Do Chorvatska přes Gardu a Benátky

23.8.2015

Výjezd z domova byl plánován na 8.00 hod. Máme před sebou dlouhou štreku na Lago di Gardu. Vše bylo naloženo na motorku den předem, ale přesto se nepodařilo vyjet, tak jak bylo naplánováno, nakonec vyrážíme až v 9.30 hod. Po asi 15 km se Dana potřebovala přiobléknout, proto první zastávka proběhla hned u Sokolova. Také jsme zjistili, že naše vlajka ČR už je po několika málo „km“ tak trochu odrbaná a že asi nepřežije celou naší výpravu. Cesta proběhla celkem v pohodě až na zácpy na dálnici v Německu okolo Mnichova, ale to k cestování neodmyslitelně patří. Počasí nádherné, teplota přes 30 stupňů, takže když jedete 10 km asi 3 hodiny, tak je to dost nepříjemné. Při zastávce v Německu na pumpě byla již naše vlajka téměř na odpis, tak jsme ji raději sundali. Cestou Dana přišla o motorkářský šáteček s lebkama, který byl sice uvázán na 2 uzly a přesto jí uletěl z krku. Asi 45 km před Gardou jsem omylem sjel z dálnice a tak jsme jeli přes nádherné pohoří krásnou klikatou silnicí, docela jsem si to užíval. Akorát nás tlačil čas a začalo se stmívat. Do kempu v Torbole „Al Porto“ jsme dorazili večer, takže stavění stanu po tmě s čelovkou a ještě začalo poprchávat.

Celkem asi 12 hodin jízdy. Prdelky jsme měli naklepaný jak bifteky. Kemp byl menší, ale perfektně upravený, každý centimetr pozemku využitý a vše perfektně zorganizované. Sociálky perfektí a čisté.

24.8.2015 

Probudili jsme se do rána deštivého, ale teplého. Po snídani nás první kroky vedly k jezeru Lago di Garda asi 50 m od brány kempu, které nás uchvátilo svou čistotou a nádherným umístěním obklopeno horami i přesto, že je jen 60 m.n.m. Prozkoumali jsme okolí celkem podrobně. Ještě tento den nás několikrát zastihnul teplý déšť, který nám náladu nekazí, protože je tam nádherně. Počasí se začíná vybírat. Odpoledne podnikáme pěší výlet podél jezera do Riva del Garda. Opět nás stíhá déšť. Večer opět na obchůzce zmokneme, ale je stále teplo. Uléháme v pozdních hodinách.

25.8.2015 

Probouzíme se do nádherného dne. Vyrážíme pro pečivo do místního konzumu. Po 2 nocích strávených na samonafukovací karimatce 2,5 cm byla Dana značně otlačená, tak kupujeme nafukovací matraci, pro její větší pohodlí. Já získávám jako bonus její karimatku, takže na dvouch je to také lepší. Dopoledne vyrážíme na výlet do nedalekého městečka Arco nad kterým se tyčí zřícenina hradu Arco. Po prozkoumání historického centra městečka a po výšlapu na hrad klikatými cestičkami si užíváme nádherných výhledů. V 30 stupňovém vedru a v motorkářských kalhotách a botách, bundy jsme nechali v motorce, to nebyla „úplná idylka“. Při dotazu kolemjdoucích, kudy se jde na hrad, nám bylo odpovězeno, že v tomto oblečení těžko. Ale zvládli jsme to. Z Arca vyrážíme k dalšímu cíli na jezero Lago di Ledro, ke kterému stoupáme na motorce krásnými zatáčkami a užíváme si cestu bez zátěže. Po procházce volíme v tamní výletní restauraci oběd (pasta, pivo a kafe za 10 euro za 1 ks ) a vracíme se zpět na Gardu. Počasí je výborné a je teplo přes 30 st., jdeme na pláž a koupeme se, na pláži usínáme a užíváme si šumění vlnek jako u moře. Večer ještě procházka po Torbole.

