Triumph do světa vypustil očekávaná ostrá endura
Text: Honza Zajíček | Foto: Triumph | Zveřejněno: 26.3.2025 | Zobrazeno: 14 558x
Bylo veřejným tajemstvím a logickým vyústěním, že Triumph po motokrosech dřív nebo později představí také soutěžní sourozence se světly a značkami. A stroje vyladěné za dohledu pětinásobného mistra světa Ivána Cervantese a čtyřnásobného mistra světa Paula Edmondsona jsou ambiciózní stejně jako jejich krosové deriváty.
Kapitoly článku
Jejich jména jsou TF 250-E a TF 450-E, a kdo se o blátotlačky od Triumphu trochu zajímá, má v podstatě hned jasno. Čtyřtaktní motory samozřejmě přímo vychází z motokrosů, nicméně se dočkaly nezbytného přeladění pro enduro provoz. O čtyřipade přitom Triumph hovoří, jako o stroji pro zkušené jezdce hledající výkonný a rychlý stroj pro otevřené kopce a duny. Že by se za tím skrývaly také nějaký rallyové ambice? Nechme se překvapit. Jako u správného endura se tu ale proti motokrosu dbá hlavně na vyrovnanou křivku točivého momentu se silným spodkem a „traktorovým“ projevem, kterému musí ustoupit výkonová špička. Proti motokrosu to znamená úbytek necelých 4 koní a zajímavé je, že si enduro pohoršilo i o šest desetin newtnometru. To jen dokazuje důraz na průběh a ne na maxima. Jestli vás ale stejně zajímají absolutní čísla, tak vězte, že se čtyřipade chlubí 58,6 koňmi a 49,3 newtonmetry.
Podobný přístup samozřejmě potkal i menší dvěpade, kde maximální výkon klesnul na 42,3 koně a k tomu je tu 27,8 newtonmetrů. Triumph k tomu zároveň dodává, že dle něj jde o nejsilnější motorku ve třídě, díky čemuž má menší enduro excelovat v pomalejších technických sekcích, a když přijde na nějakou vypalovačku, tak se s ní dokáže vypořádat špičkovým výkonem ve 12 800 otáčkách. U obou motorů se proti motokrosům zvyšovaly rotační hmoty, čímž se zvýší jejich setrvačnost a ony potom budou příjemnější a ne tak uštěkané. Aby přitom nepřišla výrazně k úhoně dynamika, tak to Triumph kompenzuje šestirychlostními převodovkami se spojkou Exedy vstřícnými k řazení vyšších kvaltů bez spojky. 44mm vstřikovače Dellorto posílají směs skrz titanové ventily ke kovaným pístům König, u čtyřipade připojenému k ojnici čepem s potahem DLC, který mimochodem vyfasovala také vahadla. Samozřejmostí u endur je pořádný chladič s větrákem a dvoustupňový vzduchový filtr Twin-air, který snadno vyndáte bez použití nářadí. Na druhé straně spalovacího procesu jsou nerezové výfukové systémy, u dvěpade s Helmholtzovým rezonátorem na svodech, čtyřipade má zase speciální rezonátor v koncovce vyvinutý pro tlumení hluku.
V dnešní době se ani ostré terénní motorky neobejdou bez moderní elektroniky, což nám dokázaly už motokrosy Triumphu. Endura kráčejí v jejich šlépějích i v téhle oblasti, takže jsou vybavené motor managementem od firmy Athena. Základem jsou dvě mapy motoru, jedna agresivní, druhá jemná, které díky doplňkovému Wi-Fi modulu a aplikaci Triumph MX Tune Pro můžete doplnit o bezpočet dalších map. Na podsvícených ovladačích na řídítkách krom toho může jezdec ladit kontrolu trakce či aktivovat launch control a v elektronické výbavě najdeme také rychlořazení, které umožňuje řadit od dvojky do šestky vyšší kvalt pod plynem. Endura mají proti motokrosům také přístrojovku, kde lze odečíst rychlost, teplotu motoru, počítadlo kilometrů a zařazenou rychlost.
Vedle motoru tím možná nejdůležitějším stavebním prvkem je ale rám. Triumph je výjimečný tím, že se vydal v Evropě málo využívanou cestou hliníkového rámu s optimalizovanou tuhostí a nízkým těžištěm. Dle všeho je shodný s motokrosy, rozdíl je ale ve specifické kyvné vidlici a samozřejmě v tlumičích. Ty jsou sice také od Kayaby, také plně stavitelné, ale přední 48mm vidlice s pružinami přišla o 10 mm zdvihu, u endur má rovných 300 mm. Vzadu naopak díky specificky naladěnému přepákování zdvih narostl na 313 mm (proti 305 mm), vše by mělo prospět lepší kontrole, větší trakci v nejrůznějším podmínkách a skvělému balancu mezi absorbcí nárazů a minimálním potápěním při brždění a zatáčení. Celkově se také změnila celá geometrie, když mají endura lehce strmější úhel hlavy řízení (26,8 vs 27,4 stupňů), kratší stopu (113 vs 116 mm) i rozvor (1488 vs. 1492 mm).
Při tom všem je zajímavé, že se sedlo povedlo dostat o 5 milimetrů níž. Jeho potah by měl samozřejmě být odolný a neklouzavý, to samé lock-on gripy ODI na řídítkách, která dodává další velká značka v oboru - Pro Taper. Řídítka jsou navíc nastavitelná pro optimální polohu jezdce, stejně jako páčka hydraulické spojky a přední brzdy. Její pumpa je od Bremba, stejně jako dvoupístkový třmen vpředu a jednopístek vzadu zakusující se do kotoučů Galfer o rozměrech 260 a 220 mm. Zpět ale k jízdní pozici, které by rozhodně neměla ublížit zvětšená transparentní nádrž, která proti motokrosům pojme o 1,3 litrů víc paliva (8,3 litrů).
Jak už jsme uvedli v perexu, endura od Triumphu jsou standardně homologovaná pro silniční provoz, a to i díky LED světlům, a dokonce už známe jejich cenu. TF 250-E začíná na 9 795 librách, větší TF 450-E na 10 390 librách, což jsou v podstatě stejné ceny jako u motokrosů. Tam jen visí 300 liber navíc u motokrosové 450, zřejmě kvůli tomu, že jde o edici Rickyho Carmichaela. Přepočítávat na koruny to nebudeme, jen dodáme, že v Británii je to pod cenou adekvátních oranžových konkurentek z Rakouska, nicméně proti nim je tu, zejména u nás, jedna výrazná nevýhoda. Triumph sice i u endur avizuje svojí síť motokrosových a enduro center, prostřednictvím kterých se budou objednávat nejen stroje, ale i náhradní díly a to 24 hodin 7 dní v týdnu, jenže u nás takové centrum zatím není. Nejbližší je v rakouském Rottersdorfu nedaleko Vídně nebo v Německu v Berlíně případně v Mnichově. Tam by ale už měly být motorky dostupné od letošního dubna.
Informace o redaktorovi
Kapitoly článku
Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.