Norsko - Nordkapp - Lofoten - Atlantic ocean road - Trollstigen - Bergen - Oslo

Při poslední cestě do Albánie v říjnu 2018 jsem začal dumat nad další cestou. Plánů bylo víc, ale nakonec zvítězil Nordkapp, Lofoty, Atlantic ocean road a další zajímavá místa ve Skandinávii. Protože jsem cca před 15 lety projel celou Skandinávii mimo Nordkappu kamionem a autobusem, znám tamní podnebí docela dobře. Zvolil jsem termín od 14.6. tak, aby mně to vyšlo na 15 dní. Počasí jsem moc neřešil vzhledem k délce cesty. Zhruba v únoru jsem zabukoval trajekty z Tallinu do Helsinek a z Trelleborgu do Sassnizu. Doporučuji zabukovat dostatečně dopředu, je lepší cena a nemusí být volné místo, pokud jedete bez rezervace. Při rezervaci jsem si vždy dal i jídlo a možnost zrušení 48 hodin před odjezdem. Je to sice o něco dražší, ale vzhledem k tomu, že trajeky se platí hned po rezervaci, doporučuji tuto volbu. Trajekty jsem bukoval přes Direct Ferries, vše proběhlo bez problémů. Zaplatíte, dojde potvrzení, které potom předložíte v přístavu na check-in odbavení. Nikde nemusíte chodit, všechno proběhlo bez sesednutí z motorky. Dostal jsem palubní lístek a lístek do restaurace. Pokud kupujete jídlo přímo na lodi, tak třeba do Helsinek stál oběd 28 euro. Další trajekty v Norsku není potřeba bukovat, většinou to ani nejde. Je to stejné jak zastávka autobusu. Přijedete do přístavu (většinou je to dobře značené) postavíte se do lajny (motorky najíždí vždy první) platil jsem pokaždé před vjetím na loď, jen kartou, ale berou i hotovost. Cesty trajekty po Norsku stály od 7 -130 NOK. 

Další částí plánování byla podrobná trasa. Podotýkám dopředu pro různé kritiky a rádoby cestovatele, že variant a tras je nepřeberně. Trasa, kterou jsem si naplánoval mně vyhovovala, včetně denního nájezdu kilometrů. Vyhovuje mně denní nájezd od cca 450 do 650 kilometrů. Jsem ranní ptáček, proto vyjíždím vždy kolem 6 hodiny ráno, a končím mezi 20. - 21. hodinou. Trasu na každý den mám přesně naplánovanou se zastávkami i konečnou s ubytováním. Nemusím stanování, proto všechno ubytování volím přes booking. 

A konečně k trase. Trasu vždy volím mimo dálnice, nebo jen nezbytně nutné delší přejezdy, pokud chci rychle překonat větší vzdálenost, u mě kolem 900 až 1000 kilometrů za den. Konečná trasa: Hodonín - Osvětim - Varšava - Ostrov Mazovský - Vilnius – Trakai - Riga - Tallinn - Helsinky - Tampere - Vaasa - Oulu - Kemi - Rovaniemi -  Kiruna  - Leppäjärvi - Nordkapp  - Alta - Svolvær - Bøstad - Ballangen - Bognes - Bodo - Sandnessjoen - Lysfjord - Namdalseid  -Trondheim – Valsøyfjord - Atlantic Ocean Road - Trollstigen - Innvik, - Aurlandsvangen - Stegastein - Bergen - Bergen – Jondal – Odda – Røldal – Notodden – Oslo - Marstrand - Göteborg - Helsingborg - Kodaň - Most přes Öresund - Trelleborg - Sassnitz - Berlín - Hodonín. Po státech přes Polsko - Litva - Lotyšsko - Estonsko - Finsko - Norsko - Švédsko - Dánsko - Německo. Do trasy plánuji, co chci vidět, hlavní město státu, kulturní památky a zajímavá místa. Nejde vidět a projet vše.

Příprava na cestu. V servisu si nechám udělat kompletní prohlídku motorky a dávám nové pneu (na Skandinávii nutné). Většinou vozím jen zadní Givi 58 l, kufr a vak 35 l na sedlo, tentokrát jsem si vzal i boční kufry. Pro nutné opravy si beru klíč na přední a zadní kolo, sadu na lepení, náhradní sponu na řetěz, žárovku, vteřinové lepidlo, (půl metru svařovacího drátu) - stahovací pásky, imbusy a klíče jen ty, které pasují na moto, tři šroubováky,  kompresorek, spojkové lanko, startovací kabely, pojistky, náhradní plexi na přilbu, kanystr 5 l, sprej na řetěz... Všechno zabere minimum místa, cca tak jednu čtvrtinu vaku na sedle. Možná se někdo bude divit proč vteřinové lepidlo a drát, věřte tomu, že se to již hodilo. Jednou, když praskl ventilek, tak vteřinové lepidlo ho podrželo až domů, a drát, když jsem měnil žárovku, u Versysu to není zrovna jednoduchá záležitost. Samozřejmostí jsou komplet nepromoky, do Skandinávie jsem vezl vzhledem k různosti počasí i zimní kalhoty, bundu a rukavice. Kanystr jsem naplnil až v Rovaniemi, nahoře je docela řídká síť benzinek, stalo se mně, že i cca 200 kilometrů jsem na benzinku netrefil.

Tím přípravy skončily, jídlo a pití neřeším, všude na benzinkách, restauracích a obchodech koupíte vše. Ve Skandinávii počítejte s tím, že je všechno tak 3x dražší než u nás, včetně ubytování. Vezl jsem s sebou hotovost 600 euro a 2000 NOK, na platební kartě je vhodné mít cca okolo 100 tisíc. Ve Skandinávii můžete všechno platit kartou, včetně tankování, trajektů a ubytování. Všude v případě nutnosti zaplatíte eury, jen v Norsku ne, tam šlo eury platit až od Osla dolů. 

Tankování ve Skandinávii - čerpací stanice jsou většinou otevřeny 24 hodin, tam, kde je obsluha, tak od 7.00 do 22 hodin, ve střední části Norska a zhruba od polárního kruhu je pokrytí řidší a většinou automat bez obsluhy. Samotné tankování u automatu je rychlé a bezproblémové. Vložíte kreditní kartu, zadáte PIN, pokud je více druhů paliva zvolíte druh a číslo stojanu, pak vám karta vyjede ven, pokud chcete vytiskne i lístek.

 

Pistoli vkládáte do nádrže až po vyjmutí karty, ne před. Odečte vám vždy jen cenu za natankované poh. hmoty. Pokud tankujete přes den, můžete u stojanu, kde je napsáno kassa, platíte u obsluhy, to však není u všech pump, většinou jen ve větších městech. Žádnou zálohovou cenu z karty automat neodečítá. Na pumpách je dostatek jídla i kafe. Výborné jsou jejich klobásy. Kávu si vždy první naberete a potom zaplatíte. Doporučuji termo hrnek, nemusíte řešit kelímek, tak mě to radili Noři. Ceny pohonných hmot jsem neřešil, liší se jen minimálně a jezdit kvůli pár drobným po městě a hledat nejlacinější pumpu mě nebaví, ostatně většinou ani výběr pumpy nebyl možný.

Radary, policie, provoz: z Litvy do Estonska pár radarů bylo, jsou dostatečně dopředu značeny, policii jsem potkal minimálně, nikde neměřili tak, jak u nás. Jet se dá docela svižně, v obcích jsem rychlost dodržoval cca +/- 10 km, mimo obce se dá jet, jak vám to pasuje, moje cestovní rychlost byla od 90 do 130 km, jak se říká na pohodu, to platí i pro celou Skandinávii. Ve Finsku jsou radary téměř na každé větší křižovatce, dostatečně dopředu značeny, policii jsem nepotkal, ve městech je provoz lehce hustější, mimo města a čím výše k polárnímu kruhu byl provoz minimální, stávalo se, že jsem i hodinu nepotkal žádné auto, po 17. hodině už nejezdil téměř nikdo, ani lidi v dědinách nevidíte, opět to platí pro celou Skandinávii.

Celou naplánovanou trasu jsem projel za 15 dní, denně jsem jel okolo 500 - 600 kilometrů (až na výjimku na Lofotech, 920 km), tak mě to vyhovuje, počasí bylo dost odlišné. Z  domova po Rovanicemi okolo 30°, od Rovaniemi po Nordkapp a až do Bergenu přes den mezi 8 - 14 stupni, ráno okolo 7 stupňů. Od Osla až domů pěkné počasí. Z celé cesty pršelo (nebo spíš mžilo) dva a půl dne, to se dá. Určitě si naplánuji ještě jih Norska se Švédskem. 

První den, 14.6.2019

Odjezd z domova v šest hodin ráno směrem na Ostravu mimo dálnici, dále do Osvětimi, kde jsem si chtěl projít konc. tábor Auschwit, bohužel nebylo volno, tak jen prohlídka po okolí a dál na Varšavu. Ve Varšavě jsem dojel do centra a ke Královskému hradu, pár fotek, kafíčko a dále na místo ubytování do města Ostrov Mazovský, penzion Dworek Nad Stawem.  Dnešní trasa: Hodonín - Ostrava - Osvětim - Varšava - Ostrov Mazovský, celkem 679 km (kilometry jsou vždy jen orientační, podle navigace TomTom 550 se mírně liší). Celý den vedro ve Varšavě bylo 34°. Silnice žádná výhra, ale dalo se to.