26.8.2015

Ráno nádherné počasí. Nákup v konzumu a po snídani dopolední koupačka a odpočinek na pláži. K obědu výborný Gyros. Po obědě vyrážíme podél jezera ( tentokrát už na lehko v kraťasech a tričku ) do městečka Malcesine, kde procházíme starobylými kamennými a malebnými uličkami. Zde jsme zažili trošku stresu, když jsem při povalování na sedacím vaku vytratil z kapsy kraťasů kameru a zjistil jsem to skoro až u motorky. Hned mě napadlo, kde jsem jí asi ztratil, běžel jsem rychle zpátky a jak jsem jí tam viděl ležet, spadl mi kámen ze srdce. Ale hlavním cílem byl výjezd kabinkovou lanovkou na horu Monte Boldo. Nakonec jedeme jen do stanice Sant Michel, protože se horizont lehce zamlžil a výhled i fotky by nestály za nic (tím jsme ušetřili 24 euro za druhou část trasy). Kocháme se pohledem na jezero a okolí z ptačí perspektivy. Vracíme se do Torbolle a večer trávíme na Gardě koupáním a relaxujeme před odjezdem do dalšího cíle náší výpravy a tím jsou Benátky.

27.8.2015 

Probouzíme se do nádherného rána. Kemp musíme opustit do 12:00 hod. Po snídani začínáme pomalu balit. Před odjezdem si vaříme oběd z našich zásob. Udělalo se hrozné vedro. Platíme kemp v 11:55 a vyrážíme na cestu do oblasti Venézie. Jedeme podél jezera na jih a stavíme se v Sirmione zjistit jaké to je na druhém konci jezera. Procházíme se po pobřeží a jedním z mnoha kempů. Tato oblast nás nenadchla, široké ploché jezero, žádné horizonty, voda nebyla tak čistá jako na severu a u vody byl cítit smrad chaluh. Sem určitě nepojedem. Cesta probíhá bez problémů, volíme jízdu mimo dálnici a užíváme si to. Nakonec volíme kemp Altanea v Duna Verde, kam dorážíme asi v 17 hod, stavíme rychle stan a po celém dni cestování se těšíme na koupání v moři. Voda úžasná, ani se nám z ní nechce ven. Ke stanu dorážíme skoro za tmy. Jdeme do místní restaurace na večeři, dáváme si Lasagne Bologneze a sklenku vína, já si dávám ještě kafe a jdeme spát.

28.8.2015 

Po snídani vyrážíme na výlet do Benátek, skoro celou cestu jedeme v mlze, blížíme se k Venezii a mlha se trhá, je nádnerně slunečno a teplota vysoká. V Benátkách za parkovacím domem nacházím malé parkoviště, kde je vesměs samá rezervace pro taxi a podobně. Parkuji v malé mezeře vpravo od poslední rezervace pro taxi. Jeden taxikář mě vyhrožuje, že mi to nechá odtáhout, vysvětluji mu za pomocí rukou, že zákaz platí vlevo od značky a vzhledem k tomu, že před pár minutama šly okolo policistky s blokem v ruce, motorku si prohlédly a šly dál, tak jsem si byl jistější. Po zaparkování se za dodávkou převlékáme do kraťasů a trička, mažeme se zvenčí a po zakoupení mapky města vyrážíme na obhlídku Benátek. Po návratu jsme zjistili, že nám taxikář zablokoval motorku, abychom nemohli vyjet. Šli jsme se zase za dodávku převlíct do motorkářskýho a než jsme se vrátili, taxík mezi tím odjel a my jsme také v pohodě odjeli. Odpoledne se vracíme zpět do kempu se zastávkou v Lídlu, kde nakupujeme něco k večeři a nějaké zásoby na druhý den na cestu do Chorvatska. K večeři si dáváme míchaná vajíčka na cibulce s chorizem a pečivem. Tuto večeři jsme si pro velký úspěch zopakovali ještě v Chorvatsku. Po večeři posedíme se sousedy Čechy, kteří zde přespali a rovněž pokračují do Chorvatska a jdeme na kutě. Ráno nás čeká balení a cesta.

29.8.2015

Vstáváme opět do nádherného dne a po snídaní a přípravě svačiny na cestu, balíme a kemp opouštíme čím dál tím rychleji. Je vidět, že už máme rozdělené úkoly a vše jde velmi dobře. Jsme již prostě sehraná dvojka. Při placení smlouvám a snižuji cenu za noc z 36 na 27 euro a spokojeně vyrážime. Vybíráme si cestu mimo dálnici a děláme dobře, není tu skoro žádný provoz. Navigace nás vede pěknou krajinou a dost si to užíváme. Díky intercomu (z Globusu za 300,- Kč ) se můžeme bavit o tom co vidíme a to je super. Přejíždíme Slovinsko, tam kontrolují pasy a také tankujeme zatím nejlevnější benzín 1,24 Eur. Frčíme dál s malými přestávkami, svítí slunce a je vedro, těšíme se na moře. V odpoledních hodinách dorážíme do plánovaného místa, kempu Otatije v Ičiči. Vybíráme místo pro postavení stanu ve stínu a s výhledem na moře. Kemp trochu strohý, ale bylo zde čisto, troje sociálky se sprchama neustále obcházela uklízečka. V okolí téměř nikdo, opodál stanoval párek mladých lidí se Slovenska z Bratislavy se kterými se seznamujeme a večer jdeme posedět na pivo. Sledují naše vybalovaní a diví se odkud ty všechny věci vyndaváme a kde že jsme je měly. Jó, to je výhoda Goldwingu.

30.8.2015 – 4.9.2015

Celý týden zůstáváme na jednom místě a užíváme si pohodu, krásné čisté moře a slunce. Našli jsme si betonovou pláž za marínou na kterou docházíme asi 12 mimut a kde je vstup po schůdkách rovnou do vody. Vzhledem k tomu, že končí sezóna, tak je zde skoro prázdno, pláž je dlouhá asi 50 m a když se tu sejde 10 až 15 lidí tak je to maximum. Na dohled od pláže asi 10 minut je malebná hospůdka s výhledem na moře, kam jsem si párkrát odskočil na pivo nebo kafe.

Další hospůdka byla cca 5 minut chůze po schodech skrze opuštěný rekreační areál, hned u silnice, kde čepovali Staropramen. Tam jsem viděl pro nás nemyslitelnou věc. Hospůdka byla na křižovatce se stopkou. Občas zastavilo na stopce auto, řidič vylez dal si pivo a jel dál. Za chvíli přijelo jiné auto a zase se vše opakovalo, tohle tam bylo prostě běžné. Během druhého dne si pořizujeme masku se šnorchlem. Šnorchlování je bezvadná zábava, Dany oblíbená. Prozkoumáváme okolí Opatije pěšky i na motorce. Navštěvujeme okolní městečka a při té příležitosti se pídíme po nějakém obchodu, kde bychom koupili na vařič náhradní bombu, která nám asi brzy dojde. Chorvati používají jiný typ než je obvyklé na západě, ale nakonec jsme sehnali v Rijece v Hervisu. Navštívili jsme okolní městečka Ika, Lovran, Medvedje, Opatija, Rijeku. Měli jsme v plánu objet celou Istrii, ale bylo takový vedro, že jsme se rozhodli užívat si moře. Vzdali jsme i výlet do Puli, kam vede z Opatije evropská 66 dlouhá asi 90 km. No, ale aspoň pár kilometů jsem po ní ujel. Celodenní výlet do Rijeky se taky vydařil, zaparkovali jsme na pobřeží na chodníku, protože já se prostě s tím parníkem mezi ty skůtry nevejdu. Prošli jsme se po pobřeží, mají tam nádhernou a obrovskou tržnici, prošli jsme si korzo, spousta butiků jako všude ve větším městě, ale uplně jiné zboží, než na jaké jsme zvyklí i když se jedná o stejnou značku obchodu. Když jsme se vrátili na pobřeží, tak se u naší motorky motal policajt, tak jsme trochu znervózněli a proto jsme šli raději do blízké restaurace na oběd, kde jsme měli motorku stále na dohled. Policajt stál stále u motorky a telefonoval, tak to jsem znervózněl ještě víc. Nakonec přijel ještě jeden policajt a to už jsem byl na mrtvici. Už jsme byli po jídle a policajti stáli pořád u naší motorky, tak jsme raději šli do města, kde jsme prolezli jeden obchoďák trochu nakoupili a vraceli se s obavama k motorce. Policajti tam nebyli, tak jsme urychleně nasadili helmy a během pár vteřin uháněli pryč. Cestou jsme se stavěli ještě v jednom obchoďáku, který jsme si vyhlídli cestou, byl tam i Hervis a tam jsme si konečně koupili plyn na vařič, který jsme nakonec použili až poslední večer před odjezdem. Pobyt na Istrii jsme si moc užili, byl to opravdu odpočinkový týden.

V pátek večer platíme kemp, protože ráno máme v plánu vyrazit co nejdříve k domovu a to na jeden zátah. Večer ještě vyrážime do rybářské hospůdky v přístavu na večeři, kde jsme si dali ryby, ale nebylo to nic moc, pivo dobrý. V noci byla bouřka, tak jsem uvítal, že se ochladí a cesta domů bude příjemnější.  

5.9.2015

Vstáváme trochu déle než jsme plánovali, protože po dešti se spalo opravdu dobře. Snídáme a začínáme balit. Zase jsme rychlejší s balením. Vyrážíme asi v 10.00 hod, čeká nás cesta non-stop do K. Varů, navigace ukazuje čas cca 8,15 hodin jízdy, ale už předem víme, že skutečnost bude jiná, přestávky a zácpy čas prodlužují. Nalodíme vše na motorku a vyrážíme směr domov. Ještě v Chorvatsku začíná malinko poprchávat. Naplnili se naše nejhorší představy a to, že bude pršet. Od Slovinska až do K. Varů jedeme v dešti, takže došlo i na nepromoky (velice dobře posloužily ty z pracovních oděvů za 260,- Kč ). S povinnými přestávkami jsme se občerstvovali teplými nápoji na pumpách. Ještě ke všemu během cesty měla Dana několikrát střevní potíže. Dneska se tomu smějeme. Před Mnichovem začala zácpa a začali jsme popojíždět, v tom jsem uviděl malou odbočku z dálnice do nějaké vesnice. Z levého pruhu jsem prokličkoval a odbočil, po pár metrech jsem zastavil a čekal až navigace přepočítá, a objeli jsme Mnichov po vedlejčích cestách, ani nevím jak. Cesta v dešti nebyla snadná, mokrý plexisklo na motorce i na helmě a není vidět na cestu, po tmě mimo město nebylo vidět ani na 5 metrů. Když skončil provoz a jeli jsme sami tak jízda 80kou byla dost riskantní. Za Regensburgem jsem se pověsil za obytný kamion, který mě předjel a jel stabilně 100 - 110 km/h. Jel jsem za ním s odstupem asi 100 m poslepu, vlastně jenom podle světel kamionu. S odstupem času jdou ty nepříjemné zážitky stranou a zůstávají jen ty pěkné. Domů jsme dorazili po půlnoci vlastně už v neděli 6.9.2015 v 1:45 hod. To je 15 a 3/4 hodiny z toho 12 nodin v dešti. Nebylo to tak strašný, jak to vypadalo, akorát jsem měl z prdele fašírku. Motorka vše vydržela a bez problémů nás bezpečně dovezla domů. Nic nás neodradilo a začínáme plánovat další výpravu na rok 2016.  

Závěr

Celkové náklady  pro 2 osoby:  25.326,- Kč,
Ubytování celkem                      8.203,- Kč,
Benzín                                      5.593,- Kč,
Poplatky dálnice, tunely              1.526,- Kč,
Jídlo, vstupy a ostatní                10.004,- Kč,
Ujeto celkem :  2340 km,   
Spotřeba: 6,4 l/100,
Kempy : Itálie – Torbole Al Porto, Duna Verde Altanea. Corvatsko Istrie – Ičiči kemp Opatia

Byla to perfektní dovolená, až na první a poslední den bylo překrásné počasí, dost jsme si to užili. Dopřáli jsme si slušně vybavené kempy – jen pozor – v zahraničí mají sice kuchyňky, ale jen na mytí nádobí, vařiče tam nenajdete, ty musíte mít své, pokud si chcete udělat kávu či čaj a něco malého uvařit. I když neumíte řeči, vždy se nějak domluvíte, tak se nebojte vyrazit. A kdyby bylo nejhůř, tak to můžete kdykoliv otočit. Dovolená vyjde levněji a program dne si řídíte sami.  Tak nemějte obavy a vyražte si  splnit svůj sen.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE