Melecháč počtvrté

Melechovský okruh neboli Melecháč, jak je účastníky a pořadateli familiérně označován, získal už od prvního ročníku v roce 2010 slušný ohlas. Není proto divu, že každý další ročník překonává ten předchozí. A to nejen co do počtu účastníků – překonávají se i sami pořadatelé, jmenovitě především duchovní otec, hlavní organizátor a zábavný moderátor Melecháče Petr Soukup, který dal letos opět dohromady tým, který nejenže skvěle zajistil hladký průběh srazu, ale pro účastníky připravil i zábavný (a trochu poučný) závod malebnou posázavskou krajinou kolem kopce Melechov.
O věhlasu akce svědčí slušný počet stanů, který v areálu srazu, u ledečského stadionu, vyrostl už v pátek. Registrační značky přitom prozrazovaly nejrůznější původ strojů a jejich posádek – hojně byla zastoupena Vysočina, jižní, střední i východní Čechy, dokonce nechyběl ani „fichtlař“ (!) až z Frýdlantu nad Ostravicí. Stejně jako loni byl ale absolutně nejvzdálenějším účastníkem slovenský motorkář, který si to do Ledče na třiapůli přihasil cestou z dovolené… Páteční večer se kromě stavění stanů a následného posezení u pivka nesl podle Petra Soukupa hlavně ve znamení dolaďování a posledních příprav. „Akci jsme chystali celý rok, ale přímo tady v areálu makáme asi od čtvrtka,“ prozrazuje Petr, když mě s Martinkou v sobotu ráno vítají u brány areálu. U registrace už čekají sympatické hostesky, pozornost motorkářů poutá hlavně slečna s logem Jawy a ČZ na bílém tričku, které ovšem, moment... tak úplně běžným tričkem není! „Zajistit občerstvení, plochu pro prezentaci partnerů, vyvěsit poutače, připravit registraci, zorganizovat lidi na stanoviště po trase závodu… no je toho dost,“ vypočítává Petr. Jediné, co se mu nepodařilo ovlivnit, je počasí. To je ovšem už po čtvrté na Melecháči naprosto ideální, skoro až moc. Účastníky srazu tak už od rána vítá pražící slunce a nebe bez mráčku. O jedinou oblačnost se tak celý den budou starat sami motorkáři prostřednictvím svých převážně dvoutaktních, poctivě mazaných motorů. Charakteristický čoud a vůně spáleného oleje pomáhají už zdálky lokalizovat místo srazu, a tak se areál během dopoledne zhusta zaplňuje nejen motorkáři, ale i kolemjdoucími, kterým se nabízí pohled na desítky českých motorek. K vidění jsou nejstarší veteráni ze třicátých let i současná produkce a hlavně Jawy a Čezety jsou tu zastoupeny téměř všemi modely sériové produkce za dlouhá desetiletí. Výčet dorazivších strojů tak zahrnuje od nejstarší a parádně zrestaurované Jawy 500 OHV „Rumpál“ z roku 1931 nebo o málo mladšího Robota, ČZ 250 Tourist nebo Jawu 175 Villers, kterou přivezl známý motocyklový historik Arnošt Nezmeškal z Národního technického muzea. Z poválečné produkce samozřejmě nechybí notoricky známé masové péráky, zetky, kývačky a panelky v nejrůznějších provedeních a kubaturách, stupních zachovalosti či renovace a taky s množstvím důmyslných dobových úprav, takže můj pérák s těžce komfortním „touring“ sedadlem z óhácéčka nijak nevyčnívá. Z těch méně vídaných motorek zaujme třeba mohutná Jawa 500 OHC se sajdou, Ogar 250 v autentické patině nebo moped Stadion S11 se sajdkárou pro Alfa z početné stáje Stadion klubu Světlá nad Sázavou. Asi největší rozruch ovšem budí exotické vozítko Orthopedia 150. Trojkolka s motorem z ČZ 150C byla koncipována jako jednoduchý dopravní prostředek pro invalidy, a tak disponuje měkoučkým koženkovým křesílkem a zajímavě řešeným kompletně ručním ovládáním. A díky sedlu pro pasažéra si nevšední dopravní zážitek můžou dopřát i případní zájemci o svezení po areálu.Mezi více než 150 motorkami, které nakonec do Ledče dorazily, však nakonec převládly spíš mladší Jawy a ČZ, které kromě běžně vídaných modelů doplnila třeba trošku exotičtější ČZ-Cagiva Roadster 200, Jawa 650 Style a dokonce i nejnovější počin z Týnce, Sportard 660. Ale pozor, novodobá česká motoprodukce není jen Jawa a ČZ, což připomíná motokrosová Praga ED 250. Počtem i pestrostí strojů tak letošní Melecháč opět překonává dřívější ročníky a do dalších let nasazuje laťku zas o něco výš.O doprovodný program se během čekání na polední start závodu stará prezentace partnerských společností. Stánek Jawa Týnec láká na testovací jízdy třeba v sedle nového modelu 660, ale vyzkoušet můžeme i svoje svářečské schopnosti v rámci ukázek místní svářečské školy. Mates Moto Servis vystavuje svoje povedené retro-stavby jawek na základě dvoutaktních 350 a čtyřtaktních 250, ale asi největší pozornost sklízí stánek Moto FGR, kterému vévodí šestiválec Midalu 2500, jehož brutalitu dají kluci z FGR poznat během krátké, ale dost výmluvné ukázkové jízdy. Velký ohlas sklízí i odhalení stříbrné čtyřtaktní ČZ 180/487.6 ze sbírky Petra Soukupa. A pozor, tahle unikátní číza je na prodej! Ale to už se pomalu blíží ledečské poledne neboli půl jedné, kdy nás čeká start závodu. Závodníci byli podle výkonnosti strojů rozděleni do dvaceti pětičlenných skupin, v nichž absolvují asi pětadvacetikilometrový Melechovský okruh s pěti soutěžními zastávkami. Takže určit kapitána týmu, střežícího mapu a bodovací listinu, krátká předstartovní rozprava, aby se nikdo neztratil, nadlábnout stroje a za ohlušujícího burácení hurá na trať! Naše skupina byla nalosována ve složení Jawa 638 se sajdou v modrobílém provedení Harley-Davidson, černobílá ČZ 250/455, žlutá Jawa 634 a dvakrát Pérák (1x armádní, 1x samodomo úprava). Skupiny startují za sebou asi po šesti minutách, takže pod rozpáleným sluncem prosvítajícím skrze dvoutaktní mlhovinu vyrážíme na trať kolem jedné. Naše zvonivé jedno- a dvouválce nasazují drtivé tempo, prudký kopec Pinkasák zdoláváme převážně na dvojku až trojku a ptáci na stromech kolem silnice hromadně opadávají z větví intoxikováni emisemi. Melecháč se ale nejede na čas, nýbrž na body, takže nahoře na kopci můžeme trochu zvolnit a s vyhozeným kvaltem se bublavě došourat k zastávce u vsi Veliká, kde je první soutěžní stanoviště. Letos nás tu nečeká žádný zapeklitý úkol typu nafukování pneumatiky na daný tlak, samozřejmě bez manometru. Letos je to mnohem prozaičtější. „Silniční kontrola, předložte doklady a ukažte výbavu!“, zastavují nás pořadatelé. Neřekli byste, kolik se zde dá ztratit bodů – ten nemá lékárničku, ten zas propadlý řidičák, někdo nechá papíry i s peněženkou ve stanu v Ledči… ztrácíme tak bodů jak máku, ale pořád lepší, než od skutečné hlídky PČR. No nic, frčíme dál klikatými silničkami po úbočí Melechova nad údolím řeky do Koňkovic. Zastávka číslo dvě – vědomostní kvíz. S tužkou v ruce se nad papírem potíme se nejen vedrem, organizátoři si totiž do kvízu přichystali samé chuťovky. „Kolik paprsků výpletu mají dohromady kola u Jawy 634, 638 a 639?“, „Kdo byl konstruktérem motocyklu Ogar 4?“, „Jaký je rozměr sekundárního řetězu na Pařezovi?“, „Kdo z trojice Jaroslav Hašek, Josef Čapek, Karel Čapek se nemohl svézt na ČZ 98?“, to jen namátkou… Něco je jasné hned, nad něčím váháme a hádáme se, něco prostě tipujeme z nabízených možností. Když po deseti minutách intenzivního namáhání mozkových závitů papír s dvaceti otázkami odevzdáváme, zajímá nás hlavně správné řešení. Nakonec jsme toho zas tolik nepokazili, ale jen průměrný bodový zisk nás asi donutí na příští zastávce máknout. Čeká nás totiž už vpravdě legendární a všemi účastníky Melecháče oblíbený úkol v Dolním Městě – čtyřminutové tlačení motorky kolem dokola autobusové zastávky na návsi.