Druhý den, 15.6.2019

Odjezd ráno v 5.30 hod. směr Litva, přes přechod Ogrodniki - Lazdijai, tam jsou jen cedule. Dále po docela slušné silnici do Vilniusu na Gediminasův hrad nebo Horní hrad. Ve Vilniusu nic dalšího pro mě zajímavého nebylo, tak jsem pokračoval na Hrad Trakai.

Doporučuji, je to krásný hrad na jezeře, včetně okolí. Plno stánků a restaurací. Hrad stojí za prohlídku. Po prohlídce jsem pokračoval směrem do Rigy. Cesta výborná, provoz minimální, docela často byly stacionární a úsekové radary, v Litvě i Lotyšsku. Hraniční přechod z Litvy do Lotyška minete, pokud nevíte, kde je, jen cedule.

 

V Rize jsem si ještě prošel centrum a Dům Černohlavců, pěkné město. Pak už jsem přejel jen na ubytování do Apart Hotel Tomo. Dnešní trasa: Ostrov Mazovský - Vilnius – Trakai – Riga, 698 km. Počasí opět bez mraků 32°. Tankování bez potíží, čer. stanic je po trase dostatek, ceny zhruba stejné jak u nás.

Třetí den, 16.6.2019

Ráno po 5. hodině odjezd přes Pärnu směr Tallin. Tady pozor při plánování a bukování trajektu, je tu již časový posun +1 hodina. Já jsem měl trajekt s odjezdem z Tallinu ve 12 hodin. V přístavu musíte být 2 hodiny před vyplutím, proto jsem odjel tak brzo ráno. Chtěl jsem stihnout ještě prohlídku centra a Chrám svatého Alexandra Něvského, který je kousek od přístavu. Cesta do přístavu je značená velmi dobře, směr port a Helsinky. Adresa terminálu: terminál A, passenger harbour, sadama 25-2. Měl jsem zabukovanou loď, tak jsem nikde nic neřešil. Těsně před přístavem je značení check-in. Je stejné jako pro kamiony.

Objede se zleva celý přístav, na konci jsou budky s úředníkem, kde předložíte pas (nutný) a číslo rezervace. Dostanete číslo lajny, palubní lístek a lístek na jídlo, pokud ho máte zaplaceno. Zhruba hodinu před vyplutím vás pošlou dopředu k najížděcí rampě. Motorky najíždí první. Motorku je nutno zakurtovat, kurtny jsou na lodi. Pak jsem šel do restaurace, je v horní palubě. Jen pro informaci, oběd na lodi stojí 28 Euro, dá se u stevarda koupit. Po 2,5 hod. jsme připluli do Helsinek. Tam jen vyjedete z lodi podle ukazatelů, nikdo nic nechtěl. Já jsem pokračoval Evangelické katedrále do centra a pak na Suomenlinnu, námořní obranná pevnost. Doporučuji, pěkná prohlídka. Potom dále směrem na Tampere, kde jsem měl ubytování v Hotel Lamminpää. Dnešní trasa: Riga - Pärnu - Tallin – 309 km -  Helsinky – Tampere – 179 km + trajekt. Počasí celý den bez mraků, opět 32°. Cesta z Rigy do Tallinu je pěkná široká, bez provozu, opět s radary, hraniční přechody žádné.

 

Tankování je bez problémů čer. stanic dostarek. Celkově v Litvě, Lotyšku a Estonsku nic moc není, takže jsem jen projížděl. Krajina pěkná, obdobná jak u nás. Lidé vesměs přívětivý, neměl jsem žádné potíže, domluvíte se rusky i anglicky.

Čtvrtý den, 17.6.2019

Ráno po 6. hodině odjezd z Tampere směr Vasa. Po cestě jsem zkoušel nastavit po Finsku klikaté cesty. Je to docela zajímavé poznat zapadlý venkov Finska, ale musí se počítat s tím, že asfalt skončil vždy tak po jednom kilometru. Pak jen šotolina, silnice uzoučké na jedno auto, samá zatáčka a nepřehledné úseky. Cesta 30 kilometrů mě zabrala 2 hodiny, proto jsem to již dále nezkoušel a měl nastaveny trasy mimo dálnice. Ono jich ostatně ve Skandinávii moc není.

Ve Vase jsem si projel centrum, přístav a pokračoval dále na Oulu, podél pobřeží. Střední část Finska okolo jezer znám, mám to křížem krážem projeto, proto cesta podél pobřeží. Dalo se jet i přes Lahti, Jyväskylä a na Oulu, ale tom už jsem byl. V Oulu toho k vidění moc není, takové menší městečko. Pak už jen příjezd do Kemi, kde stojí za prohlídku Icebreaker Sampo (ledoborec), cesta k němu je dobře značena. Nikdo tam nebyl, tak jsem si všechno nafotil a přejel na ubytování v Kemi, Hostel Villa Kemi,

Dnešní trasa: Tampere – Vaasa – Oulu - Kemi – 664 km. Počasí opět krásné, na Finsko až nezvykle teplo. Silnice po celé dnešní trase v dobrém stavu, většinou dlouhé roviny lemované lesy nebo těsně podél moře. Čerpacích stanic dostatek, taktéž radary na každé větší křižovatce. Jinak se dá se jet docela svižně, nikde nikdo nestál s mobilním radarem. Provoz řídký, nebo nulový. Dnes pohodový den.Doporučuji po cestě koupit repelent na komáry, český na ně neplatí, nebo stát na slunku, tam komáři nejsou. Kromě sobů a ovcí jsem po cestě nic nepotkal.

Pátý den, 18.6.2019

Ještě se vrátím ke včerejšímu ubytování. Ve Skandinávii je docela časté, že vám dojde od ubytování pin ke vstupním dveřím do budovy a pin od dveří na pokoj, na recepci nikdo není. Snídani jsem měl připravenou v lednici, včetně nápojů, Platba byla předem. Z Kemi jsem odjel ráno kolem 6. hodiny směrem do Rovaniemi a na polární kruh. Je tam vybudované krásné středisko se spoustou krámků a restaurací. Hned naproti je čerpací stanice s obsluhou. Je nutno také počítat s tím, že v tuto dobu na severu nezapadá slunce. V noci je takové mírné šero. Asi hodinu jsem se na polárním kruhu zdržel a pak mimo plám ještě zajel do Kiruny, kde je krásný dřevěný kostel. Po Rovaniemi bylo počasí krásné, pak se postupně zatáhlo a do Kiruny mírně pršelo.

Cesta do Rovaniemi a Kiruny je pěkná, široká a hlavně prázdná. Auta jsem potkával minimálně, třeba hodinu nikoho. Benzinek už bylo poskrovnu, takže doporučuji tankovat vždy, když trefíte na pumpu, většinou automat, nebo mě navigace ukazovala pumpu, která již nefungovala. To už jsem měl naplněný záložní kanystr. Cestou jsem potkával jen soby a ovce, viděl jsem u cesty 2 x vlka a lišek nespočet. Z Kiruny jsem jel směrem na Leppäjärvi, kde jsem měl ubytování v kempu (chatka). Jelikož jsem přejížděl z Finska do Švédska a zpět do Finska, tak jsem na hranicích trefil na celní kontrolu. Chtěli doklady, a ptali se, jak dlouho budu ve Finsku. Ukázal jsem jin plán trasy a ubytování, včetně rezervace na tento den. V ten moment jsem je přestal zajímat a pustili mě dál. V Leppäjärvi jsem měl ubytování v chatce kempu. Docela slušné, včetně topení. Repelenty do zásuvky mně dali s klíči. Oprávněně, na metr čtvereční tisíc komárů. Tento den, až na drobný deštík byl v pohodě. Cesty slušné, minimální provoz. V noci se už docela citelně ochladilo, ráno byly 4°. Dnešní trasa: Kemi  - Rovaniemi -  Kiruna  - Leppäjärvi  - 720 km.

Šestý den, 19.6.2019

Tento den jsem odjížděl okolo 5. hodiny. Směr Nordkapp. Jel jsem přes Karasjok, aby nebyla cesta stejná. Ráno kolem půl šesté jsem viděl u cesty losa. Stál na kraji a hleděl na mě. Rada pro všechny, kteří ještě na severu nebyli. Pokud potkáte na silnici losa, buďte si na 100% jisti, že vám neuhne (sob ano), nepomůže ani troubení a najíždění na něj. Až si vás prohlédne a uzná za vhodné, odejde. Píšu z vlastní zkušenosti. Cesta na Nordkapp probíhala bez problémů, počasí bylo chladné, ale bez deště. Podstatně se změnil ráz krajiny, ubylo stromů, jen klest a ještě na řídko. Před Nordkappem se jede tunelem 6,8 kilometru dlouhým a asi po 20 minutách jsem dojel na křižovatku, doprava je městečko Honningsvåg, stojí za to zajet se tam podívat. Na křižovatce je čerpací stanice Shell, kde jsem dotankoval. Pak už jen doleva do kopce a pusté skalnaté krajině 30 kilometrů na Nordkapp. Vede tam užší asfaltka, slušná.

 

Před vjezdem na Nordkapp je terminál, kde zaplatíte 285 NOK, to je částka na den. Nejde to objet a ani obejít. To jen pro ty koumáky, co nechtějí platit. Osobně si myslím, že když ujedu cca 4000 kilometrů tak 750 Kč za vstup stojí za to. Na Nordkappu toho vcelku moc není, parkoviště, globus a velká budova, kde jsou restaurace, krámky s množstvím suvenýrů, kinosál, atd. V restauraci a prodejně prodávali čeští studenti. Po zaplacení jsem vyjel na parkoviště, dá se mezi šutry projet až k budově (nebyl jsem sám), u globusu skoro nikdo nebyl, ale s motorkou jsem si tam netroufal. Na parkovištích taky nebylo přerváno. Na polární zář jsem nečekal, viděl jsem ji v minulosti mnohokrát. Na Nordkappu byly 2 stupně, dole ve městečku Honningsvåg 8 stupňů. Polojasno. Tak po hodině jsem pokračoval zpět do Honningsvåg a dále do Alty, kde jsem měl ubytování v Alta River Campingu. Cesta do Alty měla stejný ráz jak na Nordkapp, jen přibylo pár tunelů a krásných mostů. V Altě je pěkné muzeum letadel, a kousek od Alty Tirpitz Museum, obě za poplatek, stojí za prohlídku. Dnešní trasa: Leppäjärvi - Karasjok – Nordkapp  - Alta  692 km. Dnešní den hodnotím jako výborný, počasí vyšlo a taky trasa bez komplikací, silnice s minimálním provozem. Splnil se mně můj cíl cesty. Tady bych ještě trochu odbočil a zafilosofoval. Pokud nejedete na Nordkapp z vlastního přesvědčení, ale jen proto, že vás někdo láká, nebo si netroufáte na 100%, dobře si to rozmyslete. Cesta tam je náročná s většími výkyvy počasí, a nejde říci „prdím na To, jedu domů“. Ono je to domů ještě dalších 5 až 6 tisíc kilometrů, podle zvolené trasy. Pokud máte naplánovanou trasu tak, jak já, musíte jet bez ohledu na počasí. Mně zima a ani voda nevadí, můžu jet bez omezení celý den, jsem na to připravený. Také je dobré zvážit v červnu způsob ubytování, stan není špatný, ušetříte, ale ráno bylo vesměs okolo 4°, občas ranní mlhy a pokud prší, tak to není žádná výhra, nehledě na mraky komárů. Přes booking je to sice dražší, ale zas máte každý den čistou postel, sprchu a topení. Ostatně s počasím to v červenci a srpnu může být taky vrtkavé, zažil jsem na severu v létě okolo 30°, ale taky sníh a mráz. Na fotkách je to vidět, až po Bergen byl na kopcích a horách sníh.

Sedmý den, 20.6.2019

Musím se přiznat, že jsem to tento den trošku překombinoval, původní plán byl z Alty na Lofoty, a do centrálního města Svolvær, pak zpět do Ballangenu, během cesty jsem se rozhodl zajet si ještě do Bøstadu, na prohlídku Lofotr Viking Museum, tím se mně trasa protáhla na 920 km, ale nelituji, stálo to za shlédnutí. Ráno jsem opět z kempu odjížděl brzy. Cesta byla pěkná, s minimálním provozem, nemusel jsem až do Bostadu žádným trajektem. Po poledni jsem přijel do Svolværu. Je to takové menší městečko s malebnými domky, náměstím, přístavem, spoustou hotelů a krámků. Stojí za návštěvu. 

 

Po prohlídce města jsem pokračoval krásnou skalnatou krajinou s mořem plným ostrovů a zálivů do Bøstadu a muzea vikingů. Je hned u silnice, takže se nemusí hledat, vstup za poplatek, ale stojí to za prohlídku. Doporučuji. No a potom ta samá cesta zpět do Ballangenu. Původně jsem plánoval jet po pevnině a vyhnout se trajektům. Nakonec jsem v Lodingenu přepočítal v navigaci trasu a vyšlo mně ještě 190 km do cíle, nebo trajektem. Tady jsem se špatně podíval do mapy, ony jsou ty trajekty dva. První z Lodingenu do Bognes, na ten jsem nečekal, loď stála v přístavu, plulo to cca 1 hodinu. Bohužel na druhý trajekt z Bognes do Skarbergetu jsem čekal hodinu a půl. Do kempu jsem přijel po desáté hodině. Trajekty se nebukují, platí se před vjetím na loď, nebo na lodi, kartou i hotově. Záleží, kde je obsluha. Na loď najíždí motorky první, nekurtují se. Ceny, první trajekt 130 NOK, druhý 70 NOK. Na obou lodích je káva i občerstvení. Dnešní pozměněná trasa: Alta  – Svolvær  - Bøstad – Lodingen -  Bognes – Skarberget -  Ballangen – 954 km. Počasí celý den polojasno bez deště, přes den 14°. Prostě pohoda, spokolenost.

Osmý den, 21.6.2019

Dnes jsem opět vyjel brzy ráno, snídani a kávu si vždy dám na benzince až otevřou, nebo tak, jak dnes, na lodi. Trasu jsem zvolil podél moře, fjordy, okolo ledovce Svartisen. Z Ballangen opět krátká cesta do přístavu v Skarbergetu a lodí do Bognes (tady bych byl opatrnější při plánování, nutno počítat s čekací dobou na trajekty, pokud jedou dva proti sobě, je to rychlé, pokud je jen jeden, tak se docela dlouho čeká, pokud vám odpluje před nosem, to se mně stalo vícekrát), dále cesta do Bodo, tam jsem si prohlédl centrum a přístav, ujde to. Z Bodo do cíle dnešní trasy Sandnessjoenu byly ještě tři trajekty, z Ågskardet do Forøy, z Jektvik do Kilboghamn a z Levang do Nesna. Trajekty cenově od 70 do 130 NOK, nebukují se. Cesta podél moře a fjordů je parádní. Dá se jet docela svižně, provoz minimální a počasí taky vyšlo. Bylo to tak napůl, občas sprcho nebo bylo polojasno, ráno teploty okolo 5°, přes den 12 až 16°.

 

U ledovce Svartisen jsem se jen zastavil, je vidět ze silnice, pokud vyjde počasí. Pokud chcete přímo k němu, musíte lodí. Zbytek dnešní cesty opět super. Cesta vnitrozemím není tak záživná. Moře, fjordy, příroda na severu, prostě paráda. Každý motorkář si to užije. O losa po cestě nebyla nouze, potkal jsem ráno dva, sobů nespočet, je potřeba si na ně dávat pozor, po silnicích se pohybují celé stáda, jak divokých tak i domestikovaných. Dnešní trasa: Ballangen - Skarberget - Bognes – Bodø  - Reipå – Mæla - Sandnessjoen – 770  km. Dnes opět super den.

Devátý den, 22.6.2019

Dnes opět brzké ranní stávání. Dá se říci, že jsem se celý den přesouval střední částí Norka k Trondheimu. Nechtěl jsem jet vnitrozemím, tak jsem si nastavil trasu podél moře a fjordů. První trajekt byl kousek pod Sandnessjoenem, z Tjøtta do Forvik, pak další trajekt Andalsvågen do Horn, opět další trajekt Holm do Vennesund, mezi trajekty jsem jel přes Lysfjord a Velfjorden. Silnice v dobrém stavu, plné mostů, tunelů a krásné přírody s typicky norskými osadami. Jednu část cesty jsem jel po náhorní plošině, cca 150 kilometrů, tam není vůbec nic, ani benzinky. Fjordy a zátoky se většinou objíždí, takže super pohled na přírodu a moře. Po celý den se dalo jet docela svižně (v průměru jsem jel mezi 110 – 130 km/h), až na pár stacionárních radarů jsem policii neviděl, provoz minimální a počasí taky dobré, ráno víc zima, ale přes den okolo 15°. Nepršelo.

Odpoledne jsem přijel do Trondheimu, prošel centrum, starý přístav a Nidaroský dóm, je to docela velké město, stojí za prohlídku. Pak už jsem jen přejel do místa ubytování v Valsøyfjord. Opět kemp s chatičkou a výhledem na jezero. Dnešní a včerejší den se dá nazvat „přesouvacími“, musíte překonat větší vzdálenost z Lofot blíž k Atlantic Ocean Road. Zvolíte-li cestu jako já, podél moře, je to sice delší, finančně náročnější, ale stojí to za to. Ve střední části Norska v podstatě kromě krásné přírody nic k vidění není. Většinou se jede po holých náhorních plošinách. Dnešní trasa: Sandnessjoen – Lysfjord - Velfjorden  - Namdalseid  -Trondheim – Valsøyfjord – 734 km.

Desátý den, 23.6.2019

Opět brzký ranní odjezd, bylo zataženo, ale nepršelo. Brzo po odjezdu z kempu jsem přijel k prvnímu trajektu z Halsa do Kanestraum, pak dále na Atlantic Ocean Road,

Celá cesta je krásná, jedete přes samé mosty po moři a ostrůvcích. Já jsem dojel až do Karvagu, kde jsem se otočil a jel zpět směrem na Sogge Bru, opět další trajekt z Åfarnes do Sølsnes, u Sogge Bru je odbočka na Trollstigen, přijede se odspodu. K Trollstigenu vede úzká silnice, 3 km před stoupáním je obrovské parkoviště s krámky a restauracemi. Samotná cesta nahoru vede pod vodopádem, nahoře opět velké parkoviště a vyhlídka na Trollí cestu. Krásný zážitek, doporučuji projet. Z Trollstigenu jsem pokračoval na jeden z nejznámějších fjordů Geiranger, před fjordem na skále je dřevěná plošina s proskleným dnem, stojí za zastávku, vidíte krásně celý fjord, dole ve městě jsou vidět v přístavu zaoceánské lodě. Pokud se vydáte dále směrem na Innvik, dojedete po cca 10 km k odbočce na vrchol hory, odkud je opět viděl Geiranger, vesta je za poplatek 10 NOK, ale stojí to za prohlídku, doporučuji. Nahoře byl -1° a sněžilo. Pak už jsem jen horami přejel do Innviku, kde jsem měl ubytování v Viking Camping og Kro. Dnešní den opět počasí vyšlo. Dnešní trasa: Valsøyfjord – Atlantic Ocean Road. – Sogge Bru  - Trollstigen – Geiranger  - Innvik  - 450 km

Jedenáctý den, 24.6.2019

Tento den jsem se rozhodoval, jestli pojedu směrem na Oslo a Stockholm, nebo do Bergenu, zvítězil Bergen. Ráno jsem odjížděl kolem 6. hodiny, počasí bylo pěkně bez deště, což se před Bergenem změnilo na trvalý déšť. Opět trajektem z Mannheller do Fodnes a dále do Lærdalsøyri, kde jsem najel na úzkou silničku (Fv243  a Aurlandsvegen) vedoucí horami a podél vodopádů, je to směr na Aurland, doporučuji projet. Před Aurandem je krásná vyhlídková plošina do údolí. Super doporučuji.

Z Aurlandu jsem jel tunelem Gudvanga který měří 11,4 km. Po cestě jsem se ještě zastavil u Gudvangenu, kde je krásný vodopád Pak už jen cesta přes hory, lyžařská střediska, do Bergenu. Po cestě bylo vidět několik dřevěných kostelů, příroda krásná, silnice výborné, provoz minimální. Zhruba za Gudvangenem mě navigace poslala horskou silnicí cca tak 60 kilometrů směrem na Bergen. Docela záhul, v dešti, uzoučká cesta, kde jste se s osobákem nevyhnuli a ještě k tomu samé ovce, takže průměrná rychlost 40 km/h a míň, docela záhul.  V celém Norsku ráno do 8 hodin a odpoledne od 17. hodiny už téměř nikoho nepotkáváte. Provoz skoro žádný a lidi jsou taky zalezlí doma. Do penzionu v Bergenu jsem dojel v dešti. Dnešní trasa: Innvik, - Lærdalsøyri  - na Aurlandsvangen – Stegastein - Aurland, - stalheimskleiva norway – Bergen – 449 km.

Dvanáctý den, 25.6.2019

Od rána pršelo a přestalo až před Oslem, takže celý den v pláštěnce. Ráno jsem jen zběžně zajel do centra Bergenu, udělal pár foteček a pokračoval dál směrem na Oslo, přes Jondal – Odda – Røldal – Notodden. Trasu jsem zvolil trochu mimo hlavní tahy. V Notodden je pěkný dřevěný kostel Heddal Kirke, stojí za prohlídku.

Do Osla jsem přijel odpoledne, už skoro nepršelo, tak jsem zajel do centra, prohlídl si Muzeum Vikingských lodí, a hrad Akershus Pak už jen přejezd do Sarpsborgu, kde jsem měl ubytování v Hotel 1016 Olav Digre. Dnešní trasa: Bergen – Jondal – Odda – Røldal – Notodden – Oslo -  Sarpsbor – 573 km.

Třináctý den, 26.6.2019

Ráno už bylo počasí opět krásné, přes den okolo 25°. Vyrazil jsem směrem do Marstrandu, kde je pěkný hrad Carlsten Fortress, kam se dostanete jen lodí. Pak cesta do Goteborgu, ke kostelu Oscar Fredriks Church a do centra, dál jsem pokračoval do Helsingborgu a trajektem do dánského Helsingoru (cena trajektu 160 DKK). Také tam je pěkný zámek, kousek od přístavu, z lodi je vidět, stojí za prohlídku.

 

Odtud další cesta vedla do Kodaně, do starého přístavu „Nyhavn, København“, k malé mořské víle a královskému paláci, vše blízko sebe, stojí za podívání. Všude pár foteček a zpět do Švédska přes tunel a most Öresund, stojí 27 euro, platí se až pří vjezdu do Švédska, z Dánska vede první část dlouhým tunelem a pak po mostě, doporučuji i za tu cenu, krásný zážitek. No a pak už jen přejezd do Vellinge, kde jsem měl ubytování v Wellingehus Hotel. Dnešní trasa: Sarpsborg  - Marstrand  - Goteborg - Helsingborg  - Helsingor - Kodaň - Öresund - Vellinge  559 km.

Čtrnáctý den, 27.6.2019

Ráno jen přejezd do přístavu v Treleborgu, loď odplouvala v 7.40 hod. v přístavu musíte být 2 hod. před odplutím, přístav je značený dobře, opět dostanete lístky na loď a jídlo, já jsem kajutu neměl, takže po vjetí na loď a zakurtování motorky opět do restaurace na snídani a pak 4 hodiny čekáte, než loď dopluje do Sassnitzu. Dál cesta do Berlína už po dálnici, měl jsem toho již docela dost, kde jsem se podíval do centra, k Brandenburger bráně a podle plánu pokračovat pod Berlín na ubytování. Další den jen přejezd domů.

 

V Berlíně jsem zjistil že poslední ubytování jde do 18 hodin zrušit. Protože bylo krásně a byl jsem v pohodě, ubytování jsem zrušil a jel nonstop až domů. Domů do Hodonína jsem dorazil kolem 2. ranní hodiny, docela záhul, po dálnici mě to moc nebaví. Takže dnešní trasa: Treleborg - Sassnitz – Berlín – domov 960 km. Tak to je celá cesta. Ještě zhodnocení v poslední části a hotovo.

Závěrečné zhodnocení, komentář, možná i rady pro ty co se na Nordkapp chystají. Celou trasu můžu z mé strany hodnotit jako výbornou. To, co jsem si naplánoval, jsem si splnil, něco i přidal, případně trasy lehce poměnil. Počasí mně přálo, až na 2,5 dne, kdy pršelo, nebo spíš jen mžilo, jinak bylo v průměru 15° přes den, což mě vyhovuje, téměř nikde nefoukalo. Nad touto cestou jsem dlouho přemýšlel, rozhodnutí, kdy a kam až pojedu padlo v lednu. První jsem si zhruba do jednotlivých dnů naplánoval trasy, včetně datumů. Dalším krokem bylo zabukování trajektů. To jsem zvládl v únoru cca za hodinku, oba přes Direct Ferries, vždy s příplatkem za zrušení 48 hodin před vyplutím a s jídlem. Trajekty se platí hned. V Norsku se místní trajekty nebukují. Následovalo přes booking zarezervování ubytování, dávám si vždy s možností zrušení. Pak už jsem jen doladil trasy a přidal místa kam se chci podívat. Mám v plánu projet na motorce celou Evropu, proto je pro mě prioritou stát, hlavní město, nějaké zajímavá místa a památky. Nemusím u každé zajímavosti a města strávit celé hodiny, stačí mně menší prohlídka, pár fotek a magnetka. O každém státě, městě, kultuře, lidech, památkách a přírodě si něco nastuduji, doporučuji všem. Celou akci si plánuji vždy sám, podle toho, jak mně to vyhovuje. Tím myslím denní nájezd kilometrů, kde a co chci vidět. Jezdím sám, zjistil jsem již dříve, že je to tak pro mě nejlepší, můžu si každý den naplánovat a případně měnit podle sebe. Nevýhodou je, že si není s kým pokecat, ale protože jsem introvert, tak mně to nevadí. Stejně po každém dni mát tak akorát čas si dát jedno pivko, sprchu, zavolat domů rodině, nastavit do navigace další den a jít spát. Vše, co s sebou vozím, jsem popsal již dříve, jen do Skandinávie jsem měl navíc boční kufry, náhradní plexi přilby a kanystr na benzín. Jinak preferuji co nejštíhlejší motorku, bez zbytečné zátěže. Ale to se postupem času vychytalo. Čím štíhlejší motorka, tím mám lepší manévrovatelnost ve městech a v zácpách, to člověk ocení až nějaké hlavní města projede. Jinak vozím výše popsanou standardní výbavu, včetně oblečení, což mě zabere jeden zadní velký kufr a vak na sedlo, většinou to ani nemám plné. Z oblečení vozím trika, slipy, ponožky, vše po 4 kusech, jedny kraťasy, mikinu, plavky, termo triko s dlouhým rukávem, spodky a nazouváky a hygien. potřeby, někdy tablet. Prášek na praní v tubě. Z moto oblečení vezu mimo toho, co mám na sobě navíc šátek na krk, letní a zimní rukavice, mimo ty standardní. Jezdím v riflích, jen na severu jsem měnil hadry za nepromokavé zateplené od Jofany. Jídlo a pití neřeším, všude se dá koupit a zbytečně to zatěžuje motorku. Navigaci používám Tom Tom 550, zatím mě nezradila.

Možná si po přečtení cestopisu někdo řekne, že jsem magor a denní nájezd kilometrů je moc vysoký. Asi bude mít pravdu, ale mně to tak vyhovuje a nikoho dalšího k tomu nenutím. Pokud jedu s kamarády, nebo s milovanou manželkou, tak je více zastávek a denně max. 350 kilometrů.

Určitě se najdou i kritici, tak pro ně: dají se naplánovat různé trasy, délky denního nájezdu kilometrů, co chce člověk vidět, jak dlouho kde pobýt. To je individuální, záleží na každém, jak se rozhodne. V cestopisu nehledejte žádné vzrušení nebo emoce, je to jen popis cesty s množstvím zastávek. Pokud bude cestopis pro někoho inspirací, tak jsem ho nepsal nadarmo.

Další bude o Moldavsku, kam se chystám v srpnu, o Lichnštejnsku a Švýcarsku s nejvyššími passy a průsmyky, kam jedu v září. Na příští rok v květnu plánuji Maroko a potom Korsiku se Sardinií dohromady.

Všem přeji hodně kilometrů bez nehod a krásné zážitky z cest, ty vám nikdo nevezme.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE