Suzuki GSX-R 750 (1996)

Esence 90tých let na dvou kolech

Výška jezdce: 180 cm

První dojmy - Fantastický motor Nádherný design Šusťáková fialová barva

Recenze

Je to jen pár měsíců, co jsem poslal do světa svého vymazleného Fanoše s tím, že je ho u mě škoda, protože jsem dozrál do bodu, kdy raději pobublávám krajinou s velkým, vzduchem chlazeným dvouválcem mezi nohama. Jenže zvuk nasraného vysokootáčkového čtyřválce je droga a já začal pociťovat abstinenční příznaky.

Zatoužil jsem po tom dát do garáže některou z ikon 80 / 90 roků, ne proto abych kladl koleno na zem a štval se na okruhu za vteřinami, ale pro radost spočinout pohledem na stroji, jehož design ve své době budil respekt už na stojanu a představoval vrchol inženýrského umění

V hledáčku tak byla GPZ900, ZX7R nebo SRAD750, kdy pro tu poslední volbu hrál poměr cena / výkon (ve smyslu stavu, kdy Kawy v odpovídajícím původním stavu koštují většinou o něco víz než Suzuki).

V ranných devadesátkách pro mě nebylo nic víc než motorka s pořádnými nádechy náporového sání na které jsme obdivně čuměl, a které slibovaly porci výkonu navíc. 300km/h na tachometru byl cejch pekelného stroje, který jsme mlsně hledal, když jsem ve své fialová šusťákovce obcházel stroje zaparkované u Velké ceny v Brně. Všechny tyto atributy se potkaly na SRADu, který jsme nemohl nemít v garáži.

Když v roce 1996 Suzuki uvedla tento model, hltal jsem na stránkách Motocyklu informace o odvození stroje od Schwantzovi RGV500 se kterou vyhrál titul mistra světa. Suchá hmotnost 179kg a 130k výkonu byly srovnatelné hodnoty se soudobým FireBlade. Od té doby je pro mě označení SRAD synonymum ostrého závodního stroje a menší šestikilo bylo dlouho mým vysněným japonským strojem. Sportovní ambice se Suzuki v sérii WSB nepodařilo v konkurenci Ducati dotáhnout do zdárného konce, ale kult zůstal neposkvrněn. Auru nekompromisního superbiku oživil nedávno Michael Dunlop, kdy v závodech Classic Superbike Manx Grand Prix 2023 na GSX-R 750 porazil na hlavu celé startovní pole.


Design stroje je esence 90tkových superbiků (ikdyž uznávám že zelená ZX7R je ještě o chlup dál ) . Mocná vstupy sání, mohutná stavba motocyklu s krásným zakončením zakulacenou krovkou vytváří zaoblenou siluetu. Suzukám sluší modro-bílá kombinace, ale fialová s křiklavými polepy jsou krásný dozvuk první poloviny 90tých let, kdy byla tato barva populární na předchozím modelu GSX-R. U SRADu se tuším vyskytovala pouze v prvním roce a nádherně evokuje šusťákové období – krycí jméno motorky „šustka“ je tak jasně dáno.


Svezení na šustce je nečekaně pohodlné – zatím mám necelých 300km ,ale převládají pozitivní dojmy. Vše začíná startováním, sice je to karburátor, ale díky palivovému čerpadlu odpadá cvičení s palivovým kohoutem. Motor po naskočení spokojení brble, zvuk má i přes sériovou koncovku příjemně hlasitý projev – není to ani nudné tiché šustění soudobých normami sešněrovaných motorů, ani řev vykuchaných trubek co probudí celou ulici. Posaz je proti Fanošovi pohodlnější, nejsem tolik navalený na rukách a širší nádrž mně víc vyhovuje, než užší sevření na Blejdu. Motor jde sametově a klidně, žádné záludnosti. V nižších otáčkách je klídek a není se čeho bát. Výjezd z města na 3ku – dlouhá přehledná rovinka, nikde nikdo, plný plyn a z 4000 otáček se motor se zvukovou kulisou začne roztáčet, do toho hučení náporového sání - krása. Trochu to trvá motor už burácí, člověk má pocit že už by měl řadit nahoru, ale to teprve ručka míjí 8000 otáček a polena pod kotlem se začínají žhavit – motor najednou letí do otáček mnohem ochotněji, ručka proletí kolem ukazatele 10000 otáček a motorka zase přidá do tahu a letí se dál až k 13000 – nádhera, toto je extrakt toho nejlepšího z doby pravých analogových superbiků, prosté jakékoliv elektroniky přinášející čistou radost z jízdy a z techniky.

Bude potřeba udělat nějaký servis – na budících je 33.000km, preventivně se udělají ventily, svíčky, atd., ale tady se ta investice vyplatí, protože nechat šustku jen stát v garáži na čumendu by byl hřích. Pro manželku je to to nejhnusnější co jsem zatím postavil do garáže – pro mě to je zcela obráceně