K věhlasu, který si tento úkol během let vydobil, jistě přispívá i fakt, že na Melecháči je každý rok naprosto stejné počasí – asi tak padesát na slunci a na nebi ani mráček. Mnozí soutěžící proto už před startem zvolili místo těžkého motooblečení jen lehké kraťasy a triko. Je to fakt těžké dilema, riskovat spíš infarkt nebo silniční lišej… Letos se už netlačí fichtl s prázdnými pneumatikami, ale každý absolvuje pěkně čtyřminutové opékací martyrium pěkně se svým strojem. Majitelé poruchovějších modelů jsou díky poctivému tréninku ve výhodě, nikoliv však jezdci muších kubatur na pionýrech nebo stadionech, ti musejí na oplátku absolvovat delší okruh. Tak šup, ať už to je za námi. Slunce pere, čtyři minuty se vlečou, lehký pérák váží s každým okruhem víc a víc… No nakonec jsme namotali solidních pětapadesát kol, takže kromě astmatického záchvatu dostáváme taky slušné bodové hodnocení.První půlka Melecháče je za námi a po dlouhém osvěžování u obecní kašny můžeme vyrazit kolem Melechova z druhé strany zpět do Ledče. Serpentiny se kroutí mezi poli a lesy až k dalšímu stanovišti do Dobré Vody Lipnické. Zde je úkolem složit puzzle na čas a jako bonus poté správně určit, ze kterého motocyklu je detail zobrazený na skládačce. Nyní přichází hvězdná chvíle nejmladšího člena našeho týmu. Míšovi bude devět a kromě toho, že se celý den se vozí s tátou v modrobílé sajdě, je taky přeborníkem ve skládání puzzle. Nejradši má sice skládačku s Krtečkem, ale hravě si poradí i s černobílým motocyklovým motivem. Obrázek zkompletujeme sice rychle (i když Míša tvrdí, že bývá lepší), ale co to na obrázku je? Rozeznáváme zadní kolo, řetěz, kotouč a kus výfuku a kapoty, jenže celé je to nějak neobvyklé, takže Pudilův prototyp silniční ČZ 400 nás nenapadnul. I tak ale sklízíme dost bodů za rychlost, takže teď pěkně v klidu dál do Koutů na páté stanoviště, kde čeká zdánlivě prostý úkol, popojet pár metrů vpřed a zastavit předním kolem co nejpřesněji mezi dvěma vodorovnými čarami. Celá věc má ale háček, provádí se totiž poslepu s pytlem na hlavě! Hlavně se sajdou je sranda, když není poznat, zda jedete, nebo stojíte. Takže vypnout motor, černý pytel na hlavu a opatrně a pomalu pustit motorku několik metrů z mírného svahu. Je to překvapivé, ale poslepu zafunguje nějaká vnitřní navigace (snad trénink v podobě nočních návratů z výčepu na režim „autopilot“?) a všichni více či méně přesně odhadneme, kdy se zastavit ve vymezeném úseku cesty. Teď už nás čeká jen návrat do Ledče a závěrečná jízda zručnosti v cíli závodu. Takže hlavně opatrně přes překážky a kolem nich, nic a nikoho nerozbít, a máme to za sebou! Teď už můžeme vtipné i zapeklité úkoly zhodnotit s ostatními pěkně ve stínu u něčeho chlazeného a mezitím pozorovat slalomové snažení ostatních posádek, které se během odpoledne vracejí do cíle. Odpolední program zpestřují zkušební jízdy na motorkách vystavujících firem nebo losování tomboly s praktickými motorkářskými cenami, jakými je třeba grátis chromování a zinkování motorky, poukaz na kurz bezpečné jízdy, pár zadních tlumičů, řetězová sada nebo motorový oleje. Před podvečerní spanilou jízdou na zámek do Zruče nad Sázavou a zpět a následným večerním posezením u pivka a motorkářských filmů ještě proběhlo vyhlášení výsledků závoduKvůli umístění ani cenám, byť jsou díky partnerům hodnotné a lákavé, na Melecháč ale nikdo nejezdí. Hlavní vidinou účastníků je totiž naplnit den příjemnou zábavou při setkání s jedinci stejného živočišného druhu, jež pořadatel Petr Soukup označuje jako homo motocykles. A to vše se opět povedlo díky úsilí hrstky pořadatelů, kteří letos opět dokázali přichystat desítkám a desítkám účastníků zábavný program s absolutně pohodovu neformální atmosférou, kvůli němuž se motorkáři na Melecháč nejen vracejí, ale berou s sebou i další kamarády na tuzemských strojích. Takže pokud jste na Melecháči nebyli, dočetli jste až sem a máte českou nebo československou motorku, už teď si můžete v kalendáři na příští rok poznačit třetí srpnovou sobotu s poznámkou „Melecháč - Ledeč nad Sázavou“.