S Kájou Hanikou po Sachsenu a před Brnem

Sedíme v jedné brněnské hospůdce a v Mugellu se právě začalo jezdit. Mladý Kája pije džus, já a jeho otec máme na stole presso a minerálku.

Takže první otázka zní, kdyby to byl normální závodní víkend, tak co by jsi teď dělal?
Karel Hanika: "Jelikož je pátek, tak bych v tuto dobu jel volný trénink a připravoval se na kvalifikaci, abych zase zajel nějaký slušný výsledek (Karel má už letos na svém kontě dvě Pole position-pozn. Bosso)".

Je to hodně nezvyklé mít volný víkend?
K.H.: "Je a také si to užívám. Sice se snažím hodně relaxovat, ale taky hodně cvičím (minimálně čtyřikrát týdně-pozn. Bosso), abych nevypadl z tempa".

Co to znamená takové cvičení pro motocyklového závodníka?
K.H.: "Nesmí se určitě přibrat svalová hmota, ale snažím se zdržet v kondici, neboť závody jsou hodně namáhavé, jezdí se kolem půl hodiny. Já jezdím na kole a běhám".
Zatímní průběh sezóny by se také dal hodně stručně hodnotit jako perfektní kvalifikace, tři bedny a také kopec smůly?
K.H.: "No tak ty kvalifikace mně opravdu jdou, už jsem byl dvakrát první. Závod je ale úplně něco jiného. Velká skupina jezdců, kde se neustále míchá pořadí. Je to hodně i o štěstí, kterého jsem zatím moc neměl. Ale udělal jsem i pár chyb. Těch bych se chtěl v budoucnu vyvarovat."

V televizi je Tvá bílá přilba velmi dobře vidět, takže se dá velmi dobře pozorovat mezi úplně stejnými kapotážemi motocyklů, kde se během závodu pohybuješ. A Ty jsi většinou během závodu hodně vpředu, udáváš tempo, ale v konci jsi se už několikrát propadl.
K.H.: "Během závodu se snažím být hodně vpředu, abych moc neztratil. Ale v posledních kolech jsou ostatní kluci agresivnější, dokáží zrychlit a chodí daleko později na brzdy. To se musím ještě naučit. Párkrát se mně to už podařilo, také jsem čtyřikrát skončil na bedně, ale musím se pokusit, aby to bylo pokaždé."
Třeba na Sachsenu nebo předtím v Assenu při tom nešťastném pádu to už vypadalo na první vítězství, ale nakonec z toho nic nebylo. Přijde tedy to premiérové třeba v Brně?
K.H.: "Tak určitě bych byl hodně rád, kdyby to bylo v Brně. Ale nechci nějak tlačit na pilu, důležité je získávat body a třeba dojet vždy na bednu, nebo aspoň pravidelně do pátého fleku. A taky nedělat žádné blbosti během závodu, abych zase nespadl."

Dobře a co do budoucna, jaké jsou plány? Můžeš jet příští rok vůbec ještě Red Bull?
K.H.: "Mohu jet ještě příští a potom přespříští rok, ale to už bych byl moc starej. Takže bych chtěl za dva roky jezdit úplně jiné závody."
Tvoji předchůdci v tomto šampionátu nadějí se dostali do světa Grand Prix, jako třeba letos Australan Sissis.
K.H.: "Určitě bych se chtěl dostat do seriálu Grand Prix. Vše bude záležet na příštím roce, abych jezdil hodně vpředu. Aby si mě všímali. Taky mám tu dobrou helmu, jak jste říkal, takže aby byla co nejvíce vidět. Třeba to vyjde...

Rider coach Red Bull Rookies Cupu August Auinger z Rakouska, kterého si já dobře pamatuji ze starého Masecu, kdy jezdil "dvácy" s MBA a s Morbidelli, o Tobě říkal, že takový talent zde za 6 let ještě nebyl. Co Ty na tuto pochvalu, určitě Tě to potěšilo, ne?
K.H.: "Auinger je úžasný člověk, který se nám opravdu snaží věnovat úplně pořád. A nedělá rozdíly mezi jednotlivými jezdci, ať jsou z té či oné země. A ta jeho pochvala mě určitě hodně nakopla a já mu za to moc děkuji".
Jak to vlastně funguje v takovém Red Bull Cupu. Ty máš s sebou sice tatínka, ale kdo je vlastně mechanikem?
K.H.: "Mechanikem je sice taťka, ale to je mechanik Helper, jak se říká. Jinak je tam hlavní mechanik od Red Bullu, ten má pod sebou čtyři jezdce a určuje třeba, jaká bude tryska. A taky všem svým čtyřem "svěřencům" vylaďuje motor. A pak je tam ještě jeden šéfmechanik a ten určuje těm "podmechanikům", co vlastně mají dělat."

Jak je to s motocykly, v zásadě mají být stejné a je to tak doopravdy, tedy jestli to můžeš vůbec říci?
K.H.: "Já bych řekl, že jsou všechny úplně stejné. Ty rozdíly ve výkonnosti nevznikají motocykly, nýbrž váhou jezdců, i když se dovažuje. Ale je to hodně poznat, především při výjezdu ze zatáček. Ale jinak se opravdu snaží dělat motorky co nejvíc stejné.

Dobře přejdeme tedy k Tvému otci, bývalému skvělému závodníkovi kubatury 125-tek a také ex-mistru ČR v superbicích. Slyšeli jsme, že je tedy mechanikem Helperem. Co je jeho úkolem?
Karel Hanika sr.: "Přezouvám gumy za pomoci dvou specialistů, dolévám benzín a čistím motorku. Odbornou práci dělá oficiální mechanik, aby vše bylo pro 4 jezdce, o které se stará, úplně stejné, třeba trysky. Nastavení podvozku si řeší jezdci sami s mechaniky od WP a záleží pouze na jezdcích samotných, jaké jsou schopni předat mechanikům informace. Kájovi se to celkem daří, i když na Sachsenringu, kdy odpadla poslední kvalifikace (olej s vodu na trati - pozn. Bosso) byla v nastavení ještě nějaká rezerva." 

Znamená to ale taky řídit auto na místo závodu, to je ale někdy i rizikové. Dokonce jsem slyšel o přepadení?
K.H. sr.: "To přepadení se konalo vloni, když jsme jeli z Albacete, byli jsme v autě sami dva, naštěstí se nic nestalo. Prostě se nevyplácí zastavit někde na parkovišti, je lepší přes noc stát u pumpy. A k tomu přepadení, naštěstí nebyli oba dva lupiči moc agresivní, kdyby mě třeba jeden bodnul nožem do břicha, tam nevím, nevím...V každém případě se teď snažím jezdit na jeden zátah!"

A jak je to s parkováním v paddocku? Vy tam přece nesmíte vjet během závodního víkednu Grand Prix?
K.H. sr.: "Snažím se najít místo na nějakém parkovišti co nejblíže trati. V podstatě jsme celý den v paddocku a do karavanu se chodíme pouze na noc vyspat. Jinak na ty první dva závody jsme létali (Jerez, Estoril - pozn. Bosso), půjčili si pak auto z půjčovny a s tím zamířili co nejblíže okruhu. Jinak v paddocku je o nás a i o děti dobře postaráno, je zde jídlo po celý den, takže to je v pohodě."
Nejen mě, ale i naše čtenáře by zajímalo, jak je to s finacováním takových závodů? Jde všechno z rodinného rozpočtu, nebo máte sponzory?
K.H. sr.: "Bohužel se sponzory je to špatné, takže se snažíme všechno platit z toho, co máme, ale je to hodně složité a jsme skoro na nule. Letošní sezónu snad nějak dojedeme, ale pak fakt nevím....Jinak máme hodně přátel, co se nám snaží pomáhat i třeba nějakými malými obnosy, a těm bych chtěl touto cestou poděkovat. A návratnost je asi taková, že musím doufat, že jim Kája svými výsledky bude dělat radost."

Kolik stojí takový závodní víkend?
K.H. sr.: "Letecky to vyjde na 25-30 000 CZK, tedy letenky, půjčení auta a hotel. Jinak tam, kam se dá dojet autem se vejdeme do 8 tisíc korun".

A to si platíte všechno sami?
K.H. sr.: "Ano, někdy to ale jsou hodně "partyzánské" podmínky. Třeba teď v Assenu a na Sachsenringu jsme byli bez elektřiny na nějakém parkovišti blízko tratě, ale taky jsme to přežili. Ale jak jsem už říkal, my se tam jdeme někdy v devět večer pouze vyspat a ráno zase do paddocku. Optimální to rozhodně není, ale dá se to vydržet!".

Obraťme tedy list, jaké to je sledovat syna během závodu? Neříkáte si třeba, teď bych to udělal jinak...
K.H. sr.: "Mám možnost u boxové zdi sledovat u velkých týmů na jejich compu jak mezičasy, tak se dívat na místní televizní okruh. A jelikož Kája jezdí většinou vpředu, tak vidím skoro všechno. Zpočátku jsem z toho byl hodně na nervy, takže jsem se raději ani nedíval. Teď jsem si ale zvykl. Jasně, že si říkám, tohle mohl udělat jinak, ale on ten pohled zvenčí je vždycky jinačí, hlavně kolem něho jede kupa jezdců a nejde třeba kam uhnout a někdo spadne nebo zabrzdí, takže on musí tu situaci vyřešit sám."

Ptám se Karla Haniky - závodníka, to že je s Tebou otec, je to pro Tebe velká opora?
Karel Hanika - pilot: "Tak určitě jo, on mě k tomu dovedl, spolu jsme jezdili na závody a díky jemu jsem tam, kde jsem."

Dovedeš si představit jezdit na závody bez něho?
K.H. - pilot: "Bylo to by to samozřejmě úplně něco jiného, doposud jsem to nezažil, ale musel bych se s tím vypořádat, ale určitě by mně zpočátku chyběl, to je jasné!"
Jaký je Tvůj jezdecký vzor?
K.H.: "Vždy to byl a je i nadále Nick Hayden. Začal jsem mu fandit v roce 2006, když porazil Rossiho a fandím mu i nyní. Líbí se mně jeho americký způsob jízdy, i když nyní na Ducati už to není to pravé".

Z českých závodníků, s kým se kamarádíš a kdo je Tvým vzorem?
K.H.: "Kamarádím se asi se všemi současnými úspěšnými českými jezdci, třeba s Kájou Abajou, s Kornfeilem, s Kubou Smržem a hrozně rád bych se chtěl dostat tam, kde jsou oni. To jsou určitě také moje vzory, už něco dokázali a já bych to chtěl také dokázat".

Oběma Karlům Hanikovým nejdříve děkuji za rozhovor. A mně dále nezbývá než popřát Kájovi-pilotovi, aby se to dále dařilo minimálně tak jak doposud a aby ten další krok dopředu byl už třeba v Brně.

Informace o redaktorovi

Jiří Mikšík - (Odebírat články autora)