Honda den 2007

První den byl věnován novinářům a zvaným zákazníkům, následující pak však majitelům strojů této značky a zájemcům o zkušební jízdy na letošních modelech. My jsme dorazili na okruh již v ranních hodinách a počasí slibovalo ideální podmínky.

Po prohlídce boxů, kde například Dunlop zajišťoval hladký chod celé akce po stránce pneumatik a firma Nokamoto pomáhala se servisem a zkoušením přileb Shark a motocyklového oblečení, jsme se přesunuli k nezbytné registraci a pomalu se začali soukat do kombinéz. Na pitlane již byly seřazeny všechny předváděcí modely: CB600F Hornet, CBF1000ABS, CBR600F, CBR1000RR Fireblade a hned pět kusů letos kompletně přepracované CBR600RR. Hned jsme si to stádečko mezi sebou rozdělili - Jirka pojede supersporty, Filip jde na naháče.

Honda CBR1000RR Fireblade

Moje první jízda hned od devíti hodin patřila Firebladu. Stroje ale byly obuté na úplně nových pneumatikách, a tak bylo nutné nejdříve gumy trochu ojet a zahřát. Po pár kolech jsem se mohl začít soustředit pouze na jízdu. Zátah Firebladu ve výši 114 Nm byl opravdu mohutný a v každém výjezdu v náklonu mě doslova hrnul na vnější bílou čáru. Pokud jsem byl náhodou o kvalt výš, vůbec nic se nedělo, protože ani ve středních otáčkách neztrácí mnoho ze svého kroutícího momentu. Ještě bych zde vzpomenul tlumič řízení, který pracoval bezchybně zejména v již zmíněných výjezdech, kdy má stroj při větší akceleraci díky vysokému výkonu 172 koní tendenci se rozkývat. O rychlosti se asi nemá cenu vzhledem k výkonovým parametrům ani moc rozepisovat, naopak ale musím vyzdvihnout lehkost, s jakou se 176 kg vážící „Fároš“ ovládá, a také brzdy, které jsou schopny výborně krotit jeho divokou povahu…

Honda CBR600RR

V boxech okamžitě přesedám na „šestku“ a znovu vyrážím na okruh. Zde jsem měl jedinečnou možnost porovnání mezi čerstvými zážitky z Firebladu a CBR600RR. V prvních chvílích je výkonová absence opravdu citelná (120 koní), to samé platí o kroutícím momentu (66Nm). Dalším velkým rozdílem je krátká stavba šestistovky - jako by to byla „hračka“. Ovšem po pár kolech je Fireblade zapomenut a už si plně vychutnávám živou jízdu s šestkovým ererkem.

Z 11tis. ot/min ve výjezdech výborně akceleruje a zatáčkovité pasáže si doslova užívám. Koleno (bohužel také špička boty) i stupačka na zemi a Honda dělá jako by nic, prostě drží stopu a jede tam, kam ji pošlete. Samozřejmě, že na tom má svůj velký podíl neuvěřitelná váha 155 kg, ale také pneumatiky, které byly po dojetí jak „lepidlo“. Budu se asi opakovat, ale je nezbytné to říci - opět excelentní brzdy…

Honda CBF1000ABS

Z litrového CBF jsem byl při loňském jarním testování v provozu doslova nadšený a moc mě zajímalo, jestli je tento model použitelný i na okruhu. Výsledek byl ale spíš negativní - v porovnání s ryze sportovními modely se výrazně projeví cestovní zaměření cébéefka. I ve srovnání s novým Hornetem je hodně znát větší výška, hmotnost přes 230 kg i těžkopádnější a měkčí podvozek.

Na rovinkách tahle Honda v pohodě drží krok, ale to na okruhu neplatí. V zatáčkách jemné pohupování a hlasité škrtání od stupaček brzy připomene, že sedíte na spíše univerzálním cesťáku. To samé platí pro brzdy - z čeho jsem byl v provozu nadšený, je najednou na okruhu měkké. Konečný verdikt - s CBF si na okruhu zajezdíte, a pokud do toho dáte srdce, nebudete ani tak pomalí, ale nesmíte si ani na chvíli sednout na nic sportovnějšího.

Honda CB600F Hornet

Nový Hornet, to je úplně jiné kafe. Suchá hmotnost 173 kg, výkon přes sto koní se záběrem od středních otáček až nahoru, ale hlavně skvělá ovladatelnost mi rychle na tváři vykouzlily zuřivý úsměv a přiměly mě pustit se do stíhací jízdy s modely CBR. Na okruhu jsem spíše jen sváteční návštěvník, ale na Hornetu jsem konečně nebyl za brzdiče a užíval si pořádných náklonů až za stupačku.

Velmi slušné brzdy, dobrý posaz dovolující sportovní zalehnutí i vysedávání, dobrý rám a tuhé odpružení podle mě v současné době činí z Horneta špičku mezi šestkovými naháči - lepší svezení na okruhu za tyhle peníze prostě neseženete. A po příjezdu do boxů jsem jako už mnohokrát předtím zjistil, že motorka, která mi předtím designově až tolik neseděla, je najednou po vzájemném důkladném seznámení i krásná a rád bych se na ni chodil dívat do své garáže...

Povození na stopětadvacítkách

Na parkovišti před boxy stály k zapůjčení i stopětadvacítky a skútry, takže jsme neváhali a vymámili klíčky od maličké Hondy CBR125R a XL125V Varadero a vyrazili na krátkou projížďku po areálu a mrknout na stanoviště fotografů u vzdálenějších zatáček trati. Přesednutí na krotkou stopětadvacítku je po okruhovém adrenalinu docela šok. S malým CBR jsem se docela skamarádil při loňském testu a musím uznat, že letošní model vypadá po stránce designu ještě o něco atraktivněji.


První svezení s malým Varaderem mě příjemně překvapilo. Velmi dobrý podvozek, zajímavý průběh zátahu véčkového motoru i lákavý vzhled velké motorky - super mašina pro teenagery vyššího vzrůstu.

Od jedenácti hodiny na trať vyrazila zajímavá kolona. Pod vedením Ondry Lelka se tu totiž prohánělo asi třicet policejních Pan-Europeanů. Okruhové mašiny to zrovna nejsou, ale jejich mamutí zátah při zrychlování na cílové rovince mě přesvědčily, že ujíždět dálniční policii určitě není dobrý nápad. Při pokecu s řidiči těchto strojů jsem se znovu ujistil, že jde z valné většiny o náruživé motorkáře, kterým doma v garáži často stojí další motorky.


Během polední přestávky na cílovou rovinku nastoupil stuntrider Pavel Vik alias Max. Osobně jsem o něm zatím jen četl v rozhovoru na našem serveru, takže jeho vystoupení pro mě byla premiéra a můžu potvrdit, že je na co koukat. Co ten si s tou motorkou dělá, je přímo neskutečné. A přitom to všechno v jeho pojetí vypadá tak snadno a jednoduše… V boxech zatím tvrdě pracovala cestovní kancelář Ondra Lelek, který bral odvážné zájemce a zájemkyně na jedno kolečko po závodní trati.


Honda den pokračoval i v úterý, kdy byla dráha vyhrazena pro veřejnost a stroje značky Honda bez ohledu na původ a stáří. Podle našich zpráv ale úterní dopoledne poznamenala celá řádka položených motocyklů. Odpoledne se pak spustil pořádný slejvák, který většinu účastníků od řádění na trati spolehlivě odradil.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)