Ducati Diavel 1260 S vs. Harley-Davidson FXDR 114: Dva pohledy na sportovní cruiser

Ducati začala Diavela prodávat v roce 2011 a první inovace se dočkal v modelovém ročníku 2015. To ovšem pořád měl ten samý agregát Testastretta o objemu 1200 kubíků. Letos jsme přivítali na silnicích třetí generaci Ďábla z Boloně, která už je vybavena agregátem Testastretta DVT 1262, tedy motorem s větším objemem a variabilním časováním ventilů, který už tři roky vrčí v XDiavelu. À propos, XDiavel by se proti FXDR hodil samozřejmě více, je mu technicky i tématicky bližší. Jenže my chceme porovnat dva nejvíce sportovní cruisery obou značek a říct, jak moc se liší představy na obou kontinentech o tom, co je to sport.

Diavel je tady už od roku 2011, XDiavel přišel v sezóně 2016

Diavel 1260 má coby největší „hájlajt“ nový motor, ale to by samozřejmě na nový model bylo trochu málo. Upraven byl i vzhled, i když nijak dramaticky (pořád je to Diavel hned na první dobrou), motorka dostala nový rám s jinou geometrií (o 10 mm delší rozvor, o stupeň ostřejší úhel hlavy řízení) a je tady šestiosá elektronika, která je spojena se spoustou ještě vychytanějších pomocníčků v čele s novým náklonovým ABS. My jsme na test navíc dostali verzi S, která přidává kompletní odpružení Öhlins, frézovaná kola, lepší brzdy (třmeny M50 namísto M4), denní svícení a ještě dvě položky, které si do standardu můžete pořídit za příplatek, a těmi jsou obousměrný quickshifter a modul k multimediálnímu systému. To se samozřejmě projevilo na ceně, standardní Ďábel je za 509 tisíc, esko za 585. To už je dost velký rozdíl.

Můžeme si jen gratulovat, jak krásně se nám to s těmi penězi sešlo. Na začátku sezony stál ještě Harley-Davidson FXDR 114 o padesát litránků víc, ale teď na jejím konci na něj dovozce uvalil výraznou slevu a v černé stojí skoro rovných 583 tisíc a barevný, jako třeba ten náš bílý, o osm a půl víc. Zatímco Diavel má na co navázat, FXDR 114 je v nabídce americké značky úplnou novinkou. A to je co říct, protože v Harleyi jsou mistři světa na oživování starých modelů, ale tady si opravdu nevybavuji, že by tady něco podobného už někdy bylo. Ani názvem, ani tvary. Jestli je něčím FXDR z minulosti inspirované, tak řadou V-Rod. Nízká, dlouhá sportovní motorka. A dlouhá. Už jsem řekl, že je dlouhá? Ježišmarja ta je dlouhá! Sedlo je o 6 cm níž než u Ducati a rozvor o 13,5 cm delší, navíc prdelka končí ještě před osou zadního kola a úhel hlavy řízení je hodně přísných 34°. Diavel se svým 160cm rozvorem je proti Harykovi kratičká stopětadvacítka.

FXDR patří do rodiny Softailů, ale do ní spadá jen kvůli rámu, jinak je to taková kategorie sama pro sebe. Má totiž hliníkový podsedlový rám a ze stejného materiálu i kývačku, velká kola prý byla udělaná co nejlehčí, jsou tady velké sportovní brzdy a celé tohle monstrum pohání kupředu velký dvouválec Milwaukee-Eight 114 s točivým momentem 160 Nm. Přesně tolik měla má bývalá té-čtyřka 2,4d, ovšem ta vážila jeden a tři čtvrtě tuny, zatímco FXDR má s plnou bandou 303 kg, což je na Haryka dost málo. Ovšem Ducati má o šedesát kilo míň…

Obávám se, že cenou a konfigurací motoru jsme styčné body obou strojů vyčerpali. Ach ano, vlastně je tady ještě stejná šířka obou pneumatik, byť na jiných průměrech, a bezklíčkové zapalování! To je u Harleye takovou jedinou úlitbou moderním vychytávkám, zatímco Ducati je jich plná. Až bych spíš řekl, že přeplněná. Kontrola trakce, launch control, antiwheelie, tempomat, podsvícené ovladače, tři motorové módy, velký barevný TFT displej (nyní už jen jeden namísto předchozích dvou), na tohle všechno musíte mít náladu. Kdo je ten typ, že mobilní telefon používá na telefonování, možná má dokonce ještě tlačítkový, tak ten bude rozhodně spokojenější na Harleyi, který má akorát jeden maličký displej s inverzním zobrazením a víc nic. Nasednete, zapnete jedním čudlíkem zapalování, druhým nastartujete, a to je vše, co k jízdě potřebujete.

Zatímco na Harleyi akorát zařadíte kvalt (jau to zase byla rána!) a můžete vyrazit, na Ducati si nejdříve musíte zvolit ten správný jízdní režim. Slovíčko „musíte“ nebylo zvoleno náhodně, protože rozdíl mezi jízdními režimy Urban, Touring a Sport je obrovský. Já zpravidla na tyhle motorové módy nadávám, že by mi stačila jedna pořádná mapa, a občas jsou rozdíly mezi jednotlivými módy minimální, ovšem jestli mohu říct jeden motocykl, na kterém jsem byl za různé motorové mapy rád, tak to byl právě tenhle Diavel 1260 S. Fakt jsem je používal podle jejich názvů. Urban ve městě, Touring při pohodové jízdě po okreskách a Sport, když jsem chtěl mozku dokázat, že v přední části hlavy být vůbec nemusí.

Akcelerace, jaké je Diavel v přímce schopný na sportovní režim, prostě bere dech. A hlas. Možná to na videu ani nebude slyšet, já jsem v jednu chvíli při natáčení prostě ochraptěl a nemohl jsem popadnout dech. Diavel nejede ve špičce víc než 200koňové superbiky, jeho kouzlo je v zátahu ve středních otáčkách. Ani ten krouťák 129 Nm nevypadá nijak děsivě, jenže díky tomu variabilnímu časování ventilů je tam dole síly prostě moc. A velkou zásluhu na tom pocitu, že do vás po otočení heftem zezadu narazila mezigalaktická stíhačka, má právě mapování elektroniky. Zatímco režim Touring je nádherně lineární, a kdyby měl mít Diavel jen jeden, byl by to právě on, Sport je dělaný na maximální možné využití síly, které pocitově přichází víc, než o kolik točíte plynem. Jinak řečeno, na adrenalinové zážitky je Sport super, ale nedivil bych se, kdybych na technickém okruhu byl rychlejší s Touringem. Minimálně bych nebyl tak vyflusaný.

Pokud si myslíte, že teď přeskočím na FXDR a vzhledem k jeho podstatně většímu krouťáku řeknu, že jede ještě víc než Diavel, tak se zase vraťte do reality. Ano, krouťák má větší, ale viděli jste ten rozdíl ve výkonu? A hmotnosti? V obou případech se bavíme bezmála o šedesátce – buď koní, nebo kilogramů. Což ale neznamená, že by Harley byl nějaký lenochod. Právě naopak, jen to má hozené jinak. Narozdíl od vyjančeného Itala, který visí na plynu, jak kdyby si do airboxu právě šňupl lajničku bílého prášku, je Američan železným zpodobněním Mika Tysona. Mlátička, která se nezadržitelně valí vpřed.

Reakce na plyn je krásně měkká, můžete klidně brumlat po městě (pokud vás od toho neodradí jiné vlastnosti, které rozebereme dále) na volnoběh, ale pak otočíte heftem, v obrovském vzduchovém filtru to zachrčí, v motoru bouchne a vás to vystřelí dopředu, jak kdyby vás na rodeu nakopl splašený kůň. Žádné otáčkové bláznění, všechno hezky nízko a hned, takový je recept Harleye na to, jak být u dalšího semaforu dřív než ostatní. Zatímco na Diavelu vás bude bavit motor točit a užívat si špičkového obousměrného quickshifteru, na FXDR necháte zařazenou třeba trojku a budete střídat kadle-kadle s náhodnými akceleračními vložkami. Ještě že je ta motorka tak dlouhá, jinak byste předek pořád lovili pár čísel nad zemí.

Tahle pohodová Harykova nátura má i stinnou stránku, velmi snadno vás ukolébá, že se vlastně nic neděje, vy si pak omylem vrknete třeba na výjezdu z kruháče víc, než jste měli… Jsou tam ty newtonmetry a není jich málo! A na jejich krocení tady máte jen pravou ruku, žádnou elektroniku. Nízká motorka, širokánská zadní guma a dlouhý rozvor znamená, že to musíte dost klopit, a když to nečekáte, koukáte po sukýnkách a loupnete tam víc plynu, motorka se napřímí a v tu ránu míříte jinam, než jste původně zamýšleli. FXDR se chvílemi tváří jako pohodář, ale musíte mít pevnou ruku, jinak se vám někde šeredně vysměje. To Diavel je jednodušší, on je prostě psychouš a na nic jiného si nehraje…

A co když se cesta začne klikatit? Dobrá zpráva je, že bavit vás to bude na obou. Ano, dokonce i Harley s tou svou geometrií lokomotivy se rád naklání, výrobce říká, že prý má největší úhel náklonu z celé jeho produkce. Ale nesmíte spolu chtít závodit. Přístup k zatáčkovým radovánkám mají oba motocykly odlišný. Diavel je podle očekávání skotačivější a vychází to i z jeho jízdní pozice, která je spíše roadsterová než cruiserová. K řídítkům se lehce překláníte a nohy máte ohnuté pod sebou. Nemít tu širokánskou bambuli vzadu, skoro byste řekli, že sedíte na naháči. Jenže ta bambule tam je a dává o sobě samozřejmě vědět, i když ne nepříjemně. Je to prostě takový charakteristický znak Diavelu a divili byste se, jak rychle se s touhle věcí dá letět zatáčkami.

Harley je nižší, těžší, delší, má vyšší kola a jeho jízdní pozice je hodně přísná. Nohy máte natažené kupředu a aby se to nepletlo, musíte se pořádně natáhnout i k nízkým dvojdílným řídítkům. Ta jsou navíc poměrně plochá, takže drobnější postavy se na palubě za chvíli cítí jako poněkud nezvaní hosté. Na mých 174 cm je prostě FXDR moc velký. Ovšem vnímám to, jen když mám čas se soustředit na blbosti. Jakmile přijde úsek několika zatáček s dobrým povrchem, je to sranda i na téhle dlouhé věci.

Brzdy sice svým účinkem nemohou konkurovat monoblokovým Brembům na Ducati, ale i tak velmi mile překvapí, tak dobré brzdy jsem na Harleyi asi ještě nezažil. Silné, docela citlivé, s měkkým chodem. V kategorii cruiserů jde o vynikající cajk. Stejně tak velmi mile překvapí nastavení podvozku, nezdálo se mi, že by mě FXDR chtěl vyklepat na každé díře. Do utažených zatáček je to logicky trochu výzva, ale když trefíte sérii vinglů s pravidelným poloměrem, je to parádní zážitek. Překlápíte Harleye ze strany na stranu jak bárku na rozbouřeném moři, máte pocit, že si snad škrtnete i loktem, jak jste nízko, a stupačky pořád nic. Jen jistota, pevný podvozek a silný motor. Užíváte si a je vám úplně jedno, že kolega na Ducati je už dávno někde v prachu (a možná taky v příkopě vzhledem k tomu, jak Diavel letí).

Tak jaké je finále? Ameriku jsme neobjevili, to už před námi zvládl Kolumbus. Takže zůstává v platnosti, že sport v Novém světě znamená hlavně sprint mezi semafory a Evropané pořád dávají víc důraz na ty zatáčky. Ale to neznamená, že by si Diavel s FXDR rádi nestřihli i nějakou tu pasáž z konkurentovy silné stránky. V rámci objektivity se sluší říct, že Ducati ten sprint rovně jde o trochu lépe než Harleyi zatáčky. Jenže orlovi z Milwaukee je to tak nějak šumák. Je to stejně zvláštní, jak motorky téhle značky dokáží v různých srovnávacích testech dát tak okatě najevo, že ony se řídí podle jiných kritérií, takže i když v otázce síly motoru, ovladatelnosti, brzd, prostě ve všem měřitelném vychází Ducati Diavel 1260 S jako lepší, ani tváří v tvář těmto výsledkům nemohu s klidným svědomím říci, že je Harley-Davidson FXDR 114 horší motorka. Je jiná, citelně méně elektronická. Jestli to berete jako klad nebo zápor, je čistě na vás.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

Který model byste si vybrali vy?

1. Ducati Diavel 1260 S
   Hlasováno: 130x
2. Harley-Davidson FXDR 114
   Hlasováno: 64x

Hlasování

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE