Skotsko na CFkách 800MT Sport a CL-X 700 Heritage

Podělit se o zážitky z nádherného cestování po panenském Skotsku je skvělé a vzpomínky hned dostávají další rozměr. 

Pár dnů jsme přemýšleli, kam bychom vyrazili s našimi motorkami tentokrát. Prošli jsme různé motorkářské cestovatelské příběhy a najednou byla volba jasná. Pojedeme do Skotska.

Vzhledem k částečnému časovému omezení jsme měli na cestu po Skotsku týden, tak jsme tomu přizpůsobili itinerář, abychom viděli co chceme a také si užili ty nejkrásnější cesty. Ale, to bychom tam museli být mnohem déle, protože krásné jsou snad všechny. 

Další otázka, která musela pro úsporu času i pohodu zákonitě padnout byla jak? Pojedeme celé po ose, nebo na nahrávalo tomu, abychom to tak udělali. 

Objednali jsme si tedy místa na trajektu z Amsterodamu do Anglického Newcastelu. Na trajekt je lepší nebo spíše nutné se nalodit s dostatečným předstihem, a ještě k tomu s motorkami. Tak jste na začátku lodi a ráno vyrazíte mezi prvními a hlavně máte také klid na bezpečné přivázání motorek. 

Loď v našem přídě odplouvala 17:30 a poslední možnost nalodění je 60 minut předem, ale to určitě nedoporučujeme, ideálně být tak již kolem 14-15hod. Trajekt vyráží a a vy se ráno po probuzení, plní sil v Newcastelu vrhnete za dobrodružstvím.

Za počasí pod mrakem, ale bez kapky deště jsme vyrazili z přístavu pobřežní cestou směr nádherný hrad Alnwick, který je dodnes obývaný rodinou vévodů z Northumberlandu. Milovníci Harryho Pottera v něm také okamžitě poznají školu v Bradavicích. Prohlídka opravdu stojí za to. Z Bradavic jsme sice nepokračovali parním vlakem, ale na našich splašených trubkách směr Edimburgh který jsme si také chtěli prohlédnout a v jeho okolí se ubytovat. 

Prakticky nikdy neplánujeme ubytování dopředu, většinou ho řešíme přes booking pár hodin před. Na cestách nikdy nevíme, kde se nám bude líbit víc, kde třeba budeme chtít zůstat déle, nebo naopak odjet dřív. Musíme říct, že všechna ubytování ve Skotsku a vždy se snažíme vybrat ta v soukromém domě, ideálně s místní snídaní (mňam) jsou skvělá. Hostitelé jsou moc vstřícní, milý a atmosféra jejich typických domků vás okouzlí. 

Protože jsme přijeli do Ediburghu až později odpoledne, již nezbývalo tolik času na klasickou prohlídku hradu, ale stihli jsme alespoň venkovní část, za nevídaně krásného počasí s čistě modrou oblohou. První den tedy víc než skvělý.

Další den ráno jsme ještě projeli historickým centrem a pokračovali v naplánované cestě směr Dundee - Blairgowrie and Rattray a dál do Cairngorms National Park. 

Od městečka Lair, kterým vstoupíte na území tohoto horského národního parku se před vámi otevřou nejkrásnější horské silnice Skotska. V tu chvíli nevíte, jestli se máte kochat panoramaty a nádhernou přírodou, nebo si naplno užívat jízdu plnou adrenalinu. Nutno podotknout, bylo třeba oboje, sem tam zastávka a dát kousek i té nezpevněné cesty. Asfalt je na většině Skotska rovný, ale velmi hrubý. Ačkoli „žere“ pneumatiky, tak k častému deštivému počasí každý motorkář 100% ocení jak skvěle odvádí vodu a dá se jet i svižně za silnějšího deště. Což nás samozřejmě také několikrát potkalo, byli jsme přeci se Skotsku.

Po dokonalém zážitku z horských cest a silnic jsme zamířili do dnešní cílové stanice města Turriff – Forglen. Znovu se nám podařilo najít ubytování v nádherném historickém soukromém domě, ke kterému se můj Heritage hodil jako by byl od vždy místní.

Třetí den jsme se probudili do slunečného rána, tudíž padlo rozhodnutí vrátit se zpět do hor a projet si severní část Cairngorms. Je jedno kterou cestu si vyberete, pokud to není státovka či dálnice, všechny jsou skvělé. My si pro cestu zpět k horám vybrali jen o kousek jinou přes Aldorf a dál směr Ballater ,kde jsme se stočili na severozápad – sever. Ačkoli byla v horách místy až zima a my měli štěstí, že spadlo jen pár kapek, tak to byla zase jízda snů. Nikde nikdo, jen my a naše motorky. Super. Ten den bylo naplánováno, že bychom chtěli dojet přes Argay až do Thursa. Musím říct, že na ten den to byla celkem porce a vzhledem k ne častým benzínkám ve Skotsku bylo nutné mého Heritage raději vždy dotankovat. Nemá zrovna velkou nádrž, někde kolem 11-ti litrů. Výhodou samozřejmě bylo, že MT800 má mnohem větší nádrž a hadička byla po ruce takže jsem se nikdy úplně bát nemusel. V tu chvíli vznikla zkušenost, že když je nádrž prázdná, ujede ještě Heritage 48 km. 

Ten den jsme přijeli do ubytování v Turso – Murkle až v devět večer. Tehdy oceníte bydlení v soukromí, zaparkujete na dvorku, někdy i do garáže a nemusíte stěhovat spoustu věcí. Padli jsme jak špalci.

Následujícího rána hned po skvělé obří anglické snídani nás paní majitelka překvapila a vzala nás do výběhu, který přímo navazoval na jejich zahrádku, kde nás seznámila prakticky s dalšími „členy“ rodiny. Úžasné a hodně chlupaté skotské náhorní plemeno - Highland Cattle. 

Zatím máme na počasí opravdu štěstí, tak volíme svezení vnitrozemím ještě kousek zpět do města Wick, kde najíždíme na nejznámější „motorkářskou“ silnici Nord Coast 500 linoucí se kolem pobřeží Skotska. Jak už název napovídá v délce cca 500 mil. Je to další úžasná cesta dokonalých scenérií, rybářských vesniček i světe div se panenských, ale studených pláží. Čeká nás další den plný zatáček a nekonečné množství cedulí, s neodmyslitelným slovem Loch. 

Pro dnešek plán zní, dojet do městečka Laide, kde máme prozatím vyhlídnutý nocleh, ale s přibližováním se k západnímu pobřeží začíná hutných mraků velmi přibývat.  Dojezd na místo určení již byl ve znamení setrvalého deště. 

Večer jsme strávili debatou o tom, kam dál, při stále stejné předpovědi (chčije a chčije) pro tuhle oblast. Pozitivní na tom bylo to, že jsme měli asi štěstí a nikde jsme nepotkali žádné komáry (Midges). Všichni nám stále kladli na srdce, že prostě musíme vidět ostrov Skye. Jsme srdcaři, tak to dáme i kdyby trakaře padaly a s touhle myšlenkou jsme ulehli. 

Při probuzení do dalšího dne se žádné příjemné překvapení nekonalo – jako ze samoty u lesa. Chtě nechtě navlékli jsme na sebe vše co jsme měli, kompletní nepromoky, dvoje rukavice a hurá na ostrov Skye. Ta příroda a spousta vodopádů, byla to opravdu famózní „podívaná“, jen nebyla přes ten slejvák dopadající na plexi přilby úplně vidět. Menší vodopády už se začali tvořit i uvnitř nepromokavé zóny což nám úplně nepřidalo vzhledem k větru a zimě která nás doprovázela. „Naštěstí! Není ostrov Skey příliš veliký, takže jsem většinu ostrova až do městečka Dunvegan objeli ve zrychleném vodním tempu. Tam nás čekala útulná samostatná chata s krbem a spoustou topení které jsme hned pozapínali abychom co nejvíc do ráno usušili. Při pohledu na předpověď jsme nabyli dojmu, že tady déšť asi nikdy nekončí. Ale směrem z ostrova do vnitrozemí se úplně vytrácí a je tam zase krásně. Plán byl tedy na ráno zase jasný, co nejdřív se dostat z ostrova někam kde je sluníčko. 

Tentokráte s kuropěním nového dne vyrážíme co nejdříve směr pevnina. Ujedeme jen kousek do vnitrozemí a počasí se začíná vybírat a kapek ubývat. Cestou kroutící se bezpočtem jezer s nádhernými výhledy se znovu přibližujeme z druhé strany k horskému národnímu parku  Cairngorms. Tady už je to zase naprostá pecka a užíváme si každou míli. Cílem naší dnešní jízdy je ikonické město Pitlochry. Jak nám poradila sympatická majitelka našeho dnešního bydliště, sjíždíme zpět do historického centra, kde si doslova vychutnáváme skvělou večeři a pintu piva z malého pivovaru až do pozdního večera.  Bohužel, zítra už nás čeká poslední den na Skotsko Anglickém území.

Budíme se do krásného slunečného rána a vybíráme cestu do naší poslední cílové stanice. Chceme se vyhnout cestě na Edinburgh tak volíme o něco delší, ale určitě silničky mimo hlavní tahy směr na Glasgow a potom stočit na jihovýchod do vesničky Greenhaugh k naprosto autentickému ubytování. Majitel hospůdky tam nabízí k ubytování dva podkrovní pokojíky přímo nad hospodou. Je neuvěřitelně milý a místní štamgasti také. Doporučují nám dva druhy piva z dnešní nabídky od lokálních malých pivovarů. Jsou hutné, ale nám chutnají moc. Sedíme u obřích litinových krbových kamen z poloviny 19. století a je nám skvostně. Ještě chvíli se můžeme odměňovat pintama za tenhle skvěle vydařený trip, protože do postele je to jen pár schodů.

Naše poslední snídaně zase dole v hospůdce je opět skvělá a protože to máme do Newcastlu do přístavu už jen cca 1,5hod jdeme se ještě projet po okolí tak aby nám to vyšlo cca na 14hod přímo na trajekt, který potom odplouvá v 17hod.  Loučíme se tedy se Skotskem  a Anglií dlouhým západem slunce, zapadajícím nad obzorem.

Ať už máte jakýkoli stroj, teda hlavně motorku víc než určitě musíme Skotsko doporučit a užijte si to. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE