Honda CRF1100L Africa Twin Adventure Sports (2020)

Jednu z prvních vyjížděk na redakční Africe jsem podnikl po Berounsku, kde to mám rád, a kde se dá obrazit poměrně výživný okruh i v případě, že po práci nezbylo moc času. Upaluje se po krásných okreskách, a když je chuť, tak je příležitost ukrojit nějaký ten kilometr po polních cestách. Na rovinu, chuť je na polňačky vždycky a ani nemá smysl dodávat, že právě tady se baculatá Afričanka cítí jako ryba ve vodě. Předpoklady pro jízdu ve stupačkách má obrovské a spokojen jsem jednak s ergonomií, tak komfortním podvozkem, ale i pohodovým motorem, který si lze nastavit podle svého gusta. Tím mám na mysli odezvu na plyn, motorovou brzdu a právě z toho pohledu oceňuji fakt, že poslední generace dostala dva volitelné režimy „user“, které si lze nastavit podle potřeb. Za mě je ideální mít jedno nastavení na silnici a druhé do terénu, takže si troufám tvrdit, že na další předvolené režimy z fabriky není potřeba sáhnout.
I když Afrika ve verzi Adventure Sports působí jako pořádný kus, tak za jízdy to není znát a je s ní kus zábavy. Ovladatelnost je naprosto v pořádku a ochota proklouznout zatáčkami jak by smet. Ochrana jezdce patří mezi nejlepší ve své třídě, ovšem sám za sebe musím říct, že plexi štítek i v nejnižší poloze mi trošku kazí výhled, přesněji řečeno, jeho horní hrana. Právě tohle je první věc, které se podívám na zoubek a budu hledat řešení. Celkem zásadní změnou je výška sedla, protože šla výrazně dolů a tím pádem bude vyhovovat také středním a menším postavám, což se o předchozí generaci říct nedalo.
To bezesporu sedne offroadovým dýchánkům, protože pocit jistoty je vyšší a procento možných pádů na krátkou dobu se alespoň lehce minimalizuje. Otázka je, jak se na tuto ergonomii budou tvářit vyšší jedinci, kteří byli s předchozí generací spokojeni. Ať je to jak chce, v terénu se náramně bavím a s vypnutou kontrolou trakce i ABS nechávám prostor táhlým driftům a intenzivnímu brzdění před zatáčkou. Je ale fakt, že postrádám vlastní tlačítka pro tyto dva elektronické „pomocníky“, které jsem dříve vyzdvihoval do nebes.
Na pár koleček se stavím v oblíbeném lomu, kde si dávám pár plnotučných výjezdů a nemůžu se připravit ani o menší polety vzduchem. Jo, jo, tohle mám rád a Afrika očividně taky. Jelikož je sucho, nemusím tolik řešit obutí, ale do budoucna to nějaké chlupatější bačkory chtít bude a právě jsem ve fázi hledání něčeho použitelného. Mimochodem, nemáte nějaký nápad nebo doporučení? Kromě gum je nevyšší čas vyřešit padací rámy, protože z mého pohledu jsou nezbytnou součástí každého cestovního endura, stejně jako například kvalitní chránič motoru, zubaté stupačky nebo širší řidítka. Právě řidítka a chránič motoru hodnotím jako echt povedené a jsem rád, že v sérii to má Africa Twin velice slušně vyřešené.