Podivná motodvojička na cestě do Bílého Potoka.

V pátek 24.7.2015 jsem realizoval nápad, který mě držel asi od mých pubertálních patnácti let, kdy jsem sníval vlastnit Simson S51 nebo MZ 150 a absolvovat na dvou kolech cestu do míst, kde jsem započínal první krůčky na tomto světě a kde jsem rok co rok jezdil každé léto na prázdniny. 
Tento nápad jsem uskutečnil s mým otcem, který neodolal se ke mě připojit a nebál se zariskovat sednout na svou „závodní babičku“ Benelli 350 RS z roku 1979 , která doposud jezdila maximálně na nějaký ten sraz veteránů a kolem dětmarovického komína. 
Hned po práci jsem dotankoval v Karviné do svého městského skútru Honda PCX 125 plnou nádrž sto-oktanového benzínu Verva 100 za 150,-Kč  ;-), vyzvedl otce a vyrazili jsme směr Javorník - Bílý Potok.
Počasí bylo díky teplotám dosti úmorné a několikrát mě přepadla myšlenka, že to nebyl moc dobrý nápad vyrazit v takovém pařáku na strojích, které nejsou vhodné na nějaké to delší cestování. Od Hlučína jsem si ale cestu začínal tak nějak užívat a jediné co mě trápilo byl otlačený zadek. Ten problém se ale sám vyřešil a zadek přestal v Městě Albrechtice bolet a jen tak mravenčel. Mám za to,že mi asi na nějaký čas odumřel. 
Od městka Kravaře už to začalo mít tu atmosféru vesniček podobné trilogii Slunce seno nebo Chalupářu a kilometry utíkali jeden za druhým jako po másle. Výkonnostně si oba stroje sedli a ačkoli je tam rozdíl obsahu v případě Benelli oproti PCXku dvojnásobný, tak šlo poznat, že pokrok v technice nezastavíš a směšná stodvacetpětka více než stíhala. Nejčastější číslice na tachometru byla 80-90km/h o které si i myslím, že je tak akorát na cestování na dvou kolech.
Cestou tam jsme absolvovali tři čůrací zastávky a jednu tankovací. Babička byla více žíznivá a nestačilo ji natankování plné nádrže za tři sta, takže tatík tankoval celkem 3x (300Kč+200Kč+250Kč). Mě stačilo dotankovat jen jednou na cestě zpět za 100,- a ještě jsem dojel s poloviční nádrží domů :-) 
Kromě vynikající spotřeby se na Hondičce celkem dobře jelo a ačkoli nemá ochranu před větrem jako moje béjvalka(Aprilia Atlantic 500), tak to s plexi od Givi(je o 18cm větší než originál) šlo bez problému vydržet a cestování bylo příjemné. Posteskl jsem si jedině nad originál pneu od Hondy, které lepí k asfaltu jen, když jsou cesty suché a čisté. Za deště a prachu vám lepí tak pak maximálně u zadku.

Za cca necelé tři hodiny jsme byli v městě Javorník, kde z nás veškerá nervozita spadla a těšili jsme se jak překvapíme nic netušíc prarodiče večerní návštěvou. V městě Javorník potěšil otce nějaký náhodný kolemjdoucí, který začal obdivovat Benelli se slovy „beautiful“ a následně se ukázalo, že se jedná o italského turistu :-) . Požádali jsme ho tedy o společné foto a pokračovali do vesničky Bílý Potok. Tam jsme najeli na asi 3km dlouhou čistokrevnou off-roadovou cestu, kde naše stroje vypadali jako zjevení a museli jsme jet hoooodně pomalu. Dojet se nám podařilo bez jediného šrámu a prarodiče jsme pořádně překvapili. Dokonce tak moc, že jsem málem skončil se slzákem v obličeji a paralyzován paralizérem :-) Večer jsme opekli párky, které jsme zapili pivem a u ohně jsme vzpomínali na báječné léta strávené na tomto místě.

Ráno vyspaní na čerstvém vzduchu do růžová jsme si udělali smaženici na ohni, posbírali lesní plody a vyrazili zpět domů. Ještě v životě se mi nestalo, že bych měl pocit, jako bych si předplatil cestu jen sám pro sebe, a z Javorníku snad do Zlatých Hor jsme nepotkali žádné auto. Na nových cestách v horských průsmycích to byl učiněný motoristický ráj. Několikrát mě napadla hláška z filmu Vesničko má středisková, kdy pan Hrušincký v roli doktora říká svému psovi: „Alpy tě ohromí Karle..ale tohle tě dojme...  To není země, to je zahrádka!“
Vůbec celou cestu jsme si až na počáteční obavy a nervozitu neskutečně užili a je na co vzpomínat. Já jen doufám, že se na toto místo podívám ještě mnohokrát a příště třeba na kole ;-)

Kilometrů celkem 324
Čas cca 6hodin v sedle městského skútru a veterána.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE