají společné, cesta k nim není vždy snadná a chce svůj čas. O to víc je jejich vlastnictví pro majitele skutečnou odměnou. Můžete si koupit motorku anebo Hayabusu. Už když k ní člověk poprvé přistoupí, pohledem a dlaní hladí ty úžasně ladné a přesto dravé křivky kapotáže, zrychlí se mu tep a hluboko v srdci cítí, že před sebou má něco speciálního. Kombinace černé a šedé perleti se zlatými linkami a třmeny předních brzd s magickým nápisem Brembo se prostě musí vidět naživo. Vše je slícováno a sestaveno s pověstnou japonskou pečlivostí. Po usednutí do sedla je to jako vrátit se domů. Všechno je na svém místě, vzájemná pozice sedla, řídítek a stupaček je přesně taková, jak má být. Stačí otočit klíčkem a přijde další závan starých časů - pozdraví vás ručičky ve velkých analogových budících na palubní desce. Že jsme v jednadvacátém století dokazuje jen decentní displej uprostřed. První probuzení motoru na volnoběhu překvapí hrubým občas až trochu zvonivým zvukem než si vnitřnosti správně sednou. Jízda samotná je naprosto hladká a všechny ovládací prvky mají jemný a přesný chod. Omezení záběhu na 5500 ot./min se dá vydržet jen s velkým sebezapřením jelikož řazení přichází ve chvíli, kdy se motor teprve začíná probouzet. Po ujetí prvních 800 kilometrů už je možné točit 8000 ot./min a to už Hayabusa dává jasně najevo, že své pověsti nezůstane nic dlužna. Oproti první generaci je znát hrubší chod a zvuk vycházející ze dvou koncovek je podstatně jadrnější. Během víkendu tak máme záběh motoru za sebou a v pátek řeším první servisní prohlídku spojenou s výměnou oleje abych si mohl vychutnat víkend následující. To už padá i poslední záběhová meta v 1600 km a já konečně nemusím úzkostlivě hlídat otáčkoměr a užívám si ten báječný motor naplno. Zvonění a řinčení z výfuků jako mávnutím kouzelného proutku zmizelo a místo něj z obou koncovek vychází jen tiché pobrukování za které by se nemusel stydět ani Rolls-Royce. Zapomeňte na ten nádherně živelný hluboký chraplák v plných otáčkách. Zmizel v nenávratnu spolu s emisní normou Euro 2. Místo něj nastoupil uhlazený operní pěvec, jehož hlas ani v omezovači nezní nijak dramaticky. Oproti předchůdci je v nízkých otáčkách navíc poněkud letargický a častěji si říká o podřazení. Jinak ale neztratil nic ze své říznosti, chuti po otáčkách a neskutečného tahu. Stačí jediné otočení heftem aby se obě ručičky zběsile rozeběhly po stupnici nahoru. Nedochází mu dech ani když se tachometr zastaví na konci své dráhy a nebýt dlouhého plynu, otáčky by šly vesele dál... Mírně tužší podvozek reaguje na rozbité okresce o poznání nervózněji, na druhou stranu zmizelo ono měkké pohupování na příčných vlnách v táhlých rychlých zatáčkách. Brzdy mají konečně tu správnou sportovní jedovatost a navíc poskytují skvělou zpětnou vazbu. Po stisknutí páčky je naprosto jasné, co se s předním kolem děje. Při běžné jízdě i ostřejším svezení ABS do ničeho nezasahuje a nechá pilota vychutnat si zpomalovací orgie. Snad jediný nedostatek oproti předchůdkyni je v odkládací schránce pod sedlem spolujezdce. Ta je sice o něco málo širší, ale díky napříč umístěnému nářadí a elektroinstalaci zadních světel i o dost mělčí. Nepotěší ani absence trubkového klíče na svíčky. Jinak se dá s klidným svědomím prohlásit, že si nová motorka bere všechny ctnosti staré a posouvá je o notný kus výš. Je to prostě mazel. :)
Moc pěkně napsáno. Těší mě, že to má tady někdo podobně nastavený s motorkama. Jasná desítka, ať to jezdí
Krásně napsáno ať slouží a dělá jen radost, super!!
Děkuju, vědět co chci je tak nějak už součástí mé životní filozofie. Jen tak si totiž můžu opravdu stát za svým a nenechat se sebou nikým manipulovat. Cesta je to trnitá, ale stojí za to se na ni vydat. Člověk se naučí vážit si sám sebe a kráčet s hlavou vztyčenou. No a moje motorka je v podstatě už jen takovým důkazem kterým to dávám najevo navenek.
nic jineho se od Tebe cekat asi nedalo vedel jsi do ceho jdes takze jsi spokojeny, je krasna uzivej
Díkes, on to nebyl ani tak plánovaný upgrade jako spíš donucení okolnostmi. Tu první jsem totiž rozštípal na prvočinitele loni na Slovensku.