Jawa 350/638 (1986)

Motorka na které jezdil můj táta.

Výška jezdce: 189 cm

První dojmy - Doslova neuvěřitelná pila. Úplně jsem zapomněl, jak strašně to jede.

Motorku bych doporučil pro - Jen pro srdcaře a veteránisty. Mít to jako jedinou motorku na ježdění bych nedoporučil.

Doplňky na motorce - Pouze zrcátko do řidítka. Protože ty kulatý plácačky se mi hrubě nelíbily. Jinak originál stav.

Recenze

Stříbrnou osmičku si táta přivezl novou, když mi bylo 6 let. Nejdál jsem na ní byl na Slovensku. Jenže výkon brzy nestačil, přišel první japonec a pak jsem spáchal ten nejhorší hřích: prodal motorku po fotrovi. Od tý doby jsem žil v ostudě až do chvíle, kdy se na bazoši objevil inzerát a v něm - stříbrná 638.
Na místě stála zaprášená troska bez papírů, ze který už někdo vzal spojku, zadní brzdu a zapalování. Ale já tu katastrofu nebyl schopen vnímat. V mým vesmíru to byla nádherná patinovka, pěknej rám, všechny hlavní díly bez poškození. Ale hlavně, stříbrná 350 úplně stejná jako ta naše. Nebylo co řešit.
Motorka dostala komplet repasi podvozku, nový gumy a chybějící díly jsem nahradil použitýma originálama. Kromě karburátoru, ten se zachránit nedal a místo alternátoru, který už motorka neměla je Vape. Z motoru jsem sundal válce, udělal dekarbonizaci, zkontroloval a vše zase složil. Klika a převodovka bez zásahu. Vše ostatní je v původní patině, která přechází ke korozi v místech, kde asi na stroj pršelo.
O rok později a utracených desítkách tisíc korun přišla první jízda. 3° celsia, bez papírů, helmy a rukavic centrem města. Ultimativní pecka. Vážně jsem si říkal, že si nepamatuju, že by to dřív tak dobře jelo. První dojem byl tedy rozhodně skvělý.
K Jawě nebyl ani list papíru natož TP, musel jsem projít veteránskou testací, což se zdárně povedlo a stroj může legálně na cestu.
Nákladově to celý stálo tolik, jako podobná pojízdná Jawa s papírama, ale proč volit jednoduchou cestu, žejo?
Během tří sezón jsem najel co rok tak 2000 km, stát zůstala jen jednou a příčinou byl kontakt na pojistkovém pouzdru. To se dalo na cestě vyřešit. Jinak jezdí až nečekaně spolehlivě. Je také mimořádně vhodná na veteránské expedice po Čechách a projeli jsme spolu Krušné a Orlické Hory.
Oproti moderním motorkám je na ní špatně vlastně všechno, jenomže to ani nevadí, při rychlostech okolo 80 – 100km/h funguje dobře a ani na rychlejších silnicích člověk není za úplnou brzdu. Akorát už pak nemůže předjíždět. Motor má sympatickej nástup okolo 3000 ot/min, až to člověku začne připadat trochu caferacerově.
Kdybych měl vypíchnout jednu věc co je nahovno, tak převodovka – dlouhej krok páky je pro Jawy typickej, to nemá cenu řešit, ale mezi trojkou a čtyřkou je velkej skok a kratčeji poskládanej pětikvalt by ten stroj dost posunul.
Přes všechny nedostatky na ní jezdím rád. Je to taková forma masochismu, ale mě ta motorka baví. Přijde mi to podobný jako o tom píše Pavel Suchý ve svý knížce. Ta moje Jawa taky čekala na smrt někde v kůlně, ale teď zase žije a ta její radost z pohybu je z ní při jízdě znát.
Nedovedu si představit, že bych byť jen uvažoval o prodeji.