Ducati představila jednoválcový Hypermotard 698 Mono
Text: Dominik Valášek | Zdroj: Ducati | Zveřejněno: 2.11.2023 | Zobrazeno: 28 167x
Když minulý týden Ducati představila jednoválcový motor Superquadro Mono, rozjela se vlna spekulací, pro jakou motorku je tenhle agregát vlastně určen. Při objemu 659 cm3 se jednalo o příliš velký motor do plánovaných motokrosů a oživení silniční třídy Supermono se všem zdálo celkem nepravděpodobné. Určitě se ale shodneme, že výsledná varianta je ta úplně nejlepší. Vůbec poprvé v historii představila Ducati ostrý silniční supermotard!
Kapitoly článku
Celkem logicky nese novinka název Hypermotard a stává se tedy součástí zaběhnuté rodiny Hypermotardů. Je to ale přídomek 698 Mono, který ji odlišuje od dvouválcových bratrů. A jakkoliv je tenhle Hypermotard jednoválcový a s nejnižším výkonem, je zároveň nejostřejší z celé famílie.
Nejprve k onomu motoru. Jak už padlo v pár dní starém článku od Zajocha, jde v principu o „půlku“ motoru z 1299 Panigale. A i když je řada věcí uvnitř jinak, zůstal tu desmodromický rozvod nebo třeba vrtání 116 milimetrů. Čímž se z nového jednoválce stává motor s největším vrtáním ze všech sériových jednoválců na světě. Zdvih je naopak mimořádně nízkých 62,4 milimetru, i díky tomu může agregát dosahovat na jednoválec úctyhodných 10 250 otáček za minutu. Maximum výkonu 77,5 koně přichází jen kousek před omezovačem v 9 750 otáčkách a točivý moment vrcholí 63 Nm v 8000 za minutu. Komu by to bylo málo, může originální homologovaný výfuk vyměnit za závodní od Termignoni – ten přidá 7 koní a ušetří 1,5 kilogramu hmotnosti.
Šestistupňová převodovka může být samozřejmě vybavena rychlořazením, dodávaným standardně pro verzi RVE, ale tím výčet elektronických pomocníků teprve začíná. Je tu náklonové ABS a kontrola trakce, dále wheelie control, launch control, nastavitelná úroveň brždění motorem, ale taky novinka v podobě systému Slide-by-Brake, která umožní i těm největším motardovým začátečníkům nadriftovat do zatáček s elegantně vybočenou zádí. Jde o součást ABS, které je nastavitelné ve čtyřech módech, a podle Ducati prostě jen stačí před zatáčkou skočit po obou brzdách a elektronika se postará o to, aby mohlo zadní kolo vybočit. Jak moc, to záleží na zvoleném režimu.
Další novinka Wheelie Assist je, jak název napovídá, součást systému wheelie control. Ta zase umožní i začátečníkům jezdit pořádně po zadním – pomůže jim motorku zvednout a pak i držet úhel. Ale jen mimo veřejné komunikace, je-li namontován zmiňovaný závodní výfuk. Drobně paradoxně působí při vší té vymakané elektronice budík – jednoválcový Hypermotard dostal jen prťavý jednobarevný LCD displej, na něm ale ukazuje to nejdůležitější. Na navigaci a další serepetičky se tady nehraje.
Mnohem důležitější než velký displej je totiž hmotnost. Tu Ducati zmiňuje ve svojí tiskovce nesčetněkrát a nutno uznat, že je luxusní – 151 kilogramů mokré hmotnosti bez paliva, takže s plnou dvanáctilitrovou nádrží nějakých 160 kilogramů, budeme-li brát v potaz hmotnost benzínu 750 gramů/litr.
Na hmotnosti se podílí mimo jiné příhradový rám z trubek s různou sílou stěny, který sám o sobě váží jenom 7,2 kilogramu. Dále jsou tu lehké hliníkové ráfky, přední brzdový disk s hliníkovým středem, lehoučká kyvná vidlice o hmotnosti 3,9 kilogramu nebo přední nastavitelná vidlice Marzocchi s hliníkovými trubkami o průměru 45 milimetrů, vážící 8,1 kilogramů. Vzadu pracuje plně nastavitelný tlumič Sachs. Vpředu je pouze jeden kotouč, ale o průměru 330 milimetrů a navíc okusován radiálním monoblokem Brembo M4.32 s radiální pumpou. Cílem byl i krátký rozvor pro co nejlepší obratnost, ten činí 1443 milimetrů. Ducati ale zároveň slibuje i jisté chování předku s vynikající odezvou.
Ergonomie je typicky motardová. Sedlo má standardně výšku 904 milimetrů (lze jej pomocí příslušenství snížit na 889 milimetrů), je ploché a úzké. Jezdec sedí hodně vpředu u širokých řídítek, nastavitelných do dvou poloh, a stupačky s vyjímatelnými gumovými vložkami jsou uchyceny tak, aby umožnily co nejhlubší náklonový úhel.
Celá motorka je samozřejmě hubená a designově agresivní, což umocňuje verze RVE se šedočernou grafikou. Vedle válečného zbarvení plastů se oproti rudé standardní verzi liší ještě černým rámem, dvoubarevnými koly a standardně dodávaným rychlořazením – za to si u základní verze musíte připlatit.
Hypermotard 698 Mono je vhozenou rukavicí pro koncern KTM (tedy s Husqvarnou i Gas Gasem), který až dosud držel na poli ostrých homologovaných motardů monopol. Novinka vypadá prostě božsky a zůstává velká otázka, jakou cenovku na ní Ducati plácne. Něco nám říká, že ostrý motard s motorem odvozeným ze superbiku nebude nic levného.
Informace o redaktorovi
Kapitoly článku
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.