Polsko 2024

Bydlíme u Ostravy, cca 12 km od hranic s Polskem. Na nákupy ani pro benzín jsme tam nejezdili a ani to v plánu nemáme. No snad jenom do Castoramy. Když jsme tedy přemýšleli, kam podnikneme víkendový trip, napadlo nás Polsko. Viděli jsme film a taky jsme něco málo načetli, a tak bylo rozhodnuto: SOWIE GORY a czemu nie.

SOBOTA:

Vyjíždíme ráno kolem 7 hodiny a když jsme si dali kafčo, rychle směr dálnice: Bohumín - Gliwice- Opole- Wroclaw. Poplatky motky neplatí 😊. Pak jsme sjeli na Rusko (polská obec) a pokračovali ke hradu Ksiaz. Na jedné čerpačce jsme zastavili na kafe a během 5 minut se začali sjíždět motorkáři. Podle výšivek byli z jednoho „kmene“. Zaparkovali a začali chodit k nám a všichni nás vítali, představovali se. Docela obstojně hovořím polsky, a tak si ani nevšimli české SPZ. Dopijíme kafe a padl dotaz: „už jste tam byli“? Říkám že né a že tam jedeme poprvé. Jeden z nich mi začal vysvětlovat, kde že to je, jak se tam dostaneme a že asi tak hoďku budeme vozit děcka a pak opečeme párky. Když viděli že se nechytám, zeptali se mně, jestli jedu s nimi na jejich akci, kde budou vozit děti z dětského domova. Vysvětlil jsem jim náš plán a byli jsme hned zproštěni služby taxikářů. Pak už jsme v pohodě dojeli až ke hradu a za 5Pzl zaparkovali. Co víc bychom chtěli.

Hrad Ksiaz procházíme bez průvodce, ze sluchátek na uších nám zněla čeština-ideální stav. Je to neskutečný hrad, který má v sobě atmosféru. Na hradě měli nějaké plány i nacisté, a tak pod ním vyhloubili podzemní chodby a prostory. Naproti jedné komnaty je výtah do podzemí. Ta komnata byla prý určena Adolfovi a výtah byl připraven kdykoliv ho svést do podzemí a tam ho ukrýt. Zahrady umocňují dojem mohutnosti a historie, až jsme dostali hlad, a tak jsme si dali klasiku polské kuchyně BIGOS. Přeloženo do češtiny segedínský guláš bez vody. Gabka kuchaři říkala, ať ji dá jen poloviční porci, že to nesní a on s úsměvem řekl, že je to porce pro jednu osobu a že nemá menší naběračku. No jasně, že to nesnědla, a tak jsem naši ekipu musel zachránit až vyprázdněním kelímku.

Hrad Grodno už nebyl až tak dominantní, ale nezklamal. Byl prostě autentický. Spoustu památných staveb se snaží nalíčit, namalovat, vyumělkovat…, tento se nám líbil právě proto, že měl některé stěny popraskané – ošuntělé jakoby neudržované, ale byly zase jako v té době. Je to opravdu starý hrad, bez sádrových omítek a nalakovaných dřevěných prvků.

Podzemní město Osówka byla náhradní varianta, protože původně jsme chtěli na Reise. Je větší, mohutnější, dvoupatrové a jezdí se tam i na lodičkách. Bohužel zavírali v 16:00 a poslední prohlídka začínala v 15:00. No, co naděláš. Přijedeme do Osówky, z koní sesedat (slova klasika) a já jdu k pokladně. Slečna mi sděluje, že poslední prohlídka je za 10 minut a od pokladny ke vstupu je to ještě cca 400 m. Kupuji lístky, ruším Gabku při obdivování flóry, zamykáme přilby a zrychlenou chůzi se suneme lesní cestou někam. Na jejím konci vidíme cca 15 lidí v přilbách, jak někoho poslouchají před nějakou dírou do skály. S humorem jsme se jich zeptal, zda už začali bez nás a hned nám přistály přilby na hlavách. Do ruky nám dali po baterce a že prý je to speciální prohlídka bez osvětlení, pouze s baterkami. HUSTÝ. Jdeme dovnitř za svitu baterky. Až když jsem podruhé zavadil přilbou o strop, začal jsem brát vše vážněji. Párkrát jsme se zastavili, kdy průvodce velice zábavnou formou vyprávěl dějiny vzniku podzemí a vzhledem k tomu, že se žádná dokumentace nedochovala, fantazie všech pracovala na plný plyn. Zastavili jsme se a průvodce nás informoval, že pojedeme kousek na loďce a pohonem byly lidské ruce, tahajic za lano nad našimi hlavami. Náraz na pravoboku, náraz na levoboku..., atd. Ještě, že ta loďka neměla jméno Titanic. Vystoupil jsme a loďka se vrátila pro další zkoumáníchtivé. Za svitu baterky jdeme tunelem o výšce cca 2 m. Nejdeme po zemi, protože tam je voda, ale jdeme po vratkých prknech, hranolech, namáčejíc si občas boty ve vodě a různě vrávorajíc – přidržujíc se lana pod stropem a za občasného drhnutí hlavou o strop dorážíme na konec chodby a jsme rádi, že jsme na suchu. Fakt skvělý zážitek, perfektní průvodce, fantastický pocit. No a jsme z toho venku, vysmátí od ucha k uchu.

Jedeme na předem domluvené ubytko: Restaurace Ibiza. Parádní prostředí, skvělé jídlo, suprovní lidé. Číšník nám ukázal, kde máme pokoj, protože v banketce byla impréza (oslava). Zeptal jsem se ho, jestli to nebude moc hlasité, dlouhé, nebo aby tam třeba netančili do rána. Ujistil mně, že je to v pohodě, že je to jen pohoštění po pohřbu. Po pár pivech a večeři jsme byli tuzí.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE