Na kafe a oběd do Rijeky

To jsme si tak jednou s kamarádem řekli, že by bylo fajn si zajet do Rijeky na kafe a oběd. A tak jsme jeli.
Vyrazili jsme v pátek, v práci jsem nahlásil sick day, kamarád Lukáš den dopředu zamluvil apartmán v Rijece a oba jsme se potkali brzo ráno v devět hodin na benzince ve Strání. Doplnili jsme nádrže našich motocyklů - Lukášovy Yamahy FZ6N, které říká Venom a mého Čerta - Buell 1200, vypili kafe a vyjeli vstříc dobrodružství.
V Novém Mestě nad Váhom jsme najeli na dálnici k Bratislavě, kde jsme se po přejetí Prístavného mostu přes majestátní Dunaj, přioblékli, protože byla fakt kosa. Byl jsem moc rád za vyhřívané rukojeti na Čertovi, jinak bych to v letních rukavicích nedal. 
Nemaje žádné zkušenosti s cestováním, zvolili jsme co nejkratší a nejrychlejší cestu, většinou po dálnicích. 

V Maďarsku jsme zamířili směrem na Szombathely a potom na Lenti, bylo znát teplejší klima, ale zvlášť dole na jihu se rozfoukal vítr. Všichni mi říkali, že je Maďarsko nudné, samá rovina, ale mně se moc líbilo, po dálnici se nám jelo krásně, okolí bylo jako zahrádka a potom, na jihu, kde jsme jeli po vesnicích, jsem obdivoval pěkné malé domečky a všudypřítomné maďarské vlajky. Zastavovali jsme na občerstvení nás i strojů, cestovní rychlost jsme udržovali kolem stovky.
Po přejetí hranice s Chorvatskem jsme zase najeli na dálnici A1 směr Zagreb, u kterého jsme se dostali do pořádné zácpy. Snažili jsme se ji, místy celkem úspěšně, prokličkovat, ale hodně nás zdržela a vlastně od Zagrebu jsme furt měli nějaké zpomalení a kolony. Vynahradila nám to nádherná krajina, opravdu se bylo na co dívat, za každým tunelem nás čekalo trochu jiné počasí, moc jsem si to užíval, i když únava se už pomalu hlásila. Potkali jsme dokonce i místního strážce zákona na motocyklu, zamával nám a zmizel v dáli. 
U Karlovace se už setmělo, tak jsme někde od Delnice přijížděli do Rijeky už za tmy, cítil jsem moře a viděl osvětlené pobřeží. Dojalo mě to.
Projeli jsme Rijekou a našli ubytování, bylo v hrozném kopci, ale ráno se horší příjezd odměnil krásným výhledem na moře.
Seběhli jsme dolů, k nejbližší "pláži", kde jsem se hned napil vody. Byla slaná! Jsme u moře! 
Horší to bylo s jídlem, plánovali jsme si bohatýrskou večeři a v okolí nebyla otevřená žádná restaurace. Taky pro koho, v dubnu. Ale po dlouhém pátrání jsme objevili aspoň pekárnu, kde už teda boreček zavíral, ale kšeftu si hleděl a prodal nám pár baget a nějakého pečiva. No nic moc, ale byli jsme rádi i za to.
Druhý den nás odměnil za únavnou cestu! Ráno bylo krásné, trochu v oparu, uvařili jsme si kafe, skromně posnídali, pomazlili se s kočkou domácích a vyrazili na výlet.

Nejdříve do přístavu v Rijece, obdivoval jsem obrovské lodě a po očku se díval, jak místňáci chytají ryby. Jen tak na vlasec s háčkem a maso z malé škeble. To příště zkusím taky. A potom jsme jeli po Jadranské magistrále! Bylo to něco úžasného, vpravo moře, vlevo skály, nádherné zatáčky, moc jsem si to užíval. Jako nezkušení nováčci jsme nejdřív dodržovali šikanózní rychlostní limit. Potom, co nás předjelo pár aut, jsme se už sladili s tempem ostatních. Úžasný je Krčki most, překrásná stavba klenoucí se nad mořem. Trochu lituju že jsem ho nevyfotil, bylo to tolik zážitků najednou! Jeli jsme potom podél pobřeží do Selce, kde jsme si na místní pláži smočili nohy, v taverně poobědvali čerstvé ryby a koupili si pár přívěsků a magnetek u Chorvata, který dlouho žil v Praze. Svět je malý.
Projeli jsme se až do Klenovice, kterou jsem znal z vyprávění bývalého šéfa. Kemp je úplně jiný, než znám z historek o odfouklém stanu a karavanu tři kroky od moře.  Prošli jsme se kolem laguny na poloostrůvek Sveti Anton, kde jsme na památku očurali maják. To je důkaz, že jsme tam byli, to nám už nikdo neodpáře! 

Zpátky do apartmánu jsme kolem Bakarského zálivu jeli pro změnu po krásném asfaltu dálnice E65, pěkně svižně, Lukáš se s tím nemazal! Projeli jsme Rijeku a v místním Lídlu si nakoupili něco málo na vylepšení včerejších baget a pivo na večer. Nešlo mě platit kartou, asi jsem byl přes limit, zachránilo to pár eur, co mě zbyly z jakési staré dovolené. Večer jsme poseděli u moře, pili pivo, zakusovali salám a klobásky. Bylo to parádní zakončení dne.

A v neděli ráno jsme se už balili. Posnídali jsme kafe a o máslo a šunku vylepšené bagety, nabalili motorky, na místní benzince mě Chorvat rozchodil zlobivou karticu a mohli jsme vyrazit k domovu. Naposledy jsme se podívali na moře, prokličkovali Rijekou (já i na pár červených, za to se stydím) a najeli zase na dálnici. Lukáš jel zase jako první, zalehl na nádrž a už jsme mazali! Zpáteční cesta nám zabrala mnohem míň času, jeli jsme rychleji a hlavně jsme nepotkali žádnou kolonu. Tentokrát bylo hodně znát jak se změní počasí za každým tunelem, střídalo se sluníčko, mraky a semtam i slabé mrholení. U benzinek, při kafi, jsme se dívali na borce s nabalenými GS a Multistradami, srovnávali jejich kufry a naše skromné, na "punk" zabalené tašky a přemýšleli co asi všecko vezou.
Poslední zastávku jsme si dali v Maďarsku, v Jánossomorja, před najetím na dálnici. Profrčeli jsme kolem Bratislavy směrem na Lanžhot a Břeclav, kde jsme sjeli na silnici 55. Doprovodil jsem Lukáše do Slavkova a zamířil domů, do Uherského Brodu. 

Byl to super výlet, pro mě poprvé tak daleko na motorce, poprvé v Chorvatsku, se skvělým kamarádem, opravdu jsem si to užil.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE