KTM 950 SuperMoto

Mnohokrát chválený dvouválcový V motor o objemu 942 ccm, výkonu 72kW a krouťáku 94Nm. je „obestavěn“ motorkou, která se nedá nazvat jinak než přerostlý supermotard. A že to není drobek je jasné při srovnání s ostatními motorkami. Váha 191 kg bez náplní není na SM málo. Zkrátka motorka s velkým M. Když na ní usednete, tak cítíte že pod vámi NĚCO je, a to něco není žádný „vydechlý“ moped. A platí to nejen o té mase materiálu, která pod vámi pulsuje a kvílí, ale i o jízdních výkonech. Kdo jel na LC8, dokáže si asi nejlépe představit o čem mluvím. Mocný zátah na každý rychlostní stupeň, pokud je motor od třech tisíc výš. Dole se mu vůbec nelíbí a dává to jasně najevo nepříjemným škubáním. To platí ale téměř pro všechny dvouválce, nota bene sportovně naladěné. Ovšem pokud mu vyhovíte a držíte ho „pod krkem“ nebo alespoň ve středním pásmu, kde má nejlepší krouťák, tak se vám odmění nádherným zvukem i se sériovými výfuky a hlavně báječnými zážitky z jízdy. Zkrátka povedený motor, přesná převodovka, zaplať pánbůh karburátory (spotřeba se pohybovala při velmi svižném tempu od sedmi do osmi litrů, na rozdíl třeba od SuperDuka, který je se stříkačkou podstatně žíznivější) a vždy dostatek síly na zadním kole.


Přitom se nejedná o podání výkonu nějakým brutálním způsobem. Silný mocný zátah je předkládán plynule, bez výkonových skoků a ve velkém rozsahu. Kdo zná silnici na Dubou, tak jsem i při hodně svižné jízdě nemusel řadit za tři, ze šesti možných rychlostí a snad v žádné ze zatáček rychlost neklesla pod 100 Km/hod. Tedy vyjma vesnic samozřejmě. A přes seznamování se s daným typem a najetými asi 150ti společnými kilometry, v zatáčkách nenašla přemožitele. Tam kde na supersportech brousili ostatní koleno o zem a zatáčka byla úzká, stačilo motorku položit víc pod sebe, tedy vysednout nahoru a dalo se o chlup jet rychleji. Náklon je opravdu šílený. Přitom je to hodná, i když silná mašina a svým charakterem vyhoví téměř k jakémukoliv použití a po případném domontování štítku a kufříků, vhodná i na cestování s poměrně solidním rychlostním průměrem. Ale je třeba se smířit s „masáží“ krčních svalů nad stopadesát. Zde s žádnou ochranou nepočítejte.

A co podvozek? Tradičně seřizovací ve všech myslitelných směrech. Vzhledem k tomu, že motorka byla vybalená přímo z krabice a ani na ní nikdo ještě v ČR nejel, tak by se dalo s tlumením určitě pohrát a už tak výborné vlastnosti vyladit k obrazu svému. Jenže na to nebyl čas, a tak jsem vycházel z daného nastavení. A problém jsem rozhodně žádný neměl. Řízení má rychlé a do zatáček se vodí snadno. Chci tam jet ? - tak tam jedu a jaká ta zatáčka vlastně je si můžu prohlídnout až v ní. Vešel jsem se do všech, i tam kde bych vsadil vlastní boty, že se prostě vejít nemůžu. A to se starají, krom vhodně zvolené geometrie, mimo jiné i tlumiče pérování White Power.Vpředu zasazené do USD vidlice o průměru 48mm, zdvihu 200mm a vzadu do centrální jednotky Monoshock bez přepákování, umožnující zdvih kola 210 mm. Dalo by se říci, že podvozek je schopen pojmout i nějaký ten off-road, ale už pohled na lehká litá kola nás od toho odrazuje a nejlíp uděláme, když se budeme držet asfaltu. Další neméně důležitou věcí, která zabezpečí váš návrat domů a zpomalení před opravdu hodně protivnou zatáčkou, jsou brzdy. Vpředu čtyřpístková radiální Bremba, která mne svým výkonem zakusujícím se do kotouče o průměru 305mm skoro děsila. Ve spojení s taktéž radiální brzdovou pumpou podávala tak urputný brzdný výkon, že mačkat páčku více než jedním prstem byl skoro hazard a ani při plném zatížení předního kola nebyl problém kolo snadno bloknout. Tedy doporučuji mačkat velmi obezřetně. Jsou sice perfektně dávkovatelné, ale také hodně účinné. Zadní brzda sama o sobě působí mdle, ale je to jen klam. Pro dvoupístek a kotouč s průměrem 240mm ve spojení s brzdným účinkem motoru a absencí antihopingové spojky je hračkou poslat zadní kolo do smyku a najet do zatáčky „naštorc“. Tedy alespoň pro ty, co to umí. Tedy shrnutí brzd? Zmije je proti nim pouhou užovkou, co se jedovatosti týče. Bravo.
Celé „se to řídí“ širokými krosovými Renthaly, tím je zaručena dostatečná páka na řízení pro různé motárdové fígle a celkově je to lepší pro jistější vládu nad strojem. Jednu věc bych ale doplnil. Stejně jako u SuperDuka se ve vyšších rychlostech projevuje neklid řízení. Tím myslím tak kolem 180ti. Takže tlumič řízení by zde jistě nebyl na škodu. Ale zase…kdo na tom bude jezdit takhle rychle. „Umí“ sice i 220 ale to je větrný očistec.
No a jak se na eSeMku sedí? Dobře. Sedlo je díky robustnosti stroje dostatečně široké na to, aby na něm spočinulo celé pozadí, a nikoliv jen „břitva“ zařezávající se mezi půlky, známá ze sportovních strojů tohoto zaměření. Ani po několika stech kilometrech jsem neměl potřebu hledat jinou pozici a to platí i o celkové ergonomii. Na zem dosáhne i menší člověk, ale spíše velikost stroje bude vyhovovat větším lidem. Při mé výšce 186cm jsem se na motorku poskládal k naprosté spokojenosti a nikde nebylo nic, co by mi vadilo nebo tlačilo. Kolena mi sedla vedle nádrže zcela přesně a ani v opravdu velkých rychlostech neměla tendenci být větrem vyvrácena do strany. Prostě krásně „za větrem“. Řidítka jsou umístěna poměrně vysoko a tím je zaručená pohodlná vzpřímená poloha řidiče.
Vzhledem k rozměrům stroje je i místo pro „mitfáru“ velmi dobře dimenzováno. Ten má k dispozici na vzhledově vyvedeném nosiči i dvě madla, která jsou hlavně při brždění celkem potřeba. O nádrž do které se vejde 17.5 litrů naturalu se totiž nelze zapřít, jelikož sedlo pokračuje v mírném stoupání téměř až k víčku jednodílné nádrže. Již zmíněný nosič je také jediné místo na motorce, kam se dá upnout nebo uložit nějaký náklad. Pod sedlem je místo max. na malý foťák. Však taky eSeMko není koncipováno jako cestovní stroj, ale spíše funbike.
Vzhled - tak tady si musí úsudek každý udělat zvlášť. Ostře řezané rysy se sice nemusí nutně líbit každému, nicméně popravdě jsem se nesetkal s jinými než obdivnými reakcemi. Už při pohledu ze předu z KáTéeMky vyzařuje „sežeru tě“, nemotej se mi po kolama. Krátký blatník je jak zobák, který každého přetne vejpůl, čirý světlomet, dlouhé sedlo, příhradový rám, vysoko tažené nerezové výfuky, decentní zadní blatníček a litá kola jsou opravdu cool. A černá barva celku dodává punc důstojnosti.

Jízdním vlastnostem opět těžko něco vytýkat. Po městě se s tím dá celkem slušně jet s ohledem na velikost stroje, a v provozu je velmi hbitá. Stejně tak dálnice jsou až na vítr a vlnění řidítek ve vysokých rychlostech ready. Dá se jet trvale dvěstě, ale motorka asi bude jediná, komu to vadit nebude. Nejlíp se cítí na pěkných silnicích s velmi rychlými zatáčkami, kde se k výborné ovladatelnosti dá využít i síla motoru ve výjezdech ze zatáček a rovinkách mezi nimi. A vy při tom budete sedět jak na trůně, z vrchu hledět na předjížděné „skrčence“ a řvát nadšením.
Je škoda, že naše setkání bylo tak krátké. Nicméně máme slíbenu druhou možnost, až se vše vyřeší s homologacemi a hlavně pojistkou. Každopádně tento stroj ve mně zanechal hluboký dojem, stejně jako u dalších kolegů, kteří měli možnost se alespoň kousek svézt. Je velký, silný, pohodlný, zábavný, krásný, pekelně rychlý, ale má jeden velký nedostatek … neříká mi pane. S tím se něco musí udělat …

Informace o redaktorovi

Jan Cihelka - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE