Velká Británie 2012

Vše začalo zvědavostí jak se vlastně zdraví motorkáři ve Velké Británii.   A jelikož hrozně rád plánuji a hledám v mapách, začal jsem vyhledávat pro mě zajímavá místa.Tak snad budou zajímavá i pro Vás.

Začátek: odjezd byl naplánován na pátek ráno. No to se nepovedlo, v pátek jsem ještě měnil přední pneu a nechával jej naplnit antipichem. Po té, co jdu platit, se mě mechanik ptá, zda-li to funguje. Odpovídám, že doteď jsem tomu věřil. Pak jdu shánět bombu na vařič a nějakou stravu. V Tescu jsem zabloudil  a musím volat domů pro radu. Odpovědí mi bylo, proč jezdit do ciziny, když bloudím doma. Vracím k večeru utahanej jak kůň. Balím věci a přemýšlím, co jsem ještě zapomněl.

1.den

Kupodivu jsem spal dobře. Ráno v 8 hodin vyjíždím. Frčím na Prahu a Plzeň. Jen co se napíchnu na německou dálnici vypínám mozek a začínám přemýšlet jaký to bude vlevo. Dřív se jezdilo vlevo v celé Evropě kvůli tomu, že se jezdilo na koních, na které se nastupuje zleva (to nevím proč, bo mi kůň připadá stejný z obou stran: Ze předu překáží hlava, zezadu kope..) A  aby to měl jezdec lepší na nastupování, nasedal z chodníku. Pak přišel ten nacistickej vztekloun  a všechno překopal. Navíc se začalo jezdit auty. Ale do Velké Británie  se nedostal a Angláni byli na to patřičně hrdí a jízdu vlevo si kvůli tomu ponechali.

Tak jsem se vám zamyslel, že jsem málem přejel odbočku na kterou jsem 300 km čekal. To by mě tedy dost naštvalo.Teplota se pohybuje kolem 40 stupňů. Celou
cestu mi praží sluníčko do ksichtu. Za chvilku mám nos červený jako notorik.
Do Jabbeke přijíždím kolem 21 hodiny. Projíždím městem a hledám kemp.
Dostávám účtenku na 18 euro + 30euro jako speciální platba. Recepční mi něco vysvětluje, ale rozumím jí jen něco o sprše a že se mi nechce platit nic navíc. Říkám jí, že nejsem žádnej medvídek mýval, abych se furt koupal, že jsem se myl ráno.( Přeloženo do angličtiny “ no šmudly šmudly  brum brum“). Přestává mluvit o sprše a říká, že se s tím otevírá i brána. Rezignuji, vytahuji kartu a platím 48 euro za kemp se slovy, že Hillton by byl levnější. Dostávám plánek kempu na A4 a jdu hledat parcelu číslo 128. Už je skoro tma, na mém místě parkují Francouzi. Moc se omlouvají a i přes moje protesty auta přeparkovávají na parcelu vedle.(O 5 minut později přijíždí rodina s karavanem a auta se vracejí opět ke mně). Jdu se vysprchovat, voda bez toho přívěsku neteče, takže jej zasunuji do držáku a začínám hygienu. Ale když vidím, jak tam nabíhají éčka přívěsek letí pryč. Mezitím frantíci grilují masíčko, všechen čoud mi jde do stanu….
Nemůžu ležet na zádech, protože mě bolí zadek. Na břiše taky ne protože, mě bolí záda, na boku taky ne, bolí mě uši, které jsem měl asi špatně srolované v přilbě. No stejně musím vyvětrat. Po hodinovém větrání stanu, kdy už konečně můžu dýchat, usínám.
Dnes najeto 1113 km 

2.den - London

Ráno je pěkně, po včerejším půstu (dvě bagety ke sváče a jedna sušenka k obědu, čokoládu kterou jsem dostal se slovy, tam kam jedeš, se nerozteče, jsem ani neotevíral, abych se nepolil) jsem si udělal polívku a pomalu přitom balil.
Odjezd 8:44 zastavuji na bráně, abych odevzdal přívěsek. K mému překvapení paní projede čip přes čtečku, odečte mi 5 euro za sprchu a zbytek z těch 30ti mi vrací.
Přijíždím do Dunkergue a bloudím tak, že dojíždím až ke kanálu La Manche. Tam se bodré a ještě vcelku pěkné slečny ptám jak se dostanu na Ferry a už jedu zpět. Tentokráte si dávám pozor na značení a kašlu na gps.Pohoda, zastavuji před officem a jdu kupovat lístek. Chtějí po mě techničák  od motorky.  Ještě se ujišťuji, zda-li plují tam, kam chci já a pak platím 130 euro. Jdu do kolen. Projíždím celnicí a zastavuji až na příjezdovém parkovišti před kužely. Za chvilku přijíždí další motorka. Zdraví mě „HI“ (teď už vím jak se tedy motorkáři zdraví, můžu jet domů). Dáváme se do řeči a já zjišťuji to, co jsem snad ani vědět nechtěl a to že platil 20 euro a to jen proto, že si lístek objednal přes net.
Najíždíme na loď a já při pokusu o rejd urážím kamerou dva šrouby na plégu… to to začíná. Pak nám motky přikurtují a my ze 4. patra lodi jdeme nejdříve  do  6., později na terasu 7. a 8. podlaží. Můj nový kámoš Christophe se stává  mým průvodcem po lodi. Trajekt jede něco přes hodinku. Mezitím se dozvídám spoustu potřebných rad a dostávám pozvání,že až pojedu zpátky, můžu u něj v Notthinghamu přespat. Do Doveru trajekt připlouvá kolem čtvrté, vlastně kolem třetí (hodina zpět je časový posun).
Po odkurtování mašin se se mnou Christophe loučí a mizí kdesi v Anglii.
Dávám si načas. Přeci jenom je to poprvé co jsem ve Velké Británii a tak si to musím vychutnat. Kolonu od trajektu, která se vytvořila odjíždějícími plechovkáři, ignoruju a po vzoru Holanďanů se deru vpřed. Hned na první křižovatce zastavuji a fotím si svého prvního bobika (anglického policajta).
První tankování v Anglii do plnejch (1l/1,99liber)tak to je mrda. Další tankování za 1,379liber. A já už dávám bacha, aby cena byla vždy podobná.
Najíždím na hlavní směr London. Poprvé vlevo, poprvé Londýn. Musím se přiznat, že jsem si to trochu představoval jak Mánička anální sex. Jako že přijedu do Londýna, projdu si památky a tak. Tak jenom cesta do centra mi zabrala skoro celý den. Všude mraky aut, samá kolona navíc mě to při zastavování táhne doprava, což je tady docela problém.  Všichni Londýňané bud běhaj, cvičej nebo to  jsou turisti. Zastavuji vždy kde se dá a fotím. Pak se zničehonic objevím u Big Benu (jméno Big Ben je jméno hlavního a největšího zvonu ve věži, ale používá se pro celou věž). Je už  půl 7 večer. 
    

 Londýn ano, ale pouze letadlem se zamluveným hotelem a bez bagáže. Vzhledem pokročilé hodině už moc nezastavuji a jedu hledat Ace Cafe London - motorkářskou  restauraci. Gps ulici nepobrala, tak jsem jel podle mapy vytištěné doma. Některé kruháče jsem jezdil 2x až 3x než jsem se trefil správně, do toho kolony, jízda vlevo, přednost zprava, která zas neplatí furt, jak jsem se několikrát přesvědčil…protáhlo mě to několika tunely, jeden vedl pěkně hluboko, ale co jsem podjížděl, nevím. Když zoufalost pokročila do dalšího stádia, začal jsem se ptát na cestu. Naštěstí jsou zde lidé velice vstřícní. Ukazoval jsem jim vytištěnou mapu a nakonec jsem po 21 hodině dorazil na místo. Spousty motorek a vytuněných aut mě ubezpečily, že jsem tady dobře. Takhle vypadá pravá motorkářská hospoda a je jen škoda, že nic podobného není u nás. Ihned se přidali 3 motorkáři, aby prohodili pár vět. Pak mi poradili, že u Stonehenge je pěkné technické muzeum (to jsem bohužel nenavštívil, tak nevím), kde je pěkný kemp a na co si mám dávat pozor. Mezitím před restaurací tůrujou motorky, tuneři ohulují aparaturu u svých vymazlených plechovek. Při odchodu do restaurace vytahuji klíče ze zapalování a jsem samozřejmě za troubu. Jak mě kluci ubezpečují: TADY SE NEKRADE!!

Loučíme se jak starý kámoši a já jdu na malé velké kafe a pro suvenýry.
Když už mu říkám, že nic nechci že mám určitý limit na kartě dává mi ještě 4 malé samolepky s ubezpečením, že jedna stojí 1.50 liber a že jsem tedy ušetřil ať se koukám usmívat. Za trička, šátek,samolepky,odznak a nášivku jsem tam nechal 49 liber. Dopíjím kafe, když mě prodavač představuje majiteli. Podáváme si ruce a on mi objednává… kafe! Tak to první do sebe hodím a už mám další. Nato, že jsem celý den nic nejedl, dobrý průměr. Chvíli si v mezích možností povídáme. Pak spolu hledáme nějaký kemp a za úplné tmy se loučíme.

Doprava v Londýně se večer změní akorát tak, že je tma a auta svítí, jinak je situace stejná jako ve dne. Kemp nenacházím, tak to v půl 1 vzdávám, zadávám do gps Stonehenge a po cestě hledám, kde přespat. U jedné benzinky je pěkný lesík, natahuji karimatku a spacák dávám pod hlavu s tím, že budu spát oblečenej. Za chvilku sundávám boty a když je mi zima na nohy, lezu do spacáku. Pak už sundávám i bundu a za chvilku chrním.
P.S. Angličanky jsou nepěkné neforemné ženské.

Dnes najeto: 474.5 km

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE