Tour de Corse 2024
Text: OndraF | Zveřejněno: Včera | Zobrazeno: 3 051x
Pár dní putování po "ostrově vůní a barev".
Kapitoly článku
Neděle 8.9.2024: Praha – Lucca
Jsou čtyři hodiny ráno, neděle. Po dvou měsících letních veder se začátkem záři do středomoří od Atlantiku řítí cyklonální porucha… a já se vydávám na dlouho plánovaný rodinný baboletní výlet směr Korzika.
Logistika výpravy je tentokrát poněkud složitější. Kuba vyrazil už včera, courá se někde po pevnostech kolem Gardy, dneska odpoledne bychom se měli potkat někde v Itálii pod Alpama. Pak už spolu zamíříme k Livornu, kde už netrpělivě čeká skútr, který tam Kačce briskně a spolehlivě přepravilo Prontomoto. Jeho majitelka doletí do Pisy druhý den ráno, jeden z nás ji vyzvedne na letišti a dojede do Livorna, zatímco druhý tam v rámci urychlení pojede rovnou a zatím vyzvedne skútr. Pak se tam všichni sejdeme, přeházíme si věci a vyrazíme na trajekt. Na to celé budeme mít dvě hodiny od příletu letadla do nástupu na loď. Jak prosté, milý Watsone.
Zářijová tlaková výše znamená už pěkně studený vzduch a teplota při ranním výjezdu tomu odpovídá - je krásných 8 stupňů, všechna topení topí naplno, ale stejně je kosa. Někde u Strážného ale začíná lézt sluníčko, přehoupne se to nad deset a to už jde. Pak už je až po Brenner krásně. Za Alpama se ale stahujou mračna, ještě do Trenta je to suchou nohou, ale pak konečně začíná slibovaná slota – nejdřív prší a pak už jen leje a leje. S Kubou se potkáváme na pumpě kdesi na dálnici, kde totálně zmáčení a se zamlženým plexi každý stojíme z jedné strany toho samého stojanu a voláme si, kde teda seš?!
Někde za Modenou sjíždíme z dálnice a jdeme přes starou dobrou superstrádu SS12 Brenner – Pisa přes Passo Abetone – cesta je to normálně krásná, ale dneska teda moc ne, buď prší, nebo jedem v mraku, a navíc máme zpoždění a na passu nás zastihuje tma. Jenže zítra je plán napnutý jako kšandy a tak se v noci a v tom největším lijáku na návětrné straně Apenin doslova brodíme serpentýnami dolů do Luccy, kde jsme sehnali ubytování. Leje tak tragicky, že musím mít otevřené hledí a tudíž i sundané brejle, takže vidím úplný prd, do toho fičí vichr přímo do ksichtu, urval molitan a déšť zatopil mikrofon od interkomu, který tudíž přestal fungovat, helmou mi teče do bundy, boty i rukavice to taky dávno vzdaly... no moc nóbl jízda. Vytřeštěné oči majitelky apartmánu mluvily za všechno. V apartmánu se samozřejmě netopí, takže boty, ponožky a rukavice sušíme fénem a po žárovkách lampiček a zbytek snad do rána aspoň trochu oschne.
Pondělí 9.9.2024: Lucca – Pisa – Livorno – Bastia
Přes noc se naštěstí slota přehnala a ráno sice ještě pěkně fučí, ale jinak je jako za katalogu. Organizačně kupodivu taky všechno klape na jedničku – letadlo přilétá včas, takže zatímco Kuba v Pise vyzvedává Kačku, já jedu rovnou do Livorna pro skútr. Chviličku bloudím než najdu to správné skladiště, ale vyzvednutí pak trvá jen pár minut i s kafem, takže pohoda. Sotva skútřík vytlačím ze skladu, ti dva už jsou tady. Ještě koupit něco k obědu, najít vjezd do přístavu a tradáááá, vyšlo to úplně na pohodu, dokonce zbývá čas i na krátkou procházku po Livorně.
V přístavu to začíná trochu zmatečným přejížděním z mola na molo a pokračuje dlouhým čekáním, protože trajekt připlouvá o hodinu později kvůli rozbouřenému moři. Aby toho zpoždění nebylo málo, pak ještě čekáme další hodinu a půl před přístavem v Bastii, než se uvolní to správné místo, takže když vyjíždíme z trajektu, už panuje hluboká tma. Ale sláva, jsme na Korsice!
Spaní máme domluvené kousek za Bastií v jakési vesničce, kde paní pronajímá malý domek v zahradě. Problém je v tom, že máme zpoždění a je dávno po domluveném čase příjezdu. Majitelce se snažím napsat na Whatsapp, ovšem ta odpovídá francouzsky jen že máme zavolat, až budeme ve vesnici. OK, dojedeme do temné a ztichlé vesnice, kde nás mapa vede úzkou uličkou do kopce mezi zahrady, všude tma jak v pytli. Vytáčím majitelku, ta brebentí cosi francouzsky a já nerozumím ani slovo. Naštěstí paní má řešení - když jí někdo nerozumí, zkouší mluvit hlasitěji a hlasitěji. Nakonec je slyšet přes na půl vesnice, a protože Kubovi se naštěstí nechce do úzké strmé uličky a čeká dole na křižovatce, panímámu kdesi v temnotě zaslechne (úplně odjinud, než kam jedem) a následuje šťastné shledání (vchod do domku je nakonec z opačné strany bloku zahrad, než kde ho ukazuje Booking). Takže hurá, spíme, hlídáni skulpturou mouchy tse-tse v nadživotní velikosti.
Já teda spím venku na kamenné terase, kde mě vprostřed nocí budí jen šílený štěkot, ryk a dupot stáda štvané zvěře a smečky psů. Někdo zjevně neměl moc dobrou noc.
