journeyman_brezen




Kawasaki Versys 650 SE vs. Yamaha Tracer 700: Nejlepší motorky pro reálný svět?

Je to možná poněkud troufalé až vyzývavé prohlášení, nicméně když ho tak zkoumám ze všech stran, vlastně si říkám, že kvalifikaci na to, být nejlepší motorkou pro reálný svět, tyhle dvě splňují opravdu dokonale. Tak akorát výkonné, tak akorát těžké, tak akorát úsporné, pro jednoho do města i pro dva na týdenní dovolenou, na asfaltu všemocné. K čemu bude vhodnější již poněkud okoukaný Versys a k čemu nový Tracer? 

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Úplně na začátek si pojďme ujasnit jednu věc: tohle nejsou cestovní endura. I ten výraz adventura ve smyslu dobrodružného cestování je tady mimo. Tohle jsou čistě asfaltové záležitosti, moderní silniční cestovní stroje. Yamaha přímo říká, že nemá kompromisní motorku. Do terénu nabízí Ténéré a Tracer je na silnici, však je také zařazený do kategorie Sport Touring vedle devítistovky stejného jména, tříkolky Niken a velké FJR1300. Ovšem Kawasaki to tak s Versysem má dávno, tahle značka trestuhodně nic do alespoň lehkého terénu nemá, nicméně jelikož jí řada Versys už dlouhá léta dělá moc pěkné prodeje, tak ji to asi úplně netrápí. Versys 650 byl vlastně první cestovní motocykl tohoto druhu prodávaný ve velkých počtech, protože u Yamahy TDM si ještě trh nebyl úplně jistý, co že to vlastně je, a Multistrada 1000 byla prostě Ducati, jichž se z principu nikdy nebude prodávat tolik jako japonských středopolařek. Až s Versysem začal ten opravdový boom silničáků na litých 17“ kolech, které úplně kašlou na nějaký offroad, ale berou si z něj to pohodlné sezení se vzpřímenou jezdeckou pozicí a lehce vyššími zdvihy odpružení. Jinak souboj těchto dvou motorek je zároveň soubojem dvou koncepcí, a není to jen o věku a přesazení ojničních čepů.

Jak vypadají a jak se na nich sedí

Koncepční rozdílnost obou motocyklů je patrná na první pohled. Postavte je vedle sebe a hned vidíte, který z nich je tady ten starší, větší a usedlejší a který mladé nevyřáděné pako. Starší mají přednost, čili nejprve pár slov ke Kawě. Versys je tady ve třetí generaci, ty první dvě připomínající Kyklopa byly výrazně sportovnější a až tahle začala dávat o dost větší důraz na komfort a celkově umírněnější projev. Proti tomu nemám nic, ale co nemůžu přejít bez komentáře, že ta třetí generace je tady už od roku 2015 a prostě ten věk začíná být znát. Jsou to detaily, jako že světla nemají LED diody, plexi se nenastavuje nějakým sofistikovaným systémem nebo že přístrojovka už je docela oldschool. Dát sem ledky, ten kawácký TFT displej, který už má i Z650, a nějakou mírnou úpravu obličeje a zase to bude Jura, protože jinak pořád Versys vypadá dobře.

A určitě mu musíme připsat k dobru, že dokáže nabídnout dostatek prostoru i větším lidem. Je to prostě velká motorka, klidně by uvnitř mohla tepat nějaká devítistovka. Taky je o 20 kilo těžší než Yamaha. Mezi nohama svíráte velikánskou 21litrovou nádrž, před sebou máte velkou kapotáž zakončenou rozměrným plexi, které se sice hůře nastavuje (dvojice matic zepředu), ale když to jednou uděláte, budete si pochvalovat jeho účinnost. Mně v nejvyšší poloze posílalo vítr až přes enduro helmu se štítkem, takže super, takhle si představuji ochranu proti povětří na cestovní motorce, u níž se očekává, že čas od času prostě najedete na dálnici a strávíte na ní pár stovek kilometrů. Řídítka jsou fajnově široká, stupačky mírně vepředu, ale ne nepříjemně, a sedlo velice prostorné. Mně akorát nevyhovuje jeho přílišná měkkost, nicméně v Kawě prý tuhle stížnost slyšeli poprvé, takže to bude asi jen problém mého pozadí. Pokud bude vybírat spolujezdec/spolujezdkyně, jednoznačně také ukáže na Kawasaki.

Kdo ujíždí na moderním designu, ten bude mít jasno hned. Yamaha svého Tracera představila teprve před čtyřmi lety, tehdy ještě vypadal podobně jako devítistovka, ovšem pro letošní rok je tady nová generace, a i když jsou to vlastně jen dílčí kosmetické změny, které se odehrály na čumáku, je to prostě úplně jiná motorka. Ten design je hodně sci-fi, nicméně i když nejste fanoušci moderny, musíte uznat, že tohle je prostě povedené. A naživo vypadá Yamaha vyloženě skvěle, zejména v téhle barevné kombinaci. Přitahuje pozornost, kamkoli s ní přijedete.

A také vidíte, že je menší, a to o dost. Ne že by to byla úplně tříčtvrtka proti Kawě, ale chybí jí jakákoli odulost. Jako by designéři dělali veškeré plastíky přesně tak velké, jak musejí být, aby fungovaly, a ani milimetr navíc. Stačí přehodit nohu přes sedlo a okamžitě víte, že jak je Kawasaki od první chvíle cesťák, v jehož útrobách najdete techniku ER-6 (dnes tedy již Z650), tak u Yamahy je zřejmé, že tady se stavělo na základě MT-07 a všechny ty krycí prvky byly přidávané až dodatečně. Berte to s nadsázkou, samozřejmě že to není emtéčko s kapotáží, ale pocitově ano. Prostoru na palubě není na rozdávání, pro mých 174 cm je to úplně akorát. Nohy jsou sportovněji zalomené dozadu, sedlo je ve všech směrech štíhlejší (a pro mou zadel příjemněji tužší), k řídítkům se musíte trošičku předklonit. Ochrana proti větru je slušná, ovšem to beru z pohledu sportovně laděné motorky, nikoli cesťáku. Pro opravdu dlouhé cesty by se hodilo větší plexi, které je sice lepší než to, které bylo na Traceru první generace, ale na to montované na Versyse nemá. Boduje však jednoduchým způsobem nastavování za malé madlo, dostupným z místa řidiče – další důkaz, že je Tracer modernějším strojem. Můžete si z originální nabídky příslušenství koupit i plexi velké, ovšem to pro Kawu taky.

Přístrojovky a výbava

Kawu už jsem za její přístrojovou desku vyplísnil, je sice funkční, ale zrovna krasavice to nebyla už v době své premiéry, natož v roce 2020. Analogový otáčkoměr s bílým ciferníkem se tu kombinuje s klasickým LCD displejem, jehož funkce se ovládají čudlíky po stranách. Funkcí ale má víc než dost a nic nechybí, jsou tady spotřeby, palivoměr i ukazatel zařazeného kvaltu. To samé má i Yamaha, ovšem v podstatně modernějším a líbivějším provedení v podobě velkého LCD displeje s inverzním zobrazením, ovládaným z levého řídítka.

Po stránce výbavy najdeme mezi oběma stroji rozdíly, ale je to o tom, že má každý něco. Co nemají, jsou ani vyhřívané hefty, ani nabíjecí zásuvka, to vše si musíte přikoupit, stejně jako centrální stojan. To ale jen u Yamahy, protože Kawa jej v nabídce vůbec nemá (musíte řešit aftermarketem). O štelovatelném plexi již byla řeč, stejně jako o místě pro spolujezdce, jenž má na obou strojích k dispozici madla, u Kawy mohutnější a výše umístěná. A navíc tady jsou i integrované úchyty pro příplatkové kufry, na Yamahu se musí držáky montovat. Když zůstaneme u Kawy, musíme ji pochválit za nastavitelnou spojkovou páčku, více bodů pro uchycení gumového pavouka a hydraulický štelovák předpětí zadní pružiny, u cestovní motorky velmi praktický, Yamaha zase potěší kompletní LED výbavou (ne že by žárovky u Kawy nesvítily…), deflektory před páčkami či přípravou na uchycení GPS na hrazdičku řídítek.

Dva dvouválce, každý jiný

Na první pohled jsou ty motory vlastně skoro stejné – rozdíl je 40 cm3, tři kilowatty a čtyři newtonmetry, vše ve prospěch Yamahy. Taky tady nejsou žádné motorové módy na výběr, což mě jenom těší. Jenomže zkušený motorkář ví, že potřebuje vědět víc. Tak tedy – Yamaha má i při větším objemu menší vrtání a zákonitě tedy o dost vyšší zdvih, a má také vyšší kompresi plus maxima výkonu dosahuje při vyšších a maxima krouťáku zase při nižších otáčkách než Kawa. To už vám dá dost relevantních podkladů, abyste si začali dělat představu, jak se který motor chová, a chybí vám už jen ten poslední, který je ale asi nejzásadnější – Kawasaki má ojniční čepy přesazené o 180°, což je formát historicky typický pro většinu menších japonských dvouválců, zatímco Yamaha sází na modernější přesazení o 270°, což simuluje chování devadesátistupňové V2.

Projev obou motorů je poměrně dost odlišný a zcela přesně vychází z toho, co bylo řečeno výše. Kawasaki má průběh výkonu velice lineární, i kvůli té mírné nadváze nejsou odpaly z místa nebo pružná akcelerace z nižších otáček tak dynamické, což ale u cestovně zaměřené motorky může být i kladnou vlastností. Jakmile se přehoupnete do středního pásma, je to už naprosto v pohodě a i vytáčení vzhůru malému dvouválci sedí, byť cítíte, že prioritou vývojářů bylo právě to střední pásmo. Versys je točivější i svým finálním převodem, dálničního limitu dosahuje na šestku při necelých 6500 otáčkách, na Yamaze jste jen někde lehce nad pět a půl. Charakteristické pro tuto konfiguraci s ojničními čepy proti sobě jsou lehké „mravenčící“ vibrace, tady se vyskytující v oblasti kolem pěti tisíc otáček, při tom dálničním tempu už jste ale v pohodě a agregát běží klidně. Co příliš nepotěší, je škubavější reakce při přechodu ze zavřeného do otevřeného plynu, a také je dvouválec takový hlučnější, což ale bude souviset s faktem, že plní normu Euro 4, zatímco Yamaha…

…je euro-pětka, a jestli se chytáte za hlavu, tak buďte v klidu. Ani přísnější emisní a hluková norma tenhle skvělý motor nevykastrovala. Pořád je to agregát, který dlouhodobě považuji ve třídě dvouválců do 700 kubíků za nejlepší – charakterní, silný, snadno ovladatelný. Poklonu ladičům musím vyseknout za reakci na plyn, tady je škubání pojem naprosto neznámý, a přitom toho nebylo docíleno za cenu otupění. Takhle prostě chcete mít naladěné vstřikování/zapalování, jemná reakce, ale ponechaný silný okamžitý zátah. Díky tomu, že jde o falešnou V2, není možné motor podtočit tak nízko jako v případě Kawy, ale o to silnější má potom nástup někde kolem tří tisíc, tomu zelená konkurentka prostě nemůže stačit. Navíc když si přidáte, že je Yamaha o dvacet kilo lehčí a má o fous větší i silnější pohonnou jednotku, nemůže vám vyjít nic jiného, že po stránce dynamiky je to ona, kdo v tomto duelu bere první místo. Nejvíce to poznáte na výjezdech z pomalejších zákrut, odkud Tracer doslova vystřeluje. Tedy, kdybyste přidávali pomalu, tak by vyjížděl rozvážně, jenže tenhle motor vás prostě vždycky vyblázní. Také vibrace jsou takové ty snesitelnější vé-dvojkové.

Podvozky, brzdy a jízda jako taková

Po stránce podvozkové spojuje oba motocykly použití oceli na rám (každý trochu jiného typu) a rozumná míra štelovatelnosti odpružení. Vpředu je možné nastavit si předpětí a odskok, Yamaha však používá klasickou vidlici a Kawasaki obrácenou. Zadní centrála Kawy dovoluje upravit si pouze předpětí, zato hydraulicky, na Yamahu musíte s klíčem, dokážete ale sáhnout i na odskok. Kawa má kratší rozvor a delší závlek, Yamaha naopak. Další rozdíl je v šířce zadní pneumatiky, Versys používá užší 160, Tracer širší 180.

A vlastně se dá říct, že všechno tohle poznáte i za jízdy, nicméně v první řadě vnímáte především to, že je Kawasaki nastavena komfortněji na cestování a Yamaha má svůj základní setup podstatně sportovnější. Přitom je zajímavé, jak oba výrobci nedopustili, aby se ten jejich směr příliš zvrtl. Versys je měkčí, kterýžto pocit dělá i již zmíněné měkké sedlo, ale není to žvýkačka, na podvozek se můžete spolehnout i při náročnějších průjezdech. Já jsem se s tím po jihomoravských silničkách vůbec nemazal, a jak jsem si liboval na rozbitém povrchu, jak je to krásně komfortní jízda, tak na hladkém jsem nikdy nehudral, že teď bych potřeboval teda tužší. Stejně tak Yamaha není drncák, dokážete s ní bez problémů žít i na horších površích, a když přijde technický úsek s dobrým povrchem, je to hotová nirvána. Takhle snadno a přesně by se snad motorka téhle kategorie ani neměla ovládat. Zkrátka rozdíly cítíte hned a jsou velké, ale není možné říct, co je horší, protože to funguje oboje na české silnice velmi dobře. Po stránce ovladatelnosti vede Yamaha, Kawasaki tady platí daň za svou kapotážovou odulost, která se však stane výhodou, když přijde na dlouhé cesty – v tomhle jsou prostě karty dané.

Rozdíly jsou i v brzdách, i když vlastně opačné, než byste čekali. Yamaha montuje o fous menší přední kotouče (menší gyroskopický efekt rovná se snadnější zatáčení), zato je vybavuje těmi svými známými čtyřpístky, ovšem svou funkcí jsou tyhle brzdy docela zklamání a za poslední dobu to není první Yamaha, která nás při testu svou brzdovou soustavou zrovna nenadchla. Když si tak vzpomenu na první svezení na Traceru, které proběhlo letos v únoru na Tenerife, tak ani tam jsem brzdy zrovna dvakrát nechválil. Nejsou vyloženě špatné, jen prostě čekáte víc a porovnání s Versysem Traceru situace vůbec neulehčuje. Nevím totiž, jak to Kawasaki dělá, ale všechny modely, na které montuje tyhle dvoupístky od Nissinu, brzdí prostě skvěle. Síla, citlivost, a přitom fakt jen pouhopouhé plovoucí dvoupístkové třmeny.

Kterou na co a za kolik

Jestliže ve většině testů se nám stává, že během nich objevíme vlastnosti, které bychom na začátku netipovali, tento zakončíme úplně stejným verdiktem, jaký jsme naznačili už na začátku. Oba stroje spadají do stejné kategorie, ovšem zatímco Kawasaki Versys je cesťák, který potěší sportovními vlohami, Yamaha Tracer je sportovec, který potěší praktičností. Jelikož stojí úplně stejných 210 tisíc (za testovanou Kawu v barevném provedení SE dáte 215, ale bílá nebo khaki je za 210), je jen na vás, kterým směrem vás to táhne. U Yamahy dostanete modernější stroj na svižné výlety, u Kawasaki více prostoru i výbavy na delší cestování. Tahle cena je mimochodem úplně v normálu, konkurenční Suzuki V-Strom 650 stojí to samé, za verzi XT si připlatíte desítku. A za 210 se aktuálně prodává i Honda NC750X s dvouspojkovým automatem DCT, která však jde trochu jinou cestou (za verzi s běžným řazením dáte 185). Mezi konkurenty musíme zařadit ještě CFMOTO 650MT, které výrazně boduje cenou pod hranicí 150 tisíc včetně turistické výbavy, a vršek této třídy bychom s přimhouřenýma očima ohraničili BMW F 750 GS v základu za čtvrt milionu korun. A co si o obou testovaných motocyklech myslí Zajoch? To zjistíte v následující kapitole.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

Kawasaki
+ prostor a komfort
+ ochrana proti povětří
+ brzdy

Yamaha
+ moderní design
+ motor
+ sportovní nátura


Kawasaki
- je vidět věk
- méně dynamiky proti Yamaze

Yamaha
- není na úplně dlouhé cesty
- brzdy


Který motocykl byste si vybrali vy?

  1. Hlasováno: 143x
  2. Hlasováno: 137x

Hlasování

Dotazník se zobrazí pouze přihlášeným uživatelům. Nejste bohužel přihlášení, tuto akci můžete provést v pravém horním rohu nebo se nově registrovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 69 Kč od 8 uživatelů.
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
PlusOne přispěl 9 Kč
zabl přispěl 9 Kč
nous přispěl 9 Kč
Páčkalíny přispěl 6 Kč
MiroSz63 přispěl 9 Kč
Skoba přispěl 9 Kč
Zdenek54 přispěl 9 Kč
Freddy_X přispěl 9 Kč
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (4x):



TOPlist