Skoro podzimní Triglav

Za stálého brblání manželky, že ti kamarádi jeden po druhém odpadají, připravuji podzimní cestu do Alp. Kupodivu týden před odjezdem ji její zaměstnavatel zruší možnost večerního středečního/ranního čtvrtečního odjezdu, kvůli nemoci v osazenstvu, a tak je plán posunut až na pátek odpoledne. Kdy je jisté, že to kancl zvládne a tím posouváme příjezd na úterý odpoledne. To jen na úvod. 😊

                V pátek ráno horečně hledám na bookingu nějaký ubytko, protože všechny, co znám mají plno. Povede se mi najít penzion v Rožmberku nad Vltavou. Pro 4 lidi dva pokoje ideál. Moto zadarmo za budovou. Uvidíme, fotky vypadají dobře.

První den (315 Km)

Vyrážíme po 16 hodině směr Úvaly, tady mě zaskočí rozbitá benzinka na prvočinitele. Kde natankuju nevím, dojíždíme Vitu s Jitkou. Jsou navlečený v nepromokách na plácku ve Škvorci. Vyjíždíme kolem rozbombardovaných Říčan, nějakou zkratkou dolu k dálnici, beru 20 litrů v nějaký vesnici, Víta má plno z baráku. Tady najedeme směr Č. Budějovice a celou dobu valíme v dešti. Před Budějkama leje fakt fest, na světlech se ptám, jestli chce někdo v kafe/záchod/odpočinek. Odpovědí, když vynechám nadávky na déšť je ticho. Ok jedu dál, Krumlov – Rožmberk. Poslední zatáčky za Krumlovem, brutál slejvák, jedu skoro rovně klouže to fakt pekelně, jak by řekl Forest: pršelo zprava, pršelo zleva, pršelo ze shora a dokonce pršelo i ze spodu. Vody je na silnici asi 3-5 cm. Teče to odevšad. Navigace perfektně až baráku, Vltava je na kraji a do vylití chybí tak 30–40 cm. Recepční prima, ubytko taky. Sušíme v rychlosti, a ženeme na večeři do pivovaru je po 8 a vaří do 9ti. Výběr i chuť naprosto super. Cpeme se do 21 hodin večer a pak se odvalíme chrnět. Pochválím si výběr hadrů, Modeka Hydron a nemoky jsou super, sucho pohoda. Boty Gaerne Dakar naprosto paráda, sucho. Jen rukavice mě promokly a prsty zábly. Díky tomu jsem odhalil, že mi nehřeje levá rukojeť. A za krkem mi z helmy proteklo asi 5 cm mezi lopatky. Magda je na tom hůř, má mokrý celý záda, po copu ji vody zatekla až tam, kde záda ztrácí slušné jméno. Rukavice komplet promokly, ač měli být nepromokavé. Alpinstárs tohle nevychytal. Jak u mě, tak u Magdy. A někudy ji fouká do helmy, že ji slzí oči. Viťa s Jitkou jsou na tom stejně, oba napůl mokrý, ač oba zabalený od hlavy k patě v nemokách. U večeře řešíme hadry, co kdo příští rok nakoupí aby nezmokl na kost.

Druhý den (501 Km)

Ráno je sice zima (4,5 °C), ale sucho. Bohužel vlhkost způsobuje takový nepříjemný vlezlý pocit, že stejně na dvě hodiny cesty dávají holky nemoky. Magdě se snažíme ucpat zespodu helmu, ale nepomáhá to. Průvan se ji točí pořád dokola.  Jitule má v botech igelity z koše. Ještě v Rožmberku nacpeme nádrže na max a přes Dolní Dvořiště, Freistadt míříme podle navigace na Mauthausen. Vyhýbáme se Stayeru A přes 115 a 117 míříme na 114 kde za městem Pols odbočíme na 317, která nás dovede kolem jezera Wother see až plánovanému bodu ubytování Faaker see. Musím říct, že v Rakousku jsem opravdu často. Ale touhle cestou jsem nikdy nejel a je naprosto super. Nikde není provoz (krom větších měst), ale jsou úseky kde 40–50 km nepotkáte nikoho a přes to vše jsou tu super zatáčky a pěkný asfalt. Teplota atakuje 17 °C a až k jezeru je sucho. Posledních 20 km jsme oblékli nemoky. Paní na ubytování Karawanken lodge nabídla sušárnu a navigaci na skvělou restauraci. Je v ní vedro, a jídla super. Procházka k ubytku asi 600 m do kopce dává zabrat. Máme celé horní patro, kam se leze po půdních schodech. Nic pro starý a unavený. Proto odpadáme až v posteli a kecy si necháváme na zítra. I tak jsme blafali dvě hodiny u jídla. Cestu si pochvalují všichni, každý si našel něco. Všichni jsme tak nějak doschly. A je nám fajn.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE