Honda VFR 800 (1999)

Hezký, nenáročný, bezporuchový a svižný turista.

Více fotografii

Výška jezdce: 176 cm

První dojmy - Tento model jsem si vyhlídl už dávno, ale teprve před 4 lety (2019) jsem rozhoupal ke koupi. Motorku jsem kupoval od kamaráda, tudíž jsem věděl, co kupuji. Co se prvních dojmů týče, byl jsem unešený. Přece jenom jsem přesedlal ze skoro tunového autobusu (CB750C) :-)

Doplňky na motorce - První věc, kterou jsem instaloval byl voltmetr pro špatnou pověst regulátorů dobíjení, abych byl schopný včas reagovat.

Dále jsem montoval spínač pro ovládání sahary. Spínací teplota (106° C) mi vůbec nevyhovovala a z minulosti vyškolený Škodou 120 vím, že když s nahřátou mašinou máte někde stát, tak vyvaří. Takže když vím, že se někde musím popotahovat, zapínám saharu a nikdy se mi teplota nedostala přes 100° C. Jako bonus je kontrolka ve spínači, která je aktivní ikdyž se sahara spustí po dosažení spínací teploty termospínače.

Na motorce je i turistické plexi od Givi (neosazováno mnou, už jsem tak koupil). Každý mi to sice haní, ale funguje dobře.

Protože ovládám páčky (spojka, př. brzda) 2 prsty, musely se vyměnit za jinak tvarované. Z originálních páček jsem měl vždycky omlácené klouby na prstech, hlavně teda, když se jezdí někde v serpentýnách.

Pak už mě jen napadá neoriginální koncovka výfuku, Micron vedený podél podsedlovky (neosazováno mnou, už jsem tak koupil).

Recenze

Typ VFR se mi všeobecně líbil vždy. Ovšem tato generace mi vyřešila hromadu problémů, které řeší většina jezdců. Karburátory po zimě a klasický ventilový rozvod vedený řetězem. Dlouhé léta jsem byl otrokem motorky, která byla napadena kutilem a konkrétně tyto věci mě doslova vyškolili. S tímto strojem prostě otočím klíčem a jedu.

S motorkou mám najeto cca 20k km a za mě jí k dokonalosti chybí už jen kardan

Hned po koupi jsem měl pravda problém, kdy mě musela odvézt odtahová služba. Cca ve 170km/h se mi rozsvítilo mazání a já se málem pos.al. Protože bylo oleje dost, šel jsem prvně po elektrické stránce a problém jsem našel. Předchozí majitel motorku zimoval v altánu pod plachtou u lesa a kdo by čekal, že se mezi válci usídlí myška. Myška asi vyjedla spížku a dráty od tlakového spínače právě pro kontrolku mazání motoru přišly k chuti. Ukousané a okousané vodiče jsem povyměňoval a motorka zase vesele fungovala dál.

Další problém se vyskytl až loni (2022) při návštěvě Polska, kdy mi alternátor přestal dobíjet. První věc, po které jsem šel byl proslulý regulátor dobíjení, ale tam problém nebyl, ptz ho už v minulosti někdo vyměnil za reglec od Ignitechu, po kontrole el. vedení jsem objevil vyhořelý konektor, který spojuje alternátor s regulátorem. Konektor se vyměnil i se zoxidovanými piny a zase bylo po problému.

K motorce jako takové nemám jedinou výtku. Letos (2023) jsem mašinu osadil i postranními kufry, což uvítala moje paní. Cestuje se na ní parádně a na okruhu se člověk taky úplně stydět nemusí.
Brzdy sice nejsou nějak kousavé, ale dualní systém je příjemný.
Podvozek mi k mému užívání taky vyhovuje.