Aprilia SXV 550
Text: Lukáš Růžička | Foto: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 9.4.2008 | Zobrazeno: 66 555x
V rámci redakčního testu se nám na pár dní dostala do rukou i opravdová lahůdka v podobě modelu Aprilia SXV 550. Tento stroj byl poprvé představen v sériové podobě na podzim roku 2005 v Paříži a musím říci, že již na první pohled mě tento stroj chytil a nepustil. Štíhlý, nekompromisně vyzývavý vzhled v kombinaci s kompaktním trubko-hliníkovým rámem působí opravdu zajímavě. Když se k tomu přidá v této kategorii netypický V2 motor, je na více než adrenalinovou záležitost zaděláno. V minulosti jsme měli možnost seznámit se s tímto strojem jen při oficiálních prezentacích, tudíž nabídka zapůjčení tohoto stroje alespoň na pár dní (kvůli kratším servisním intervalům) se jednoduše neodmítá.
Kapitoly článku
Vývoj a design
Aprilia SXV 550 je na trhu od roku 2006 a spolu s offroad verzí RXV je nabízena ve dvou motorových variantách stejné koncepce v objemu 449 ccm a 549 ccm. Testovaná verze SXV se přitom liší koly, vpředu radiálním třmenem a větším 320mm kotoučem a lehce odlišnou převodovkou. Jinak je základ víceméně shodný. Pro sezónu 2007 byly oba modely mírně modernizovány. Motocykly dostaly nové palivové mapy a lehce upravené plasty. Údajně byly také odstraněny některé neduhy. Na trhu se rovněž představila verze MXV, což je vlastně závodní speciál určený pro kategorii MX1/MX3.
Bohaté racingové zkušenosti jsou do sériové výroby přenášeny od samotných počátků, kdy především SXV má jednoznačně z čeho čerpat. Kromě zajímavé techniky v podobě dvouválcového motoru a celkového vzhledu jde tedy především o velice slušné závodní náčiní. O čemž svědčí hned v prvním roce 2004 titul mistra světa pro Girauda a v roce 2006 ještě navíc kromě titulu v jednotlivcích ještě titul ve značkách, aby byl opět ve značkách zopakován i v roce 2007. V obou třídách 450(S2) a 550(otevřená S1) je tak díky této Aprilce více než rušno. Koneckonců jezdci jako Jerome Giraudo, Frederic Bolloy, Max Manzo či konečně Thiery Van Den Bosch by Vám jistě řekli své.
Štíhlý, nekompromisně vyzývavý vzhled v kombinaci s velice kompaktním trubko-hliníkovým rámem působí opravdu zajímavě. Spolu s italským citem pro detail a krásu jde v obou případech v tomto ohledu o excelentní stroje. Za vše hovoří minimalistická koncová svítilna s blinkry či pod sedlo svedené zkosené koncovky výfuků. Přední část potom proti zbytku vyznívá vcelku klasicky, nicméně ostré rysy objímající mohutný chladič mají rovněž co říci. Vše je v sérii doplněno o čtverhranné světlo a dvojici poměrně slušných a v případném občasném provozu vcelku přehledných zrcátek. Digitální přístrojovka v podobě LCD panelu je v klasickém střihu. Za důležitý lze považovat hlavně údaj o počtu motohodin, případně stav tachometru, či baterie. Ostatní údaje jsou vzhledem k zaměření spíše tak nějak do počtu.
Úzká a vysoká stavba stroje je patrná z každého detailu. Sportovní sedlo a důvtipnost celé konstrukce z důrazem na centralizaci hmotnosti celého stroje je více než patrná z každého detailu. Sedlo je velice úzké a sportovní a počítejte s tím, že pohodlí rozhodně neužijete. Koneckonců, kvůli tomu tady SXV není. Pod sedlem se skrývá dle očekávání jen snadno přístupná baterie a koncovka výfuku – nic víc, nic míň. Z nadstandardní výbavy je třeba zmínit více než potřebné padáky a ochranné kryty chladiče. SXV je aktuálně vyráběno v červeném a černém provedení.
Motor a jízdní vlastnosti

Přiznám se, bližší mi je mi spíše kategorie endura a tudíž asi RXV. K tomuto stroji jsem tedy při testu přistupoval se zdravou obezřetností. Koneckonců počasí kolem 5 °C a občasný déšť rovněž nebyly zrovna dobré vyhlídky. Po prvním usednutí a startu se ozval již dobře známý velice chraplavý rachot typického dvouválce. Pokud nejste na tento motocykl zvyklí a dvouvál obecně, trochu Vás asi zpočátku zaskočí otáčky motoru, kdy má motocykl tendenci trochu chcípat. To jsem pociťoval především dříve při kratším seznámení s RXV 450, člověk s tím musí trochu počítat a motocykl držet raději více v otáčkách. Motoru s malými písty však nevadí podtočení. Celkově jede stroj již pekelně odspodu a vytáčet se dá plynule až do maxima. Především 1. a 2. rychlostní stupeň jsou poměrně ostré a dokáže s motocyklem pěkně zamávat. Zvláště na vodě a běžné silnici při přejezdech, jako v našem případě, se musí člověk dost hlídat. Díky širokému spektru otáček si můžete s jednotlivými rychlostními stupni dle mého názoru oproti jednoválci více hrát a jet buď na pohodu, nebo vytáčet peklo, ale najít někdy hranici mezi je trochu problém. Dávkování plynu je však celkově ještě ostřejší než u 450. Vstřikování se celkově jeví jako bezproblémové a v řazení jednotlivých rychlostních stupňů jsem rovněž nezaznamenal sebemenší problém.
Samozřejmě, že vše záleží asi případ od případu podle stylu a nasazení.
V rámci testu a za extrémně ošklivého počasí jsme nakonec vzali s povděkem alespoň trať pro minibike, nicméně utažené a pochopitelně jinak dimenzované zatáčky nedaly tomuto stroji náležitě vyniknout. V testu jsme najeli 207 km.
Závěr
Závodní speciál nečekejte, nicméně i v základu je to pro běžného jezdce myslím slušný mazec. Pokud hledáte stroj na víkendové výlety, zkuste raději něco jiného. Aktuální model 2008 je nabízen za 249 000 Kč.
Informace o redaktorovi
Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Klady a zápory

+ vzhled a design
+ technické řešení V2 motor v sériové produkci
+ konstrukce rámu

- poměrně složitá technika