Moto Guzzi Griso 1200 8V (2009)

Jména motorek jsou až fantasticky pestrá. Někteří výrobci nacpou do názvu celý charakter, jiní technokraticky číslují. Nějaká jsou přímočará, popisující výrobcem zamýšlený charakter motorky či jezdce - Monster, Hornet, Streetfighter, Bandit, Adventure, Tiger, Duke. Často je zde kus vtipu, jako například Scrambler je v překladu motokrosař, ale také analogové šifrovací zařízení. Doplníme-li mluvené slovo zvukem scrambleru, vznikne nesrozumitelný hluk, dokud na konci zvuk scrambleru neodečteme. Docela rád bych si Scrambler někdy poslechl.

Vedle technokratických zkratek je asi nejpočetnější skupinou jmen ta popisující různá místa. Stelvio podle jedněch z nejkrásnějších serpentin v Itálii. Ténéré poušť v Nigérii známé z rallye Paris-Dakar. Dorsoduro je hříčkou kombinující distrikt Italských Benátek s doslovným překladem - tvrďácké enduro. Bonneville dal jméno Triumphu podle solného jezera v Americe, ideálního místa pro lámání rychlostních rekordů.

Někteří výrobci vytvořili legendu jen z pár písmen, jako celá skupina Honda CB - Cruising Bike a VFR - V Four Road. BMW se svou precizností roky piluje své série, nejznámější R a K. Symbol R pro plochý boxer je legendou, zatímco K série musela být oživena po malém úspěchu létající cihlu připomínajícím čtyřválci z roku 1994. Moto Guzzi proměnilo v legendu alfanumerický pár V7. Víme, že V reprezentuje podélně uložený motor do V. Co značí číslo 7 nevím, snad rok 1967 od kdy se vyrábí. Je-li to tak, prozřetelnost je ochránila před V8, které by se později ztratilo v moři podobností.

Jméno nemusí být vždy stejně výstižné ve všech koutech světa a může mít přímý vliv na emoce zákazníků. Například Nuda je opravdu výzvou v Čechách, nemá-li zákazník dostatečný smysl pro humor. Nebo i zkratka FJR mě nějak nejde před rty a to i přesto, že je to můj favorit na dlouhé cesty pro příští rok. Výrobci se snaží nalézt ta jedinečná jména, která už při prvním vyslovení budí emoce, které jsou dále umocněny prvním vizuálním zážitkem. Pro mě je jedno takové jméno Hayabusa. Není vysloveně krásné a může evokovat něco s husou, ale je v něm hodně důstojnosti. Následná kombinace s designem Hayabusy budí emoce rovné svému pojmenování po jednom z nejrychlejších letců - sokolu stěhovavém.

Dobré jméno může velmi příznivě ovlivnit úspěch na trhu. Domnívám se, že jedním takovým je Transalp. I když to může být jen subjektivní regionální pocit tam, kde vztah k Alpám je tak zbožný, jako v naší České kotlině. Kdybych se problematiku jmen snažil generalizovat, vypadá to tak, že v zemi vycházejícího slunce je lepší, až na výjimky, volit technické pojmenování. Německo se strojovou přesností volí jasně definované kódy s výjimečným dekódováním zkratek jako GT, jeli zapotřebí vytvořit delší větu. Itálie volí jména lehce mystická, zahalená tajemstvím. Rakousko ve snaze se odlišit od Německa volí vedle kódu ještě jména, ale celkem působí šroubovaně. Dar pro jména předurčující co přijde mají pan Harley s panem Davidsonem - Soft Tail, Fat Boy a potom Electra Glide, to je jméno, jen mě povězte kolik to váží a vím vše!

Škoda že české stroje sestupují z moderního horizontu jednostopé vášně. Bylo by hezké vidět jména jako Bivoj, Libuše a nebo Přemysl. Zábavná je představa anglosaského mluvčího vyslovující to české “Ptschemysl”. Za Rakouska-Uherska, v době neúrody, byl na císařském stole pojem český zajíc. Byl tučný, v našem krásném kraji měl vždy dost co žrát. Právě podle této legendy, Českého Zajíce byl pojmenován ryze sportovní motocykl ČZeta. Kecám. Ale to s tím zajícem je pravda. Ruské stroje by mohly sáhnout ke jménům jako Godunov a nebo snad Karenina - motocykl pro sebevrahy.

A potom tady máme Griso. Jméno má pěkný zvuk, je pěkné graficky, přímo stvořené pro hrátky s fonty. Není to popis místa, nepochází z říše zvířat ani mystických bytostí. Griso je jméno sluhy z klasického románu Snoubenci z roku 1824 od Alessandra Manzoniho. Románu odehrávajícího se v počátcách 17. století v severní Itálii, v oblasti, kde se dnes nachází Mandello del Lario výrobce Moto Guzzi. Charakter tohoto sluhy má předurčovat charakter motocyklu. Pro nás však zůstává tajemným, dokud román nepřečteme. Manzoni nepatřil do naší povinné četby, tak se zakousávám do tlusté bichle a hledám kořeny charakteru Grisa. Nedivte se tedy, až zde příště uvidíte článek s nadpisem “Snoubenci”.