Ariel Ace: Zábava skončila…

Úplně poslední kus modelu Ariel Ace V4, trefně nazvaný The Last One („Poslední“), byl dokončen 5. prosince 2024, tedy přesně 10 let od chvíle, kdy byla spuštěna ruční výroba tohoto modelu v továrně značky Ariel Motor Company v somersetském Crewkerne. Šlo o přesně 200. vyrobený kus motocyklu od britské značky specializující se na ultra lehká silniční, závodní a off-roadová vozidla na dvou i čtyřech kolech. Každý Ace, přezdívaný „Angry Ant“, tedy „Vzteklý mravenec“ podle svého specifického vzhledu, byl postavený přesně podle zákazníkových představ, ovšem do jednoho je poháněl vidlicový čtyřválec Honda s rozevřením válců 76°, který pocházel z modelu VFR1200F a výkon na zadní kolo předával kardan buď z přímo řazené, nebo dvouspojkové automatické převodovky DCT. The Last One, vyvedený v barvách Gulf Oils, byl podepsaný všemi 30 pracovníky Arielu, nicméně stejně jako všechny ostatní motocykly Ace byl postaven od začátku do konce jediným technikem, přičemž pocta postavit ten úplně poslední připadla Joeovi Greenovi. „Byl to velký moment, dokončit vůbec poslední Ace,“ řekl. „Milovali jsme, když jsme mohli vyrábět tato umělecká díla, a těšíme se vždycky na to, když k nám má nějaký přijet na pravidelný servis – je to jako potkat se se starými přáteli.“

Dlouhá tradice Arielu ve výrobě jednostopých vozidel, ať už motorových nebo bez, sahá více než 150 let do minulosti a dnes pokračuje novým elektrokolem Ariel Dash vyrobeným z titanu a karbonu, které se má co nevidět začít vyrábět. I když už byl vyrobený poslední Ace pro zákazníky, Ariel si ponechal originální prototyp a také jeden další kus, který vystavuje ve stále se rozrůstajícím firemním muzeu motocyklů a kol vyráběných od prvního bicyklu značky Ariel Motor ukázaného při londýnské National Cycle Show v listopadu 1901, což z Arielu dělá nejstarší existující britskou motocyklovou značku.

Když se začal vyrábět v roce 2014, byl Ace V4 prvním novým modelem Arielu po téměř 50 letech, neboť původní birminghamská továrna ukončila výrobu v roce 1967. Ovšem Ariel už měl dávno po comebacku, ten přišel o 16 let dříve, v roce 1999, a to prostřednictvím Arielu Atom, což byl (a dodnes je) na silnici schválený dvoumístný závodní automobil se světly, který si záhy vydobyl ikonický status nejrychleji akcelerujícího a nejlépe ovladatelného čtyřkolového vozidla. Do dnešních dnů jich vzniklo již více než 2500 kusů pro náročné zákazníky všude po celé planetě. Známý americký moderátor a znalec všeho motorového Jay Leno říká, že Atom je nejoblíbenější kousek z jeho nabité Big Dog Garage, a to je asi největší kompliment, jaký parta pracující v rurálním objektu Ariel Motor Company v Crewkerne pod vedením majitele značky Simona Saunderse mohla dostat. Asi nepřekvapí, že většina pracovníků jsou motorkáři, přičemž jeden dokonce jel 600 mil tam a zpět podívat se na Tourist Trophy na ostrově Man, a to v sedle skútru Honda C90 s agregátem 160 cm³! Díky neustávajícímu globálnímu úspěchu Atomu má Ariel jistou budoucnost, i když se produkce drží na úrovni 100 aut ročně, což ale zaručuje i exkluzivitu a neklesající cenu ojetin.

Dnes 71letý Simon Saunders je automobilový designér, který pracoval pro GM, Porsche nebo Aston Martin a který nakreslil i unikátní Van Veen OCR 1000 s Wankelovým motorem. Později vyučoval na univerzitě v Coventry umění a design, přičemž mezi jeho žáky byl i jistý Adrian Morton, jenž se poté stal designérem u MV Agusty, Benelli a Moto Morini. Saundersovou celoživotní láskou byly motocykly, které byly i důvodem, proč získal před 26 lety jméno Ariel, i když ho nejprve nalepil na radikální automobil Atom, který vytvořil jeden z jeho studentů Niki Smart. „Mojí ideou vždycky bylo, že jednou udělám motocykl Ariel,“ říká Saunders. „Atom byl krok vpředu k tomuto cíli, když měl generovat zisk a průmyslové styky, které by to umožnily.“ Tím naprosto klíčovým spojením byl vztah s Hondou Japan, která dodávala společnosti motory Civic Type R, jež Atom používá od začátku. To byl také důvod, proč jste v modelu Ace našli agregát V4 z motocyklu VFR1200F, jenž malé britské značce posílal přímo japonský gigant. Tenhle krok šel proti běžné politice Hondy, která vždy odmítala dodávat motory třetím stranám, a bylo to jenom potvrzení velkého respektu, kterému se značka Ariel u managementu Hondy těší. „Myslím, že Atom je extrémní produkt, který by Honda nikdy sama neudělala, ale který byl velice úspěšný ve svém velice úzkém tržním sektoru, a to s motorem Honda, což Japonce přesvědčilo, aby nám dodávali i motory pro Ace,“ říká Saunders. „Byl to tedy konec výroby Hondy VFR1200F v roce 2017, který vystavil stopku i výrobě modelu Ace, ačkoli jsme udělali velký jednorázový nákup všech dostupných motorů a komponentů, aby nám vydržely až doteď. Spirálový růst nákladů po covidu rozhodně nepomohl, ale to se týká všech v automobilovém sektoru, těch velkých i těch malých. I tak to byl prostě smutný den, když jsme dokončili poslední motocykl a odeslali ho zákazníkovi.“

A co nějaký jiný motor, který by poháněl EVO Ace? Anebo co třeba vývoj vlastního, jak už Ariel ukázal, když přišel s třílitrovým V8 o výkonu 500 koní, což byly v zásadě dva motory z Hayabusy spojené dohromady? „Obávám se, že marže dostupné u motocyklů vyráběných v limitovaných edicích jako Ace by tohle neumožnily dělat ziskově,“ zamítá můj nápad Saunders. „A vzhledem k ultra kompaktnímu balení všech dnešních motocyklů není vůbec jednoduché nahradit jeden motor jiným. Dny speciálů Triton a Norvin, kdy jste jednoduše montovali dohromady motory a rámy odlišných značek, jsou dávno pryč, takže by nás čekal naprosto zásadní redesign. I jsme zvažovali elektrický sportovní motocykl, ale ekonomicky by to teď nedávalo smysl a jenom bychom riskovali, že skončíme s velmi drahým elektrickým motocyklem, který si nikdo nebude moci dovolit a jenom málokdo by ho stejně chtěl, jak ukazuje třeba Arc Vector. Nicméně historie Arielu je plná motocyklů a bicyklů, takže se vynasnažíme, abychom toto dědictví přenesli i do budoucnosti. Už přemýšlíme o novém, jiném motocyklu Ariel!“

Těch 200 kusů modelu Ace jenom dále prodloužilo historii inovací, která začala už v roce 1871, když podnikatelé James Starley a William Hillman z Coventry vyrobili první dráty vyplétané kolo – ano, Ariel opravdu vynalezl kolo! To jim umožnilo postavit lehčí vysoké kolo nazvané Ariel Ordinary. V roce 1874 otevřeli továrnu Ariel Works v Coventry, kde se toto kolo vyrábělo a o němž firma říkala, že jde o „první sériově vyráběné vozidlo jakéhokoli druhu“. Později v roce 1893 Ariel jako první začal dělat tehdy revoluční bicykly se stejně velkým předním i zadním kolem, obalených pneumatikami, než v roce 1902 přišel první motocykl. Za posledních 100 let byl Ariel známý svými inovativními motocykly, jako byl třeba dvouklikový čtyřválec Ariel Square Four v objemech 500, 600 a dokonce 998 cm³, nebo třeba lehoučký půllitrový čtyřdobý jednoválec HP5, na němž maestro Sammy Miller dlouhá léta dominoval trialovému světu, případně avantgardní modely Arrow nebo plně kapotovaný Leader s dvoudobými motory a lisovanými ocelovými rámy.

Nicméně výroba motocyklů Ariel šla ke dnu v roce 1967, dokud se neobjevil model Ace, který znovu potvrdil tradici Arielu ve výrobě strojů s netradiční konstrukcí. Všech 200 „ejsů“ používalo ten samý charakteristický a z jednoho kusu obráběný exoskeletální hliníkový rám, k němuž jste měli na výběr buď konvenční 43mm přední teleskopickou vidlici Öhlins, nebo jedinečné paralelogramové zavěšení. Šestidílný rám, jehož výroba trvala 70 normohodin, měl komponenty obráběné na CNC a následně posvařované kolem motoru Honda V4. Hliníkové přední zavěšení bylo vyrobeno stejnou technikou. To jasně navazovalo na estetický vzhled a designové tradice založené Arielem u automobilu Atom a výsledkem byl formát šasi, který jste na žádném jiném produkčním motocyklu nenašli a který nechával vyniknout detailní inženýrství i funkční formát. „Kolem dvou třetin motocyklů mělo paralelogramové přední zavěšení a většina se prodala zde ve Velké Británii,“ říká Simon Saunders. „Poněkud překvapivě, protože tam máme hodně spokojených zákazníků s Atomy, jich šlo jenom velmi málo do USA, ačkoli tady musím přiznat, že jsme tam Ace nikterak netlačili, takže je to naše chyba. Několik motorek skončilo po celém světě v zemích, kde byste je asi nečekali, jako byly třeba Spojené arabské emiráty, Vietnam, Thajsko nebo Filipíny, pár jich šlo sběratelům tam či onde, nicméně tou hlavní zákaznickou zemí byla vždycky Velká Británie.“ Saunders se při tvorbě modelu Ace rozhodl jej namířit výkonově na průměrného jezdce, nikoli vytvořit jednostopý ekvivalent pro experty, kteří si kupovali Atom. „Jasně že jsme chtěli postavit špičkový lehký superbike, nicméně ty, které existují, jsou svými vlastnostmi daleko za schopnostmi většiny jejich majitelů. Takže jsme se místo toho rozhodli vyrábět opravdu hodně rychlý silniční motocykl, na kterém bude jízda uspokojující a snadná a hlavně v rámci schopností většiny jezdců,“ říká. „Naše motto je Serious Fun, Vážná zábava, a tato dvě slova absolutně vystihují, co je Ace a vůbec celý Ariel dneska zač!“

Tím nejrychlejším, nejsilnějším a nejdražším Arielem Ace byl Ace R vyrobený v limitovaném počtu pouze 10 kusů v roce 2018. Sedm z nich zůstalo ve Velké Británii, další šly do Austrálie, Vietnamu a Singapuru. Tahle motorka stála 49 995 GBP bez daně a šlo o tu nejvýkonnější a po stránce komponentů ještě lepší verzi, než byl již tak exotický základní model. Já jsem měl to štěstí, že jsem na něm tenkrát mohl strávit celý den, než stroj putoval ke svému novému majiteli, a krásně tady vyniklo, jaký měl Ace potenciál. Tak si přečtěte ještě jednou jeho test jako takové rekviem za model, který už mezi námi není…

Informace o redaktorovi

Alan Cathcart - (Odebírat články autora)
Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE