Marmeláda

Jelikož na Yamaha YS125ccm by to byl opruz tam jen dojet, jak pro dceru, tak i pro mě s ohledem na malou rychlost stopětadvacítky a omezený volný čas, tak jsme motorky hodili na přívěs. Jede s námi i mladší syn, který se mnou byl v Alpách na motokřtu jako spolujezdec hned jak mu bylo 12. No a pak ještě několikrát, protože Alpy se neochodí, teda neojezdí. Synek teď občas hraje jakési Isonzo, a tam je mapa Marmolada, o které jsem nikdy neslyšel. Cíl byl tady stanoven – prozkoumat horu a její nedávnou pochmurnou válečnou historii. Vyrážíme ve čtvrtek dopoledne. 

Cesta ubíhá v pohodě, provoz je přiměřený, do Bolzano přijedeme kolem 20h. Vezu velký stan, spacáky, kempink vybavení. Plán byl, že postavíme základní tábor někde v kempu kolem Bolzano. Vytipoval jsem si Lago di Caldaro. Jenže jsem jaksi zapomněl, že Itálie není Francie, a tudíž všechny kempy jsou totálně napráskaný, zvlášť když tam přijedeme takhle večer.

Zkouším ještě druhý kemp za rohem, ale je to stejný. Navíc to u vjezdu nelibě zavání WC a jak je tam miliarda lidí, tak mě to natěšení se na stanování rychle opouští. Takže otvírám mobil a Booking a rychle hledám nějaký ubytko, který nacházím kousek, jen 30 km daleko směrem na Lago di Santa Giustina za poměrně rozumný peníz. Jenže 30 km v této krajině to není na 30min jízdy, ale je z toho náročná hodina jízdy klikaticemi. Na penzík NonSoloMele přijíždíme v půl desátý. Ubytujeme se a mažeme na jedno do místní vesnické putyky. V pátek ráno sundáváme mašiny z vleku a jdeme na věc. Dnešním cílem je Zvon Míru. Jedem teda na jih, směr Trento a pak Rovereto. Všude jsou jabloně obsypaný jablky. Ale úplně všude. V š u d e! Bereme to kolem Lago di Caldonazzo, kde v sámošce kolem poledního koupíme suroviny, dáváme pauzu na svačinu a já se rychle vykoupu. Kolem 14h jsme u zvonu. 

Je hrozný dusno a 32st C. Tak tam chvíli poleháváme ve stínu na schodech hlediště, jsem ještě unavený z autopřesunu ze včera. Pak sjíždíme dolů do Rovereto a dáváme kebab. Přišel déšť, mám trošku strach o dceru. Koukám na meteoradary, má to za chvíli přejít, tak čekáme. V 16:30 vyjíždíme po mokrých silnicích směr sever zpátky na ubytko, kam přijíždíme v 19h. Večer jdeme do místní vesnické Pizzeria Fioz, kterou provozuje mladá Kanaďanka a Ital. Pizza je výborná. Za celý den jsme ujeli 195km.

Sobotní trip jsme nazvali Lagos. Jedeme opět na jih, míjíme Lago di Molveno, které nás svou krásou zláká ke koupání. Po osvěžení nasedáme na bajky a jedeme dál na jih k profláklému Lago di Garda. Nakoupíme svačinu v sámošce a jdeme se najíst na pláž v Riva del Garda. Opět skáču do vody. Je sobota a je tu dost lidí, tak jsme tu asi jen hodinku a valíme zpátky na sever přes Tione di Trento. V Pinzolo je nám už zase vedro, a tak stavíme u horského potoka a se synem se chladíme v brutálně ledové vodě. Po příjezdu nás majitel penzíku láká večer na vesnickou slavnost kam se jdeme rádi podívat. Dáme nějaký drinky a občerstvení, poslechneme si živou hudbu, která se synkovi zalíbí tak, že ji začne sledovat na youtube, a jdeme chrnět. Dneska jsme ujeli 207 km.

V neděli ráno se po třech nocích loučíme se sympatickým majitelem, který se hlavně živí, jak jinak, dodáváním technologií pro zpracování jablek, naložíme motorky na vlek a valíme směr hora Marmolada. Pro dnešek si od motorek odpočineme a trochu pochodíme. Ubytko jsem zamluvil hned ráno přímo na úpatí Marmolady v penziku Roberta, což jak zjišťuji později, je jméno sympatické majitelky s vytříbeným hudebním vkusem. Cesta autem od Bolzano směr východ je peklo. Jedem velmi pomalu v šílený koloně aut. Všechno turisti. Co naplat, je neděle. Zaparkujeme, zamluvíme si saunu na večer a seběhneme 500m k lanovce, která nás vytáhne s přestupem až do 3265mnm. Nikdy jsem takto vysoko nebyl a když jdu po schodech na rozhlednu, tak lapám po dechu, jak je těžké v řidším vzduchu dýchat. Ze summitu sjedeme do přestupní stanice, kde je muzeum, které si projdeme a pak už natěšeně jdeme prozkoumat všechny ty shelters a ostatní pozoruhodnosti, co tu rakousko-uherská armáda vybudovala. Je to úchvatné a děsivé zároveň. Je to jen pár let zpátky co ledovec opět vydal další mumifikovanou mrtvolu vojáka z velké války. Kolik jich tam ještě asi je? Po návratu na hotel jdeme do sauny a večer zakončíme opět u drinku za poslechu Radeckého marše a s pohledem na horu Marmolada .

Pondělní trasu jsem nazval Passos. Vyjíždíme směr jih přes Alleghe na Agordo. Motáme se po silničkách plných zatáček nahoru a dolů. Kousek před Lago del Mis projíždíme fantastickým údolím, které mi připomnělo okolí řeky Tarn ve Francii. 

V Sedico kupujeme svačinu a popojedeme kousek na sever, kde najdeme piknik místo k odpočinku a najezení. Poté mineme opět Agordo z východu a v průsmyku Duran (Duran!) dáváme pauzu a kafčo. Jedeme dále na sever až do Passo Giau, kde děláme fotky v cca 2300mnm. Obkroužíme Cinque Torri a vracíme se zpátky na hotel. Jen ten provoz začíná být šílený. Kdybych jel sám, tak to hravě prokličkuju. Ale musím se držet u dcery, která si samozřejmě na rychlé předjíždění kolon v horských klikaticích netroufá. Ostatně její Yamaha asi taky ne. Ještě mineme hotel a zajedeme 5 km k ledovému Lago di Fedaia pod horou Marmolada, kde se rychle (voda má tak 10st C) a nenápadně (zákaz koupání) smočíme.

Večer jedeme autem do vedlejší turistické vesnice na dražší hogofogo večeři, neboť dneska byl závěrečný poslední jezdecký den této křestní výpravy. Ujeli jsme opět cca 200 km. Uléhám do postele a v hlavě mám jistý plán. V úterý ráno se mi povede se vzbudit v 6hod a to znamená, že plán klapne. Děcka totiž spí min do 9hod a to znamená co? To znamená, že sundám kufry a jedu si zablbnout. Střihnu si za úsvitu na totálně prázdných silničkách 100 km velmi svižné jízdy. Jediný, kdo mě to ráno předjel, byl nějaký Slovák v Golf GTI, který měl evidentně stejnou myšlenku - užít si prázdných cest, které bohužel včera byly totálně zasekaný miliardou pomalu šinoucích se aut a karavanů. Přijíždím na hotel spokojený a zrelaxovaný. Vzbudím děti, dáme snídani, naložíme motorky a valíme zpátky domů. Na počest hory Marmolada a všude přítomných jablek jsme tento trip pojmenovali Marmeláda. Motokřest dcery s čerstvým řidičákem Alpami se zadařil!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE