Ducati den Most 2007
Text: Lukáš Růžička | Foto: Dan Šeiner | Zveřejněno: 4.6.2007 | Zobrazeno: 12 937x
Ve středu 30.5. na mosteckém autodromu duněly hlavně desmodromické dvouválce, protože se tu konal každoroční okruhový den značky Ducati. Přestože meteorologové malovali s počasím čerta na zeď, kdo dnes nakonec dorazil, rozhodně nelitoval.
I přes poměrně nízkou teplotu, která v devět hodin ráno vyhnala teploměr na pouhých 12 stupňů, dorazilo na dostaveníčko italských krasavic opravdu hodně příznivců. Teplota ale šla postupem času lehce nahoru, atmosféra měla bod varu a nakonec i občasné paprsky slunce ozářily všechno to dění. Jen příležitostné výlety mimo trať byly díky podmáčenému podkladu lehce ošidné, naštěstí se ale aspoň po dobu mojí účasti vše obešlo bez pádů. Vzhledem k tomu, že celá akce byla pojata jako spřátelené setkání i jiných značek, se na okruhu proháněly zdarma i další stroje s italské provenience jako Aprilia, Cagiva, Benelli či Moto Guzzi. Aby motorkáři nemuseli trhat partu, za drobný poplatek měli přístup i majitelé strojů ostatních značek. Celkem rozumně byl za půjčení nových předváděcích strojů stanoven poplatek třista korun, což u příznivců zajistilo větší rozvahu při výběru a více volných termínů pro všechny zúčastněné. Navíc také byly všechny nabízené stroje pojištěny.
K vidění zde byl také jeden exemplář zcela nového Hypermotardu, který zatím bohužel nebyl připraven k testovacím jízdám a zpestřoval pouze dění v paddocku spolu s ukázkovými vozy Alfa Romeo. Na okruh dovozce připravil hlavní novinku Ducati 1098, a to hned ve třech exemplářích. Dále se zde proháněl nahatý Monster S2R 1000, tradičně vyhlížející Sport 1000 a také cestovněji naladěná ST3 a jedna Multistrada 1100. Myslím, že každý si tentokrát musel přijít na své a i pouze přihlížející se rozhodně díky velkému počtu účastníků na trati v každé jízdě nemohli nudit.
Zpestření přinesl v hodinové polední pauze kaskadér Mirek Lisý a jeho zcela nový Monster. Součástí komentovaného vystoupení byla i show na čtyřkolce a trialovém motocyklu. Od jedné potom opět následovaly volné jízdy na okruhu, které pokračovaly až do šesti večer. Pokud jste náhodou toto italské dostaveníčko nestihli nebo si podobnou akci rádi zopakujete, máte podobnou šanci již 14.června, kdy opět v Mostě proběhne Aprilia - Moto Guzzi den. Za redakci jsme v letošním roce vybrali na okruhovém dni z nabídky na jízdu tyto modely. Stejně jako většina ostatních jsme si nemohli nechat ujít sportovní novinku a současný hit výrobce 1098. Následně jsme potom zvolili z nabídky cestovnější MTS 1100 a klasiku v podobě naháče Monster S2R 1000.Monster S2R 1000
Já osobně jsem sáhl po osvědčeném Monsteru. Letmo uložené kolo, spousta trubek příhradového rámu, dvojice přikroucených laufů a charakteristický pruh v lakování s opravdu sporadickým plexi nad klasickým kulatým světlometem. Tak to je v kostce vše, co vizuálně charakterizuje a obklopuje vzduchem chlazený dvouválec do L o objemu 992 ccm. Na okruh to není sice s 95k a bez kapot asi ten pravý vítězný stroj, nicméně o to více vám stylem a usazením přinese zábavy a pohodlí. Tahle litrovka má vynikající brzdy a s čtyřpístkovými třmeny se na okruhovém dostaveníčku určitě neztratíte. Stroj je díky velice přijatelné hmotnosti a širokým řidítkům dobře ovladatelný a všude přítomný dvouválec s hladce fungující převodovkou Vás jen tak neomrzí ani při extrémním řádění. Okruh je výborná záležitost a s Monstrem si na něm jistě užijete, nicméně oproti ryze sportovnímu náčiní Vám radost přetrvá i dál na běžné, zpravidla ne zrovna kvalitní, české silnici. Charakter a univerzálnost mu tedy rozhodně nelze upřít a to je možná i jeden z důvodů, proč je mezi motorkáři tak oblíbený.
Ducati Multistrada MTS1100
První motorka, na kterou jsem na Ducati dnu nasedal. Vzpřímený cestovní posaz, ale říkal jsem si, že se na ní alespoň na mosteckém okruhu rozkoukám. A byl jsem hned na začátek mile překvapený, motorka se chovala naprosto předvídatelně a příjemně. Vše mi hned padlo do ruky. Na okruhu jsem od ní a od Pirelli Scorpion příliš nečekal, ale to jsem se mýlil! Jediné, co při ostré jízdě vadí, je kryt svodu výfuku, ale ten se jen brousí, žádný nepříjemný pocit se nekoná. Taky čas 2:03 na nové variantě okruhu mě příjemně překvapil…Brzdy nevadly, motor tahal jak by bylo záhodno v celém poli otáček…no opravdu mě tenhle stroj velice mile překvapil a velice rád bych se s ním potkal na okreskách. Jako velké plus jsem vnímal, že zrcátka byla stále čitelná, ať už jsem s Multistradou dělal cokoli.
Ducati Sport 1000
Velice zajímavý model ve velkém retro stylu, ale působil na mě jako vyzrálá moderní motorka. Vše na svém místě, analogové ukazatele rychlosti i otáček, vše fungovalo jako švýcarské hodinky. Docela mě překvapilo, že i přes velice zvláštní posez na stroji na jezdce ani ve vysokých rychlostech nefouká. Další překvapení byly brzdy – podle mého soudu pracovaly ještě lépe než na Multistradě. Jediné, co mi na okruhu (kam bych tenhle stroj bral opravdu výjimečně) malinko kazilo radost, byl ohromný dvoudílný výfuk, který při kontaktu s asfaltem chce motorku poslat do škarpy… ale co, je to retro café-racer, a tak, jak jsem s ním jezdil na okruhu, to si nezaslouží. Přesto obstál i na sériovém obutí.
Ducati 1098
Tak a je to tady, na tohle jsem se nejvíce těšil. Má první zkušenost s tímto ostrým V2 made by Ducati. První co mě zaujalo – žádné zvykání, vše tam kde má být. Moje testovačka byla vybavena výfuky Termignoni, takže i zvukový efekt byl více než solidní. Ale to už řadím a peláším z boxů.
Malá vsuvka, pro Ty co mě neznají, závodím na GSXR1000 K5 a z toho vyplývá určitý srovnávací pohled z této projížďky.
První věc, co mě trošku rozladila, byla hodně tuhá převodovka…na zapadnutí rychlosti bylo třeba vyvinout daleko značnější sílu, než jsem zvyklý, a to i oproti ostatním strojům Ducati. Ale řazení bylo vždy naprosto přesné a to je hlavní. Na co je také si třeba zvyknout, je digitální displej. Je skvěle multifunkční, ale bijte mě, já prostě lépe snáším analogový otáčkoměr. Jinak je vše fantasticky jako na dlani a jezdec má až netušené možnosti co se telemetrie týče – další posun směrem z cest na závodní okruh. Najíždím prvních pár kol a zkouším, co můžu od 1098 čekat. Co musím vyzdvihnout, jsou brzdy. Něco tak neuvěřitelného, jako jsou Bremba na téhle 1098, jsem ještě nezažil – prostě balada. Skvělé dávkování a naprostá přesnost, jsem nadšen. Teď se pojďme podívat na motor…byl jsem trochu překvapený, ale do 6tis otáček se nic moc neděje…motor jen vrní a čeká, co se stane dál. Pak následuje něco jako kopanec do vesmíru a 1098 ukazuje, že je v ní neuvěřitelný potenciál. Bohužel tenhle akcelerační zážitek brzy omezí omezovač, takže další kvalt a tak stále dokola.
Čekal jsem spíše více plynulosti, ale věřím, že jde jen o tom pohybovat se stále v otáčkách nad 6tis a na okruhu pak budete rychlou štikou. Mimo jiné taky díky fantastickému plynu - motorka neměla žádný systém krátkého plynu a přitom dávkování a dokonce sebemenší změna plynu byla okamžitě reflektována. Učaroval mi i podvozek, jehož limitů jsem samozřejmě nedosáhl. Bylo ale vidět, že je ho ještě třeba nastavit, na nerovnostech se mi zdál nervózní, ale všude jinde byl až neuvěřitelně klidný. Osobně si myslím, že to bylo jen nastavením, a věřte že u japonců takový podvozek v sérii nedostanete, to bude stát pár euro u ladičů jako Öhlins.
1098 je podle mého názoru skvělé motorka, která ale na to, aby byla na okruhu (kam patří) rychlá, potřebuje hodné práce na nastavení a na jezdeckém stylu. Japonci chyby odpustí a dají čas pro nápravu – tenhle Ital ne. Bohužel času na otestováni bylo málo, ale věřím, že se na téhle Ducati ještě na okruhu povozím. Pro vás, co o tomto modelu uvažujete do provozu – ujistěte se, že na to máte ruce. Kreditka není všechno a dejte jí raději to, co chce ze všeho nejvíc – závodní okruh.
K vidění zde byl také jeden exemplář zcela nového Hypermotardu, který zatím bohužel nebyl připraven k testovacím jízdám a zpestřoval pouze dění v paddocku spolu s ukázkovými vozy Alfa Romeo. Na okruh dovozce připravil hlavní novinku Ducati 1098, a to hned ve třech exemplářích. Dále se zde proháněl nahatý Monster S2R 1000, tradičně vyhlížející Sport 1000 a také cestovněji naladěná ST3 a jedna Multistrada 1100. Myslím, že každý si tentokrát musel přijít na své a i pouze přihlížející se rozhodně díky velkému počtu účastníků na trati v každé jízdě nemohli nudit.
Zpestření přinesl v hodinové polední pauze kaskadér Mirek Lisý a jeho zcela nový Monster. Součástí komentovaného vystoupení byla i show na čtyřkolce a trialovém motocyklu. Od jedné potom opět následovaly volné jízdy na okruhu, které pokračovaly až do šesti večer. Pokud jste náhodou toto italské dostaveníčko nestihli nebo si podobnou akci rádi zopakujete, máte podobnou šanci již 14.června, kdy opět v Mostě proběhne Aprilia - Moto Guzzi den. Za redakci jsme v letošním roce vybrali na okruhovém dni z nabídky na jízdu tyto modely. Stejně jako většina ostatních jsme si nemohli nechat ujít sportovní novinku a současný hit výrobce 1098. Následně jsme potom zvolili z nabídky cestovnější MTS 1100 a klasiku v podobě naháče Monster S2R 1000.
Monster S2R 1000
Já osobně jsem sáhl po osvědčeném Monsteru. Letmo uložené kolo, spousta trubek příhradového rámu, dvojice přikroucených laufů a charakteristický pruh v lakování s opravdu sporadickým plexi nad klasickým kulatým světlometem. Tak to je v kostce vše, co vizuálně charakterizuje a obklopuje vzduchem chlazený dvouválec do L o objemu 992 ccm. Na okruh to není sice s 95k a bez kapot asi ten pravý vítězný stroj, nicméně o to více vám stylem a usazením přinese zábavy a pohodlí. Tahle litrovka má vynikající brzdy a s čtyřpístkovými třmeny se na okruhovém dostaveníčku určitě neztratíte. Stroj je díky velice přijatelné hmotnosti a širokým řidítkům dobře ovladatelný a všude přítomný dvouválec s hladce fungující převodovkou Vás jen tak neomrzí ani při extrémním řádění. Okruh je výborná záležitost a s Monstrem si na něm jistě užijete, nicméně oproti ryze sportovnímu náčiní Vám radost přetrvá i dál na běžné, zpravidla ne zrovna kvalitní, české silnici. Charakter a univerzálnost mu tedy rozhodně nelze upřít a to je možná i jeden z důvodů, proč je mezi motorkáři tak oblíbený.
Ducati Multistrada MTS1100
První motorka, na kterou jsem na Ducati dnu nasedal. Vzpřímený cestovní posaz, ale říkal jsem si, že se na ní alespoň na mosteckém okruhu rozkoukám. A byl jsem hned na začátek mile překvapený, motorka se chovala naprosto předvídatelně a příjemně. Vše mi hned padlo do ruky. Na okruhu jsem od ní a od Pirelli Scorpion příliš nečekal, ale to jsem se mýlil! Jediné, co při ostré jízdě vadí, je kryt svodu výfuku, ale ten se jen brousí, žádný nepříjemný pocit se nekoná. Taky čas 2:03 na nové variantě okruhu mě příjemně překvapil…Brzdy nevadly, motor tahal jak by bylo záhodno v celém poli otáček…no opravdu mě tenhle stroj velice mile překvapil a velice rád bych se s ním potkal na okreskách. Jako velké plus jsem vnímal, že zrcátka byla stále čitelná, ať už jsem s Multistradou dělal cokoli.
Ducati Sport 1000
Velice zajímavý model ve velkém retro stylu, ale působil na mě jako vyzrálá moderní motorka. Vše na svém místě, analogové ukazatele rychlosti i otáček, vše fungovalo jako švýcarské hodinky. Docela mě překvapilo, že i přes velice zvláštní posez na stroji na jezdce ani ve vysokých rychlostech nefouká. Další překvapení byly brzdy – podle mého soudu pracovaly ještě lépe než na Multistradě. Jediné, co mi na okruhu (kam bych tenhle stroj bral opravdu výjimečně) malinko kazilo radost, byl ohromný dvoudílný výfuk, který při kontaktu s asfaltem chce motorku poslat do škarpy… ale co, je to retro café-racer, a tak, jak jsem s ním jezdil na okruhu, to si nezaslouží. Přesto obstál i na sériovém obutí.
Ducati 1098
Tak a je to tady, na tohle jsem se nejvíce těšil. Má první zkušenost s tímto ostrým V2 made by Ducati. První co mě zaujalo – žádné zvykání, vše tam kde má být. Moje testovačka byla vybavena výfuky Termignoni, takže i zvukový efekt byl více než solidní. Ale to už řadím a peláším z boxů.
Malá vsuvka, pro Ty co mě neznají, závodím na GSXR1000 K5 a z toho vyplývá určitý srovnávací pohled z této projížďky.
První věc, co mě trošku rozladila, byla hodně tuhá převodovka…na zapadnutí rychlosti bylo třeba vyvinout daleko značnější sílu, než jsem zvyklý, a to i oproti ostatním strojům Ducati. Ale řazení bylo vždy naprosto přesné a to je hlavní. Na co je také si třeba zvyknout, je digitální displej. Je skvěle multifunkční, ale bijte mě, já prostě lépe snáším analogový otáčkoměr. Jinak je vše fantasticky jako na dlani a jezdec má až netušené možnosti co se telemetrie týče – další posun směrem z cest na závodní okruh. Najíždím prvních pár kol a zkouším, co můžu od 1098 čekat. Co musím vyzdvihnout, jsou brzdy. Něco tak neuvěřitelného, jako jsou Bremba na téhle 1098, jsem ještě nezažil – prostě balada. Skvělé dávkování a naprostá přesnost, jsem nadšen. Teď se pojďme podívat na motor…byl jsem trochu překvapený, ale do 6tis otáček se nic moc neděje…motor jen vrní a čeká, co se stane dál. Pak následuje něco jako kopanec do vesmíru a 1098 ukazuje, že je v ní neuvěřitelný potenciál. Bohužel tenhle akcelerační zážitek brzy omezí omezovač, takže další kvalt a tak stále dokola.
Čekal jsem spíše více plynulosti, ale věřím, že jde jen o tom pohybovat se stále v otáčkách nad 6tis a na okruhu pak budete rychlou štikou. Mimo jiné taky díky fantastickému plynu - motorka neměla žádný systém krátkého plynu a přitom dávkování a dokonce sebemenší změna plynu byla okamžitě reflektována. Učaroval mi i podvozek, jehož limitů jsem samozřejmě nedosáhl. Bylo ale vidět, že je ho ještě třeba nastavit, na nerovnostech se mi zdál nervózní, ale všude jinde byl až neuvěřitelně klidný. Osobně si myslím, že to bylo jen nastavením, a věřte že u japonců takový podvozek v sérii nedostanete, to bude stát pár euro u ladičů jako Öhlins.
1098 je podle mého názoru skvělé motorka, která ale na to, aby byla na okruhu (kam patří) rychlá, potřebuje hodné práce na nastavení a na jezdeckém stylu. Japonci chyby odpustí a dají čas pro nápravu – tenhle Ital ne. Bohužel času na otestováni bylo málo, ale věřím, že se na téhle Ducati ještě na okruhu povozím. Pro vás, co o tomto modelu uvažujete do provozu – ujistěte se, že na to máte ruce. Kreditka není všechno a dejte jí raději to, co chce ze všeho nejvíc – závodní okruh.
Informace o redaktorovi
Lukáš Růžička - (Odebírat články autora)
Dan Šeiner - (Odebírat články autora)
Jak se Vám líbil tento článek?