2x od Martina Kopala: Decentní macho Rocket a kafáč z Viraga

Tohohle kluka prostě musíte mít rádi. Až na nějaké ty šediny, nutnou daň věku, vypadá pořád stejně, jako když jste ho vídali v časopisu Motocykl v 90. letech, a ono z něj to obrovské „devadesátkové“ nadšení českých motorkářů, kteří se konečně po pádu Železné opony dostali ke strojům, po nichž léta toužili, dodnes čiší. První japonské motorky, první Ducati, první kolečka na okruzích a hlavně ta legislativní svoboda! Tehdy bylo možné dělat cokoli, motorky se vylepšovaly a bylo to žádoucí, zatímco dnes to zaprvé není skoro potřeba a zadruhé je vlastně skoro všechno zakázané.

Martin v malé dílně v pražských Modřanech funguje pod značkou DS Sport již od roku 1994 a práce má pořád dost. Drtivou většinu času tráví lakováním, přičemž mám pocit, že dokáže nalakovat snad i blechu a na ni logo vaší oblíbené značky. Lehké opravy odřených kapot, nebo naopak zakázková lakování, protože zákazník chce něco extra, helmy, záchodová prkýnka, auta, lyže, kola… Ale vidíte na něm, že je to duší umělec, který chce tvořit. Jak sám říká, nikdy si nic dopředu nemaluje, má jen nějaký základní nápad a sám se nechává překvapit, do jakých podob se nakonec při stavbě rozvine. On potřebuje, aby mu pod rukama něco vyrůstalo, je hotový mág s lamináty a karbony. Když už ho náhodou potkáte v autě, bude to ve vlastní kreaci na bázi Lotusu Seven, právě si staví další. Ale Martin autem jezdí minimálně, neboť jakmile není pod nulou a sníh, tak se přesunuje na motorce a samozřejmě že ne na nějaké konfekční. Když mu loni při jedné jízdě nedalo přednost auto a Martin skončil se šrouby v noze, jel na své 14 dní staré KTM 890 Duke R, která už měla první výrazné designové úpravy. Teď už ho zase uvidíte v sedle, ovšem pro změnu kafáče, kterého si postavil loni z motorky, u které byste to rozhodně nečekali. My se ale nejprve podíváme na jiný Martinův výtvor.

Tím je Triumph Rocket 3 R AMG Edition. Že jste o téhle verzi ani od Triumphu, ani od Mercedesu nikdy neslyšeli? Nemohli jste, vznikla v Modřanech v počtu 1 ks coby doplněk k jiné raketě, tentokráte čtyřkolové – AMG GT R Pro. To je taková ta plechovka, u které by vám ani moc nevadilo, že vám ji někdo vnutí do garáže místo superbiku, protože jede dost podobně. A protože její majitel už od Martina měl několik Vmaxů, nechal si od něj upravit i nového Rocketa 3 R do podoby, která mu bude s AMG pěkně ladit.

Obdivovat lakování u Martina Kopala nemá moc smysl, samozřejmě že to je prakticky dokonalé a přesně v těch odstínech, v jakých je lakovaný i placatý Mergl. No jo, ale tak na co máme koukat, vždyť je to přeci sériový Rocket, ne? Akorát všude možně s logy AMG Edition. I když počkejte, nemá vlastně tenhle plast… a tamten… nebo že by… No, zkrátíme to. Ačkoli tenhle Rocket vypadá na první pohled jenom jako jinak nastříkaná sériovka, co se vzhledu týče, nezůstal jediný díl nezměněný! Na začátku Martin motorku odstrojil, vlastně zbyl akorát rám s motorem, koly, řídítky a předními světly. A i do toho trochu sahal, jelikož lakoval vybrané paprsky kol až do krajů ráfků, což je opticky zvětšilo, a světla mají černé obroučky.

 

Odkud začít? Pojďme zepředu a shora. Přední štítek je v základu plochý, tenhle je decentně prodloužený a dostal odtrhovou hranku. Na nádrži s karbonovým páskem a gravírovaným víčkem přibyly po stranách žábry, trochu připomínající žraloka – ty tu nejsou náhodou, stejné má i AMG na předních blatnících. Sedátko spolujezdcovo je odmontováno (může být ale kdykoli vráceno) a jeho úchyty nyní schovávají karbonové kryt. Zadní plast je zkrácený, zúžený, doplněný o průduchy a opět s malou hrankou jako u předního štítku. Kromě zadního světla nese i maličké blinkry.

Přesuneme se o úroveň níž, do spodní poloviny stroje a začít musíme jiným předním blatníkem, jenž tvarově koresponduje s předkem AMG a dlí ve vidlici, která má kluzáky potažené karbonem. A není to žádná samolepka, Martin je, jak už jsme říkali, s tímto materiálem velmi dobrý kamarád. Karbonové jsou proto i náfuky kolem chladiče, na něž se přestěhovaly přední blinkry, i veškeré kryty na výfukovém potrubí. Co je úplně přidané a na Rocketu nikdy nebylo, je klín pod motorem, ten mu hodně sluší. Zadní kolo je celé zezadu odhalené (zepředu má karbonový blatníček na kyvce), držák RZ se totiž přestěhoval na levou stranu na jednoramennou kyvnou vidlici. Bohužel tam teď koliduje s brašnami z nabídky příslušenství Triumph, které si majitel k Rocketu pořídil, ale to je prostě malá daň za to, když chcete mít doma originální stroj. A tenhle je originální dostatečně, přitom tak nejprve vůbec nevypadal, že?

Zatímco Rocket je taková opravdu hezká decentní úprava, druhá motorka je už přestavba se vším všudy. Martinova soukromá motorka, kterou si stavěl sám pro sebe, a tedy náležitě radikální. Martin vždycky byl na sportovní stroje, je zvyklý mít ruce dolů, ale zároveň to nemusí být nutně moderní kapotovaná motorka, sám už poznal kouzlo café racerů, do jejichž sedel usedá v parádní oldschoolové hnědé kožené kombinéze. Ovšem proti jeho předchozímu stroji, jehož základem byla Cagiva Raptor 650, má tenhle nový kafáč původ ve stroji, do něhož byste to na první dobrou určitě neřekli. Ale ten motor je vám určitě povědomý, sakra, vždyť ho přeci znáte, viděli jste ho snad milionkrát…

Ano, přátelé, tenhle parádní kafáč je přestavěná japonská ultra-klasika, soft-chopper let devadesátých, Yamaha Virago 535. Motorka, jež byla symbolem celé jedné éry a kterou nemohl vynechat snad žádný příznivec třásní a chromu. Jedněmi posmívaná, druhými bezmezně milovaná za to, jak dokázala zpřístupnit svět chopperů i začátečníkům, staříkům a nemajetným. Každý jich viděl tisíc a jednu vyšňořených (či zprzněných, záleží na vkusu) lebkami, orlicemi, třásněmi, světelnými rampami, plexi, koženými brašnami, otevřenými výfuky a kdoví čím ještě, ale vzít tuhle motorku jako základ pro kafíčko? Ne že by Martin byl první, ale běžné to určitě není.

Virago a Virago. Docela změna, že? :-)

Přitom podle Martina se právě na café racera do města Virago hodí jako máloco jiného. Je z něj vyloženě nadšený, a to už mu rukou prošel bezpočet podstatně silnějších motocyklů. Jenomže jejich překoňované motory jsou v Praze spíše k zlosti, zatímco dvouválec Viraga je krásně měkký a poddajný a výkonově do městského prostředí naprosto dostačující. Vlastně jedinou změnou je jiné výfukové potrubí, s omotávkami na svodech a se steampunkovými koncovkami po stranách zadního kola. Nejsou to jen otevřené roury, jak by se mohlo zdát, Martin není příznivcem extrémně uřvaných výfuků.

Stejně jako motor, téměř originální je i šasi, samozřejmě je tady zachovaný i kardanový pohon zadního kola. Přední USD vidlice s neodmyslitelným karbonovým potahem i dvojitá kotoučová brzda se čtyřpístkovými třmeny je ale už sportovní záležitost z Ducati a ani kola nejsou originál. Jak vpředu, tak vzadu najdete ráfky o shodném průměru 17“ a na nich nazuté pneumatiky Heidenau K73 s flattrackovým vzorkem. Přeci jen odsud potud, s tím Viragem, tady se stavěl kafáč a ne čopr ;-)

Každá přestavba má mít svou dominantu, nějaký výjimečný prvek, a v případě Martinova café raceru je to jednoznačné – monokokový vršek spojující nádrž se sedlem a zádí. To byl přesně ten okamžik, který vdech celé motorce nový život, když Martina napadlo, že by chtěl, aby jeho další stroj měl díru mezi motorem a nádrží. Tvary celého tohoto prvku se nedají popsat, ty si prostě musíte nakoukat. Skoro to vypadá, jako by se tvůrce styděl za to, když někde nechá pět centimetrů netknuté plochy. Jsou to moc pěkné organické tvary a ještě to v sobě schovává jeden fígl, nádrž je totiž skutečně nádrží, dokonce s vodoznakem na pravé straně. Tedy, doplňkovou nádrží, protože ta originální z Viraga je pořád pod sedlem. A jak se dostane benzín z přední části té vrchní nádrže do motoru? Přeci pumpou. A kdyby vám benzín přeci jen došel, tak „termoska“ na levém zadním tlumiči je malý kanystr, který přidá Viragu dojezd dalších cca 30 km, a to už v Česku většinou nějakou pumpu najdete.

Docela zajímavá je jízdní pozice. Když si na motorku sednete, nejprve zjistíte, že to hnědé kožené sedátko je opravdu velice příjemně polstrované, ale to není překvapení, Martin na něm tráví dost kilometrů. A zadruhé se vám musí prostě líbit, jak je celá motorka uzoučká, vlastně to nejširší je motor, koleny se skoro dotýkáte. Když se ale chytíte řídítek a dáte nohy na dozadu přesunuté sportovní stupačky, hned vám je jasné, že máte co do činění se skutečným kafáčem. Jízdní pozice je protažená (pro Martina zejména, je velký duchem, ale nikoli tělem) a dvojdílná řídidla poměrně dost roztažená. Na nich najdete stylové oldschoolové gripy, krátké sportovní páčky a ovladače z Viraga, jediným budíkem je digitální cyklistický tachometr v malém držáčku nalevo, který v době našeho focení měl dovolenou, anžto v něm zakukala baterka.

Menším, ale pořád dominantním prvkem je přední světlo, kulatá klasika s čirou optikou z Raptora obalená ve velkém „hrnci“. A pak už jsou to jen drobnosti: maličký přední blatníček uchycený na trubičkách, stejně jako držák RZ, malý zadní blatník, boční provrtávané kulaté kastlíky a nepostradatelný klín pod motorem, táhnoucí se až k zadnímu kolu. Maličkých kulatých blinkrů si skoro nevšimnete, stejně jako zadního světýlka. A pokud se vám zdá, že je ten povrch jak kartáčovaný hliník, tak jste samozřejmě na omylu, je to barva. Že Martin Kopal lakuje už desítky let, prostě nepřehlédnete. Co říkáte, není tohle zajímavější Virago než s třásněmi a zlatou orlicí?

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)