Z druhé ruky: Kawasaki Z 1000

Kawasaki je ze čtveřice japonské partičky stále považována za nejvíc extravagantní a to ji dělá výjimečnou. Jedním z příkladů výstřednosti budiž právě Z 1000. Nedávno tento model oslavil deset let své novodobé existence a zaslouží si připomenutí. Tohle je čest Zedovi a jeho majitelům…

Po představení modelu Z1000 spadla Hondě brada a Hornet 900 si zalezl tiše do kouta a už z něj nikdy nevylezl. Suzuki v panice srazila cenu na modernizovaném Banditovi a v Yamaze ihned začali odstrojovat superbike R1, protože první Fazer na to zkrátka neměl. V Evropě už to bylo o něco lepší, ale z východu čněl Zed nad ostatními a vůbec nepotřeboval bombastickou reklamu. 

Do té doby byli naháči jen černé motocykly s kulatým pochromovaným světlem, bachratou podsedlovkou a nudným velkým kusem železa na boku, kterému všichni říkali výfuková koncovka. Kulový! Tady máte zelenou a oranžovou, přední oči nakrklého netopýra, špičatou prdelku a čtyři laufy pěkně k nebesům.

Kawasaki mimo brutální vzhled lákala na maximální výkon. 125 koní naladěného motoru z modelu ZX9-R Ninja a čtveřice brokovnic po vašem boku. Není možné si Zeda s ničím jiným splést, ať už si tiše přede na stojánku nebo ve vinglu drtíte rukojeť jeho plynu. Zelení mužíci hodně makali aby Zed jel tak jak vypadá, ale přišli navíc i s příjemnou odezvou motoru na vaše povely, který zazdil všechny rádoby drsné Bandity a sterilní Hornety. 

Někteří novináři však tenkrát čekali více síly ihned odspodu, ale jak jsme u Kawasaki zvyklí, tady se jede až ve vyšších otáčkách. V dolním spektru si připadáte jako na slabší kubatuře a nic nenapovídá tomu, že máte pod sebou 953 kubíků. Je potřeba přehoupnout ručičku otáčkoměru přes 6 000, aby vás Zed čapnul za gule. Říkáte si, že je to škoda? Jenže ono to má i své výhody a po městě si ještě rádi bez nervů pohrajete s plynovou rukojetí, jako když sedláte objem šest set kubíků. Mezi 6 a 8 tisíci však přijde facka a Zed kmitá o sto šest. Podržte otáčkoměr až do 10 000 a dostanete z něj udávaných 125 koní během okamžiku.

Tuhost zdejšího tlumení je pouze průměrná, takže prostor abyste popustili uzdu své fantazii, dostanete jen na kvalitním asfaltu. Zed z vás lepšího jezdce neudělá. Kultivovanost v té době znali totiž jen maníci v knihovnách, takže dnes překvapí poněkud trhaný projev tlumení. Ve skutečnosti je jízda na Zedovi zábava, ale pokud ve vašem okolí převládají hodně kostrbaté silnice, dostanete se občas do pěkné šlamastiky. Přední vidlice je z fabriky měkká a i když nasadíte tvrdší pružiny a nalijete hustší olej, tak ani potom spolu nestíháte vždy prvotřídně pobírat nerovnosti. Nastavení fabrických tlumičů zahrnuje pouze odskok. Počítejte i s tím, že každý tlumič je na spodku jinak dlouhý, tudíž nastává problém při zvedání na stojan za vidlici.

Kvalita zpracování je také průměrná a občas potrápí zašlé svody od výfuku a leštěné ráfky si žádají extra údržbu. Výrobce již tehdy nabízel katalog doplňků, jako jsou padáky, menší stylová zpětná zrcátka, alarm nebo vyšší cestovní plexi. Více však než úpravy na vzhledu volte prvotně originální brzdové destičky a tuningové pancéřové hadice. Destičky jsou odzkoušené Nissin ST, Brembo SA, případně Ferodo. Z továrny totiž vyjel Zed s průměrnými brzdami a po čase se celá soustava značně unavila a výměna brzdové kapaliny nepomáhá.

Jako životní partner je ale po všech stránkách hodně dobrý a dnes by svojí všestranností mohl jít některým novinkám za vzor. Můžete jezdit hodiny bez nutnosti masáže krční páteře, zápěstí a vodoléčby pro kolena. Ovládání ve městě je příkladné, jen při rychlejších přesunech na okreskách a dálnici se občas zavlníte. Pokud se vám podaří smířit se s tlumením, a my věříme, že pokud nemáte závodnické choutky, tak budete spokojeni, máte doma univerzála se zajímavým vzhledem. Pro spolujezdce to však není příliš dobré z důvodu daleko umístěné sedačky od řidičova místa. Tím pádem se pasažér musí víc natahovat a řidiče dost často omezuje v jízdě.  Je to ale i z důvodu svažující se zádi u nádrže. A kvůli celkovému tvaru nádrže se špatně uchycuje tankvak. Originál výfuky jsou pěkné, ale nejsou moc slyšet. Dvě otevřené bambule mají něco do sebe, ale lze pořídit i laděné trubky ve stejném vzhledu i počtu jako originály. Je to jen na vás čemu dáte přednost. 

Spousta motocyklů je dovezených z Francie a je potřeba mít na paměti, mimo základní pravidla o koupi ojetiny, i další věc. Ve Francii platí zákon, který omezuje výkon motocyklu na 100 koní. Pro případné otevření výkonu jde o více či méně komplikovanou záležitost. Spousta lidí se rozhodla koupit za těžké peníze novou řídící jednotku se spínačkou, víčkem nádrže a klíčky, což se při cenně ojetého motocyklu rovná sebevraždě. Zvednout výkon přes power commander, také není to pravé. Je nutná návštěva servisu nebo jiného odborníka a odstraněním dorazu na klapkách s několika dalšími zásahy u řídící jednotky nechat motor naplno dýchat.

Největší známou slabinou je však drnčení mezi 5 a 7 tisíci otáček. Příčin je hodně a jen v přední části motocyklu to může být několik věcí. Spojková páčka a její vůle vnitřního náboje, spínací skříňka a vůle samotného klíčku a nebo přístrojový panel, plexi, zrcátka. Někdy však nadělají bordel i zadní stupačky. Rozbliká-li se kontrolka FI, může to být rovněž více příčin, ale povětšinou se jedná o špatnou činnost klapky ve výfukové koncovce. Momentální cena za ojetého Zeda první generace se pohybuje mezi 70 000 a 90 000,- Kč.