ČZ – 514 / KTM

Text: Jarda Ducháček , Mirek Severa | Zveřejněno: 19.11.2001 | Zobrazeno: 34 200x

Že jste o takovémto motokrosu neslyšeli? No není divu. Tento stroj totiž vznikl roku 1988 v mé dílně. Na stavbu jsem použil rám z motokrosového stroje KTM 360 r.v. 1987. Společně s rámem, se mi podařilo získat obrácenou přední vidlici, zadní kyvné rameno a centrální tlumič, ale ten byl bez potřebných vahadel. Jako poslední originální KTM díl je zde ještě sedlo, přední blatník a číslo.

Kapitoly článku

No když to tak shrnu, docela málo na to, aby jsem prošel technickou přejímkou motokrosové třídy do 500cm3. A protože jsem za tyto díly (i když v té době u nás špičkové kvality) utratil (19.000,-) většinu peněz připravených na stavbu, nezbývalo nežli zapojit veškerý um a začít improvizovat. Ohledně motoru bylo vše dopředu jasné

ČZ - 514

, tak jsem se proto jako první soustředil na kola. Ráfky, byly použity Č-zeťácké, náboj zadního kola jsem volil z plochodrážní Jawy. Ze stejného stroje byla použita i 52 zubová duralová rozeta, kterou jsem nechal naeloxovat na žluto. Vodítko řetězu je rovněž vyrobeno z duralového plechu, a aby se řetěz cítil jako v peřinkách, použil jsem na vnitřní časti vodítka silonové „vystylky“.

Druhá strana zadního kola byla o něco složitější, neboť jsem musel vymyslet uchycení zadního

MZ

brzdiče a z čehosi vyrobit brzdový kotouč. Nakonec jsem zvolil uchycení brzdiče ke kyvnému rameni „natvrdo“ a kotouč, který jsem vyrobil z čela brzdového bubnu Š – 1203 jsem uchytil jako plující. Zbývalo tedy vyrobit vahadla centrálního tlumiče. Tato výroba byla velmi přesná, protože v každém vahadle bylo třeba osadit 2x jehlové ložiska a ve středovém „srdíčku“ pak tři. Vše muselo hrát na setinu milimetru a být perfektně utěsněno proti nečistotám.

Na tento velmi složitý díl jsem použil kovaný dural. A protože se vše skvěle zdařilo pustil jsem se do výroby zadní brzdové pumpy. Možná Vás napadne, proč jsem tuto rovněž nepoužil z MZ. Odpověď je prostá – brzdič, který jsem získal byl totiž z předního kola, takže pumpu jsem mohl osadit pouze na řidítka. A protože vlastní brzdič je velmi masivní vše jsem řešil tak, že pumpa byla použita na předek a brzdič na zadek. Zbývalo tedy vyrobit zadní pumpu a přední brzdič.

K výrobě zadní brzdové pumpy bylo opět použito duralu a součástí pumpy je i nádobka na brzdovou kapalinu. Přední kotouč zhotovený opět z čela brzdového bubnu Š – 1203 je napevno uchycen k náboji kola, zatímco brzdový třmen je osazen jako plující. Samotný třmen má dva pístky, kde jsem použil gumiček ze Škody 130 GL. Brzdová hadička a spojovací prvky byly použity z centrálního mazání autobusů Karosa. Motor nezůstal též bez povšimnutí. Kromě toho, že jsem použil spojku z modelu

513

, změnil jsem rovněž poměr zubů 2. a 3. převodového stupně, čímž se odstranil velký skok mezi těmito převodovými stupni. Dále jsem osadil bezkontaktní zapalování Motoplat z modelu 516. Zde jsem však musel zhotovit mezikus a v rotoru větší kónus. Rovněž ryska určující předstih se musela velmi přesně přenést na opačnou stranu, neboť u modelu

516

bylo vše na levé straně motoru. Opravdu zdařile (za použití zubní vrtačky) se povedlo zvětšit a vyleštit sací kanály. Klapka mezi karburátorem a válcem byla rovněž do zrcadlova vyleštěná.

Vlastní ocelové lamely klapek dosedaly na pogumovanou „chaloupku“ což mělo blahodárný vliv na jejich skvělou funkci. Hlavní část výfuku byla použita z 514-tky a propojena do duralové koncovky vlastní konstrukce. Bohužel jsem neměl možnost změřit výkon takto upraveného motoru, ale jedno je jisté – motor šel bez výkonové díry již odspodu a jel jako „kule“. Jediná hodnota, kterou jsme měli možnost změřit byly otáčky a ty vykazovaly hodnotu změřenou velmi přesným otáčkoměrem

8 900 ot./min

. Vezmeme-li v úvahu původních 6 800 ot./min, pak je nárůst vskutku impozantní.

Výrobu chybějících plastů (9ti litrová nádrž, zadní blatník, podsedadlové kryty a naběráky vzduchu), zajistil kamarád z laminátu za protislužbu. Řidítka a plynová rukojeť je rovněž vlastní výroba. Za zmínku možná stojí plynová rukojeť, kde bylo jako předlohy použito výrobku Magura. Takto vodorovnou kladkou řešená rukojeť však vyžadovala velmi nedostatkové, v malém rádiusu ohebné, jemně pletené lanko. Vyřešil jsem to použitím silonovotextilní struny na vyplétání tenisových raket (toto „lanko“ vydrželo celou roční sérii 10ti závodů a průběžný celoroční trénink).

Celá přestavba si vyžádala tři měsíce práce, celkové - přímé finanční náklady těsně pod 30.000,- Kč a velký, ale opravdu velký, špalek kvalitního duralu. Proč pořádně velký? Bohužel se vše napoprvé nepovedlo. Například přední brzdič jsem dělal třikrát, než fungoval dle mých představ. Poprvé špatná funkce a podruhé kvůli takové hlouposti. Odvzdušňovací šroub narážel při max. propružení do horní manžety. Když již hovořím o brzdách pak musím dodat, že destičky jsem vyrobil z brzdového obložení stíhačky