Honda CB 500X (2019)

Každé loučení s dobrým kámošem je smutné, a když víte, že se na 99 % už nikdy neuvidíte, tak tím spíš. Ne že bych to přímo obrečel, ale když jsem Mařenku odvážel na konci listopadu do K2 ve Vrbovce, kde jsme si ji na konci února od českého zastoupení Honda Motor Europe brali na celosezónní test, rozhodně jsem radostí neskákal. Už sice nějaký čas jen tak smutně stála před kanclem, vzhledem k zápřahu s veletrhem EICMA na ni nikdo stejně neměl čas ani myšlenky, ale byla tam. Vždycky tam byla, pokud ji zrovna někdo někde neproháněl, anebo nestála v cizím showroomu, kde jsme ji nechali výměnou za nějakou krátkodobou testovačku. No a teď už tam prostě není a nebude.
Nebudu se uměle dojímat, každý konec přináší nějaký začátek a my už teď jednáme s dovozci o dalších dlouhodobých zápůjčkách, takže se těším, co nám budoucnost přinese. Ale na Mařenu budu vzpomínat rád. Jsou motorky, které si půjčíte na krátkodobý test a jste po dvou dnech rádi, že je vracíte. Nesednou vám, zklamou vás, nebaví vás, nerozumíte jim a říkáte si: „Tak tohle bych si teda fakt nikdy nekoupil.“ A potom jsou motorky, kdy si říkáte: „Sakra, takhle na týden to bylo fakt dobré, ale třeba se mi to prostě jen tak sešlo, počasí, pracovní náplň, nálada. Docela by mě zajímalo, jak bych se na ni tvářil po měsíci.“ A přesně ta druhá varianta byla Mařena, tedy letošní model Hondy CB500X, který přijel v celkem výrazně pozměněné formě. Už ta předchozí verze byla fajn, ale tahle nová vlastně řešila všechny ty drobné připomínky, které jsem k téhle motorce měl.
Z mého pohledu je CB500X strojem, který je naprosto nepřekonatelný v poměru ceny a užitné hodnoty. I s tou doplňkovou výbavou, kterou jsme na ni nechali nandat (prakticky vše ze sortimentu originálního příslušenství), nestála o moc víc než 200 tisíc korun. Oukej, dobře vybavené CFMOTO 650MT stojí výrazně méně a je to šestpade, jenže, no, jak to říct – není to špatná motorka a za ty prachy je to super, ale pokud chcete takový ten dotyk kvality v každém kousku, je to pořád Honda, kdo drží prapor. I když už samozřejmě dávno není z Japonska. Nemáte u ní žádné „ale“, tedy s výjimkou toho, že to je pětistovka a její rozměry jsou logicky trochu subtilnější než v případě Africa Twinky. Jenže ono ani to CFMOTO není žádný hromotluk, a co se výkonu motoru týče, ten rozdíl není až tak dramatický – papírově ani pocitově.
Ani CB není dokonalé. Klidně řeknu na plnou hubu, co mi na něm nevyhovovalo. Letošní větší plexi určitě kryje podstatně lépe než to malé loňské, ale je poměrně hlučné. Myslel jsem si, že to je mojí helmou, jenže jsem jich vystřídal několik a pokaždé to bylo stejné. A potvrdili to všichni, kdo na Mařeně jeli. Ochrana dobrá, hluk citelný. To se týká hlavně dálničních rychlostí, kde se projeví další neduh – vibrace. Když si to frčíte na stálých cca 6,5 tisíce otáček, tak dvouválec prostě jemně vibruje a máte z toho mravence. Není to nic šíleného, prostě si říkáte „no jo, dvouválcový pětikilo“, jenže architektonicky ten samý motor od Benelli běží jemněji. To zamrzí. A do třetice sedlo. Až ke konci sezóny jsem objevil, že jeho pohodlnější část je v jeho druhé, zadní polovině, která je plochá a tuhá, vepředu je sedátko zakulacené, abyste dobře dosáhli nohama na zem, a docela měkké. Jenže jak jsem prcek (i když 174 cm není až tak málo a ruce mám docela dlouhé), tak jsem vždycky po chvíli skončil zpátky vpředu. Úplně pochválit nemůžu ani přední brzdu, ta vyžadovala hodně přemýšlení při používání. Tedy v tom smyslu, že ji nemůžete lechtat, potom otupí, naopak je záhodno ji častěji progresivně přimačkávat, ona potom najde ztracenou sílu.
A co se mi na CB500X líbilo? Inu, všechno ostatní a jsme zpátky u toho, proč si myslím, že to je nejvíc motorky v porovnání s penězi, které za ni Honda chce. I když je to „levná“ Honda, pořád je to Honda. Bez drobných otravných nešvarů, které vás permanentně iritují, ale vždycky si říkáte, že za ty prachy něco skousnete. Na CB nemáte co skousávat. Žádné vrzání, skřípání, odstávání plastů, nepravidelný chod čehokoli, nic. Motor chytne na první ťuknutí a od té doby běží vyrovnaně a pravidelně, spojka jde jedním prstíčkem, řazení je v pohodě a takovým bonbónkem je spotřeba, kterou není problém při běžné výletní jízdě udržet pod magickou hranicí tří litrů na sto. Na dálnici si s kufrem a protivětrem vezme pět. Nádrž je velká, skoro na 18 litrů, takže když už jsme jeli tankovat, byl to velký svátek. Věčnost vydrží také veškerý "spotřebák", tomu se velké objemy nemohou rovnat, gumy i po těch skoro 4,5 tisících kilometrů, z nichž nemálo bylo po dálnici, vypadaly pořád netknutě.
Nejlepší je ten obrovský záběr činností, které CB zvládá s naprostou samozřejmostí. Fakt hodně kilometrů najezdila po Praze, kde jsme ji používali místo skútru, jezdili jsme sólo i ve dvou a vždycky to bylo v naprosté, ale fakt naprosté pohodě. Pokud bylo na výběr, na čem jet po Praze ve dvou, vždycky to vyhrála Mařena – je fakt velmi obratná, všechno jde lehoučce, sedíte vzpřímeně, spolujezdec má slušné místo a jeho páteř není trápena nějakým skútrovým tvrdým odpružením a malým kolem. Že bude do města ještě lepší nahaté efko? Teoreticky ano, prakticky bych zůstal u X. A ještě jednu příjemnou městskou vlastnost CB500X má – nemusíte se na jízdu nijak připravovat, prostě hupsnete a frčíte. To není u velkých motorek tak obvyklé, když máte doma nějaký kolos nebo příliš výkonný stroj, tak se vám prostě někdy nechce. Moc kilo, moc vysoko sedlo, moc nervní motor… Na CB skočíte jako na skútr bez obav, že vás někde zákeřně vyklopí.
A najednou se přistihnete, že jste jeli na poštu a pro chleba a najednou máte na tachometru natočeno 100 km, protože tamhle vlastně byla hezká silnice a jestlipak už v tamté aleji rostou třešně a Vláďu z bývalé práce jste taky už rok neviděli a říkal, že se máte zastavit… CB je dobré ve městě, ale ještě víc je to výletní motorka. Ne úplně, že byste ho navedli na dálnici a valili do Alp – zvládne to, ale asi jako já, když lyžuji. Kopec sjedu a v cíli jsem spokojený, že jsem se nerozbil, i když dvakrát jsem měl namále. Jenže nějaká Ester mě za tu dobu předjela dvakrát, podstatně vyšší rychlostí a v naprostém klidu. Dole pod kopcem jsme oba, oba vlastně spokojení, ale… Takže stejně to je i s CB500X a dálkami. O to lepší je při couračkách. A je úplně jedno, jestli máte fakt letargickou náladu a jen tak se kocháte, anebo vás vyprovokuje sled tří po sobě jdoucích zatáček a začnete si to dávat. To také CB umí, a jak! Ještě vás čeká velký závěrečný článek ze všech našich tří motorek, které jsme měli na tuhle sezónu, čili kromě CB také BMW F 850 GS a Moto Guzzi V85 TT, na kterých jsme si dali moc pěkný společný výlet po vlastech českých, spousta těch kilometrů byla hooodně pěknými úseky a CB bylo pravidelně nalepené nejsilnějšímu géesu na zadním kole, ať na něm jel kdokoli. Držíte ho u huby, jak byste si to na superbiku na běžné silnici nikdy nemohli dovolit, měkce nastavený podvozek vám pořád dává dobrou zpětnou vazbu a vy máte hubu od ucha k uchu a přemýšlíte, proč byste měli chtít silnější motorku. Jasně, nejede a nikdy nepojede jako Multistrada, ale já jsem na velkých adventurách zažil víc chvil, kdy mi síla a s ní spojený jejich motorů byl na obtíž, než situací, kdy mi na CB síla chyběla.
Hrdina všedního dne a českých okresek všech kvalit, to je přesně Honda CB500X. Nic nedělá vyloženě špatně a je spousta věcí, které dělá naopak skvěle. A co mě potěšilo, že i po těch devíti společně strávených měsících a 4359 najetých kilometrech jsem na ni měl názor pořád stejný. Jaká byla první týden, taková byla i ten poslední. Na náš závěrečný rozlučkový valčík jsem si vybral jeden z nejhezčích posledních listopadových dní, kdy se teplota vyšplhala až nad desítku a sluníčko vzpomínalo, jak vypadá jeho svit, a vydal se na posledních 19 km z redakce do Vrbovky pražskou dopravou, která podle online dopravních map měla být prakticky volná, ovšem těsně předtím v Blance zakukalo nějaké auto a dal jsem si spoustu kilometrů dopravou na stupni čtyři až pět. A byl jsem zase rád, že jedu na Mařeně, protože ona prostě s prstem v nose zvládne cokoli. Díky, bylo to super!