„Nikdy nevíte, jestli takovou šanci ještě někdy dostanete,“ říká Iker Lecuona o přestupu do MotoGP

Právě jsi v Andoře. Hádám, že tam kromě tebe tráví čas i další závodníci.

„Ano. Většinou trénuju s Xavi Foresem z BSB a hodně také s Fabiem (Quartararem), ale bydlí tady více jezdců. Teď je ale kvůli viru obtížné trénovat venku.“

Ve Španělsku je to teď špatné. Jste ty a tvoje rodina v pořádku?

„Ano, když tedy odhlédnu od faktu, že se nudíme. Vše je v pořádku, trénuju tady doma, moje rodina je ve Valencii a zdá se, že je také OK. Teď mám aspoň čas na rozhovory.“

Zotavuješ se z operace. Odložení startu sezóny ti teď hraje do karet, že?

„Ano. Cítím se v posledních dnech fajn. V současné chvíli se soustředím na tréninování, více trénuji ramena a vrchní část těla. V Moto2 vysocí jezdci nepotřebují moc síly, ale v MotoGP je to kvůli brzdné síle jiné. Brždění mě od začátku svazovalo. Mám tady v Andoře svého osobního trenéra, který mi na míru připravuje program.“

Nikdy jsem nepotkal nikoho se jménem Iker. Víš, odkud pochází?

„Částečně jde o jméno pocházející ze severu Španělska, z Baskicka. Můj otec je ze San Sebastianu, tak odtamtud. Já a můj bratr jsme ale z Valencie, kam se naše rodina přestěhovala.“

Když mluvíme o Valencii. Necítíš, že by ses měl kvůli kariéře přestěhovat do Barceloně?

„Ne, nikdy jsem takový pocit neměl. Strávil jsem celou svou kariéru ve Valencii, kde jsem byl 10 let v KSB sport. Odtud jsem se přesunul do světového šampionátu. Teď jsem se přestěhoval do Andorry a často jezdím do Barcelony, protože tady nemáme žádné okruhy, na kterých by se dalo trénovat. Pokud bych ale stále žil ve Valencii, měl bych tam vše, co bych potřeboval.“

Na světové úrovni závodíš jen čtyři roky a už jsi v MotoGP.

„Ano, to je pravda. Začal jsem jezdit na motorce, když mi bylo šest nebo sedm. V podstatě jen proto, že jsem motorky miloval, a pak jsem v osmi letech začal chodit do KSB. To je jezdecká škola, ve které ze mě byli nadšení. Před čtyřmi lety jsem závodil v Liga de Escuelas. Hodně jsme tehdy závodili proti lidem z jezdecké školy Jorgeho Lorenza.

V roce 2015 jsem také závodil v šampionátu National Supermotard a po získání titulu jsem získal možnost závodit v Supersport 600. To bylo poprvé, co jsem seděl na větší mašině.

V posledních dvou závodech v tom roce měl tým CarXpert z CEV Moto2 problémy s jezdci a vím, že někdo tenkrát navrhl, abych za něj šel jezdit já. Kike Banuls, můj učitel z KSB, se zkontaktoval s týmem a dostal mě tam.“

Dostat takovou příležitost, to je neuvěřitelné…

„Myslím, že jsem na ně celkem zapůsobil. V Navarru jsem skončil osmý, ve Valencii pátý a dostal jsem se dokonce do souboje s Lucou Marinim o čtvrtou pozici. Myslím, že tohle rozhodlo o tom, že dostanu sedačku pro rok 2016.“

Podepsal jsi také kontrakt s Aki Ajem. Zdá se, že umíš zapůsobit na ty správné lidi.

„S Akim jsem mluvil, když jsem se začal v roce 2018 zlepšovat. Myslím, že o tom, že se stane mým manažerem, rozhodl mokrý závod ve Valencii v roce 2018.“

Je zajímavé, že zatímco tvé výsledky se po přechodu z KTM do Kalexu zlepšily, u ostatních jezdců to bývá většinou naopak.

„To je pravda. Já měl s Kalexem problémy. Na obou motorkách jsem padal, u Kalexu se mi však většinou nedařilo zjistit, proč, a to hodně snížilo mé sebevědomí. V roce 2017 jsem měl v Jerezu těžkou nehodu, bylo mi sedmnáct a nedokázal jsem si dát ještě věci do kontextu. Na KTM jsem ale byl opravdu rychlý, dokonce i za mokrých podmínek. Jezdil jsem asi o 0,7 sekundy rychleji.“

Mít smlouvu s Ajem Akim je pravděpodobně to nejlepší, co se může závodníkovi v Moto2 stát. Nebylo by lepší s ním pokračovat, než riskovat a přejít do MotoGP?

„Je pravda, že je to velký risk a hodně lidí se mě ptá na to samé. Spoustu lidí ale také říká to, že je v Moto2 hodně dobrých jezdců, kteří se nikdy nedostanou do MotoGP. Je mi teprve dvacet a pokud by to bylo nutné, asi bych měl čas vrátit se zpět do Moto2 a pak opět zkusit královskou kubaturu. Jaký jezdec by ale tuto příležitost odmítl? Nikdy nevíte, jestli takovou šanci ještě někdy dostanete. Zvláště, když pocházíte z obyčejné rodiny, která nemá moc peněz. Pro mou rodinu je tohle hodně drahý sport, musel jsem tu příležitost chytit za pačesy.“

Jak vlastně došlo k podepsání smlouvy?

„Herve byl od roku 2017 v kontaktu s mým manažerem a když viděl, že jsem podepsal s Akim a připojil se ke KTM rodině, viděl, že by to mohlo fungovat. Pomohl mi i v jiných věcech a byl tak štědrý, že mi dal i tuhle příležitost.“

Takže jsi byl s Hervem v kontaktu již delší dobu?

„Ano, přibližně dva roky. Mít takový kontakt je skvělé.“

Zmínil se, že jsi na něj zapůsobil v Thajsku.

„Ano, pamatuju si ten závod. Cítil jsem, že bojovat o pódium bude těžké, dal jsem do toho ale všechno a je možná, že tam byli kvůli mně tři nebo čtyři jezdci širocí. Když jsem se konečně dostal do vedoucí skupiny, věděl jsem, že to dobře dopadne.“

Když lidi popisují tvůj jízdní styl, často používají slovo „agresivní“…

„Ano, vím o tom. Je to pro mě tak přirozené. Způsob, jakým se hýbu na motorce, je také agresivní, takový je prostě můj jízdní styl. Pro motocykl značky KTM je úplně ideální, na stroji Kalex musíte jezdit jemněji.“

Takže je v pořádku, když řeknu, že se tvůj styl blíží více tomu Márquezovu než Lorenzovu?

„Ano, řekl bych, že jo.“

„Vždycky jsem fandil Valentinovi"

Hádám, že jako Španěl jsi měl na své zdi plakáty právě Márqueze, Daniho a Jorgeho, ne?

„Ne, ne. Měl jsem tam Valentina. Je pravda, že mě Marc ohromil, ale i když jsem Španěl, vždycky jsem fandil Valentinovi.“

A hodně se kamarádíš také s Fabiem Quartararem.

„Ano.“

Takže myslím, že způsob, jakým se Fabio Quartararo dostal do MotoGP, a jak se v podstatě z neznámého jezdce stal favoritem šampionátu, by pro tebe mohl být dobrým příkladem?

„Ano. Během loňského roku jsem Fabia hodně sledoval a doufal jsem, že se od něj něco naučím. Ve Valencii mi hodně pomohl. Dovolil mi se za ním vyvážet a dal mi také hodně rad, co se správné stopy a brždění týče.“

Nebude k tobě tak štědrý, až ho začneš porážet! Kdo bude v Tech3 tvůj crew chief?

„Nico Goyon.“

Na čem teď musíš nejvíce zapracovat?

„Obecně na brždění. A také na rychlosti, s jakou vjíždíte do zatáček a na trakci.“

Jak ses cítil před svým prvním závodním víkendem v MotoGP (pozn. red. Iker Lecuona startoval loni ve Valencii)?

„Hodně nervózní. Ale i když jsem nervózní, většinou spím dobře. Můj manažer má se spaním větší problémy než já! Na gridu jsem byl ještě nervóznější, přeci jen jsem tam stál s Marcem, Valentinem a dalšími top závodníky. Nebylo jednoduché to zvládnout.“

Jak moc jsi od té doby testoval?

„Oh, hodně. Ve Valencii, dvakrát v Jerezu, šest dní v Malajsii a tři dny v Kataru, takže si nestěžuju.“

Co bude teď, když nás trápí koronavirus? Někteří lidi navrhovali závody za zavřenými dveřmi, nebo dva závody během víkendu.

„Vidím to teď s přítomností fanoušků na závodech špatně, takže závod za zavřenými dveřmi by byl jednou z možností. Možná by šly i dva závody během víkendu, jeden v sobotu a druhý v neděli. V současné chvíli se však nacházíme v docela šílené situaci, která se musí nejdříve zklidnit. Já doufám, že za měsíc nebo dva už budeme stát na startu.“

Pro mě, jako motocyklového fanouška, je tohle čekání hrozné. Jak to vidíš ty, z pohledu jezdce? Je to ještě horší?

„Ano, to je!“

Informace o redaktorovi

Andrea Štipčáková - (Odebírat články autora)